Velké ticho

Zimné westerny majú sami o sebe svoje čaro (vie to aj Tarantino). A ak máte v tíme Morriconeho je dosť možné, že najpôsobivejšími scénami budú "obyčajné" prechody jazdcov zasneženou krajinou... Corbucciho westerny ťažia z netradičných hrdinov, ktorí buď ťahajú za sebou rakvu, alebo za celý film nepovedia ani slovo. Podobne ako DJANGO aj Silence je zaujímavá postava a scenáristi sa s jeho osudom nemaznajú, lanže ten zvyšok je trochu suchopárny. A to aj napriek okatej femme fatal i démonickému Klausovi Kinskemu. Už samotný námet, kde ide o konflikt medzi lovcami odmien a šerifom je trochu na hlavu, nakoľko nájomní zabijaci robia svoju robotu v medziach zákona, a šerif "len" spochybňuje morálnosť ich konania... Viac ako "klasické" (leonovské) špagetovky pripomenie Veľké ticho skôr podobne odoosobnené DNES JA, ZAJTRA TY... (12.09.2016)

6/10 Mno porad mi to unikalo, ale nakonec velke zklamani. Vyprava - dobra. Preneseni do zimy se v pripade italske produkce dalo z financnich duvodu cekat a neni to na skodu - ale MrMcCabe to neni. Pribeh jalovy - chytani valecnych uprchliku, dosazeni noveho serifa, najemny zabijak. Postavy promenlive - Klaus je vyborny vzdy a vsude, tomu frantikovi uz leta nemuzu prijit na jmeno - neco jako Triangltanglt ;]] me opet presvedcil, ze je schopen svou pritomnosti podelat sebelepsi film. Konec podareneny vcetne vsech umrti to trochu zveda. A pravda atmosferu by to melo. Durazne varuju pred anglickym dabingem - berte original vsema deseti!!!! (21.05.2011)

Jean-Louis Trintignant, mi pripomínal, či skôr sa správal ako Clint Eastwood, Sergio Corbucci, ide v šľapajách svojho menovca - Sergia Leoneho, k celkovému dojmu napomáha i hudba - skúseného matadora na poli filmových soundtrackov - majstra Morriconeho, aby som bol takmer - totálne ohromený z atypicky - surového westernu - z mrazivého a extrémne zasneženého UTAHU. Väčšina westernov sa orientuje k slnečnému počasiu, kde sa parádne vyníma akcia, tu je to trochu inak, s brutálnym nádychom, vzniká kultový film, a to ani nie kvôli - : Tichému, ale najmä kvôli - Tigrerovi, t.j démonický - Klaus Kinski, sa excelentne zhostil postavy, ktorá je trochu viac ukecaná, ako večne zamyslený a tichý - SILENCE, ktorý ani nekončí typicky - so šťastným koncom, ale s dôsledným ponaučením, aby to takto nepokračovalo. Lovci ľudí za istý poplatok prenasledujú štvancov, ktorí sa ukrývajú v horách, že či je živý, alebo mŕtvy, schmatnú odmenu, takto nejak myslia Tigrero i Silence, ktorého si ale najmä - žena štvanca, černoška, ktorá chce krutú pomstu, Silence sa snaží, ako vládze, ale nebude to mať jednoduché, napraviť staré resty. Tento skvelý western, zaujme i hereckými výkonmi - hlavných predstaviteľov, ale aj technickými zložkami, t.j kamerou, ktorá zachytáva krásnu prírodu, v ktorej sú vskutku nekrásne spoločenské javy, čo zachádzajú do extrému, do krajnosti, na samotnú sociálnu priepasť - rebríčka. Tak trochu inak urobený film, na aký - nebývame poväčšinou zvyknutí... (27.12.2015)

Do historie spaghetti-westernu promlouvalo víc lidí než jen slavný Sergio Leone. Třeba Sergio Corbucci kromě Djanga natočil i tuhle látku, kde vyprahlou krajinu vystřídaly zasněžené hory, silný mráz a koně bořící se do hlubokého sněhu. Hlavním hrdinou je jistý Silence, který toho pravda moc nenamluví :-), ale za to prsty má hodně hbité. Políčeno má na lovce lidí, kteří neřeší svědomí. Má to solidní atmosféru, záporáka Klause Kinského, několik drsnějších pasáží, Ennia Morriconeho i pár technických nedostatků, ať jsme fér. (20.12.2015)

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)