Režie:
Katrin GebbeScénář:
Katrin GebbeKamera:
Moritz SchultheißHrají:
Julius Feldmeier, Sascha Alexander Geršak, Annika Kuhl, Gro Swantje Kohlhof, Til-Niklas Theinert, Daniel Michel, Uwe Dag Berlin, Christoph Jacobi (více)Obsahy(1)
Mladíka Toreho, člena křesťanské sekty Jesus Freaks, se ujme rodina navenek dobrosrdečného, ale v nitru násilnického Benna. Drásavá komorní tragédie, uvedená na MFF Cannes, rozehrává krutou hru s diváckými emocemi, v níž hledá limity víry a pojednává o frustracích a bestiálním zlu, ukrytých v člověku. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (84)
Tore je hodný chlapec a Benn je zlý muž. Sami si tipněte, jak asi dopadne jejich střet. Přišlo mi, že snímek zobrazuje střet dobra a zla. Dobro reprezentuje věřící Tore, který ve šlápějích Ježíše Krista celý snímek trpí a po každém ublížení se zvedne a napochoduje si pro další příděl šikany a teroru. No jo, ale Ježíš byl syn Boží. Zlo reprezentuje většina nevěřícího zbytku v jejímž čele stojí táta - úchylák, který rád przní svoji neuvěřitelně ohavnou dceru. Kdo zlo zrovna nekoná, ten mu tiše přihlíží. Napětí se nádherně stupňuje. Zpočátku má člověk pocit, že sleduje totální sračku, ale nakonec se z toho vyklube dost intenzivní drama. Závěrečné zjištění, že byl film inspirován skutečnou událostí, mě dohnalo k tomu, že udělení 3 kousků, nebude doprovázeno výčitkami svědomí. ()
Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. ()
Jestli se dá říct o nějakém filmu, že bolel, tak o tomhle to to platí několikanásobně. Katrin to hnala do extrému, ale svůj účel by to mělo splnit, protože donutí člověka přemýšlet o tom, čeho je někdy schopen v určitých situacích. No přiznávám, že mně se otvírala kudla v kapse, když jsem viděla jak se s Torem manipuluje a o těch dalších hrůzách ani nemluvím. A o tom to je, už bych v tom jela taky. Z Torových úst zaznělo mnoho vět, které jsou bytostně pravdivé a krásné. Tenhle film je silná a drsná morální facka možná pro všechny, kteří jsou nějak zakomplexovaní, závistiví a které bytostně irituje (pro mě nepochopitelně, že někdo druhý má v sobě čistou duši jak bílé plátno. "Všechno zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a to vše je nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet druhých." - A.P. Čechov ()
Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ ()
Film, který se mi okamžitě vybavil při sledování Toreho, byl Hankeho Funny Games. Tento film je ale jiný. Hlavně tím, že vidíte více do motivů obou protistran a nesledujete jen nevysvětlitelné šokující bezpráví na slabších jedincích. Když je v příběhu přidána rovina náboženské sekty a bezhlavé víry, může se vám stát, že budete sledovat násilnické chování s očekáváním, co všechno je hlavní hrdina schopen ustát. Místy husté atmosféře velmi pomáhá elektrizující hudba. V první minutě začne rezonovat a nepustí vaší pozornost až do samého konce. Výborný provokativní debut režisérky i hlavního herce. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (4)
- Tore tančí byl jediným německým celovečerním filmem na festivalu v Cannes v roce 2013. (trojúhelník)
- Režisérka Katrin Gebbe se snažila do filmu vložit více poetiky založené na symbolice Kristova utrpení. Jako inspiraci použili Dostojevského „Idiota“. Hlavní hrdina je také epileptik. (Homerking)
- Julius Feldmeier vyvíjel speciální pohybové výrazové prostředky pro svou postavu Toreho po dobu 6 týdnů. Od specifické chůze po filosofii navazování očního kontaktu. (trojúhelník)
Reklama