Velké ticho

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)

Westerny mě obvykle neberou, ale tady se od počátku zajímavě rozdaly karty a zasněžená atmosféra Utahu mě velmi brzy vtáhla do napínavé hry s chladně nekompromisním dějem. Mlčenlivý Trintignant svou postavou, která mě zde zaujala nejvíc (a určitě by navzdory absenci slovního projevu snesl ještě i víc prostoru), přidával velký kus tajemství, znepokojení a současně uhrančivé sympatie zejména svými pohledy. Hlavní záporák již od prvotního zahlédnutí ztělesňoval odporné zlo, příchozí šerif zdánlivě nezdolný zákon a mě tu pomalou hru plnou strastí a obětí s očekáváním vytouženého konce bavilo sledovat... jen konec zdaleka nedopadl podle onoho vytouženého plánu. Tvůrci mě však zmíněnými zvraty směrem k vyústění, jdoucím proti tradičným klišé nesmírně překvapili a vůbec jim to nemám za zlé, spíše naopak. Tohle bych s ohledem na rok vzniku nečekal! [80%] (07.08.2022)

Western a staré filmy to je pro mne vražedná kombinace... Neměl jsem je nikdy rád, ale tohle mě opravdu dostalo... Nádherná, nádherná hudba která dala filmu tu správnou atmosféru, charismatický Klaus Kinski a málomluvný Jean-Louis Trintignant. A ten nečekaný konec... WAUUU - 5. 12. 2010 - 75% (28.05.2011)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Temný příběh němého pistolníka Silence, který zabíjí nájemné vrahy jen v sebeobraně. Dramatická hudba - Ennio Morricone, výtečná kamera a dobrý scénář + zdařilá pochmurná atmosféra horského městečka vydaného napospas lovcům lidí. Podařený byl i výběr herců - vyčnívá hlavní padouch Klaus Kinski a krásná vdova Vonetta McGee. Mínusem je však Corbucciho béčková režie, jeho vykrádačky Leoneho (např. detailní snímky obličejů před závěrečnou přestřelkou) a dalších, schématičnost jednání postav bez režijního vedení (viz všichni tzv. desperáti se hroutí jednotně zajati v saloonu), místy nelogičnost děje a také programová brutalita filmu. Ne umění, jen filmové řemeslo, ale vcelku podařené. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=HoilBnpX6eU (30.09.2011)

Stylový spaghetti western, který místo do prašných dálav amerického západu zamířil do zasněžených hor Utahu, jenže... Jenže každý potecionální klad tu má rovnou i svou odvrácenou tvář. Tak kupříkladu Trintignantova role je jak dvojče Eastwoodových drsňáků z dolarové trilogie (v některých záběrech se skloněným kloboukem, strništěm a doutníkem jakoby mu z oka vypadl), jenže jeho charismatu nedosahuje ani zdaleka. Morriconeho hudba je samozřejmě skvělá, jenže je trestuhodně upozaděná. I když naštěstí ne úplně zazděná. Výtečná kamera zdatně maskuje lacinou výpravu, jenže to by nesměla být někdy tak "trhaná" (třeba titulková scéna, místo aby koně jízdu na koni sledovala plynule, tak ho nechá přejet od jednoho kraje obrazu k druhému a pak se prudce pohne a celé se to opakuje znovu a znovu). Výkon Klause Kinskiho, jenže to by nesměl v některých scénách tlačit na pilu až příliš a samozřejmě Corbucci, který rozhodně není žádný režisérský amatér, jenže Leoneho formátu také ani zdaleka nedosahuje. Proč ho tedy tak okatě vykrádat? Zdá se, že je to průměrné italské špagetové béčko jakých v šedesátých letech vzniklo nepočítaně, že? Jenže on to je dobrý film, dokonce víc než pouze dobrý. Jen to chtělo vydat se vlastní cestou a ne zůstat u toho, že se přemístí "dolarovka" do podhůří Skalistých hor. Jenže ono to i tak stačí na jeden z nejlepších snímků tohoto subžánru. Snad jediná oblast, která je "jenže" zcela ušetřena, je zasněžená atmosféra a drsnost charakterů, kde se nikdo s ničím nemaže a raději rovnou jedná (rozuměj střílí) než planě kecá do větru. Tvůrcům to dokonce vydrží i během závěru (jenže to by nesměli natočit i alternativní konec). A poznámka na závěr: Český distributor pokračoval v tradici originálu. Název na první pohled přeložil dobře i účinně, jenže pouze do chvíle kdy to uvidíte. (13.04.2008)