Predestination

Zase tolik odvařený z toho nejsem. První polovina by se dala nazvat " Vzpomínky transexuála" a druhá výsledný dojem samozřejmě zachraňuje. Líbí se mě hudba, nicméně vyššímu hodnocení mě tak nějak brání lacinnost a částečná nedomyšlenost příběhu. Měl zastřelit to mimino a byl klid. Ostatně možná by k tomu nakonec i došlo. I když stačilo zastřelit Hawka na lavičce a nikdy by žádný atentátník nebyl, ale to by zase nestála u té lavičky s namířenou pistolí Sarah Snook, že? No je to celé trošku na hlavu. Milion výkladů a ani jeden nebude nikdy správný. 60% (24.12.2014)

Pustíte si film o cestování v čase a celá první půlka je o transce, která se v baru vykecává barmanovi o tom, jak se stala transkou, aniž by v tom figurovalo jakékoliv cestování v čase. WTF? A pak přijde druhá půlka, kde se ten deficit cestování v čase brutálně dožene a skončí to tak, že by se z toho zavařil mozek i Shyamalanovi s Nolanem. Celé je to přehledně natočené, má to atmosféru a Sarah Snook je skvělá. WTF roku. (26.11.2014)

No, zvažuju, jak tohle ohodnotit, protože fakt nevím. Přečetla jsem si nejdřív komentáře kulyka i verbala a poprskala jsem si monitor kouskem žemle. Takže to zkusím nějak zplichtit. První polovina filmu byla trochu zvláštní. Vyprávěný příběh jedné siroty mi nijak zvlášť nesouvisel s úplným začátkem. To jsem si říkala "tyjo, půlka filmu v háji a ještě jsme nevyzkoušeli kouzelné housle". Smutný osud nalezence byl sice vyprávěn poutavě, ale už by se to mohlo někam posunout. Samozřejmě, že mi to všechno mohlo dojít dřív a nějakou dobu jsem už jisté věci tušila, bylo ale zajímavé sledovat, jak se tvůrci s celým začarovaným a začasovaným kruhem poperou. Ten přeblafnutý hadův ocas (jak píše kulyk) byl humáč, teda. (28.04.2016)

I přes pointu prohlédnout relativně brzy, je Predestination atraktivní film. Spierig brothers (snad se z žádného z nich nestane žena:)) rozhodně umí točit filmy, vizuálně nápadité a s netradičním pojetím. Zda výsledné cestování časem a otázka smyšek/paradoxů a diskuze nad "co bylo dřív" je ve výsledku důležitá a dává smysl, je věcí druhou. Tvůrci si dobře pohráli se skladbou příběhu a nastříhání scén do nesprávného pořadí, aby diváka zmátli a mohli mu v závěru předvést ten konec, ke kterému vše spěje. Není to ve stylu Mementa, ale je vidět ta účelovost. Milovníci cestování časem zde rozhodně najdou důvod, nad čím přemýšlet a ostatní si mohou i místo Heinleina přečíst rovnou Stráž času od Poula Andersona, která v podstatě o časových agentech a časové agentuře vypráví v celkem komplexním pojetí. Spoiler: Snad více než samotný časový-příčinný paradox mě zaujalo zpracování tajných organizací (vesmírná agentura, časová kancelář), která v sobě vytváří až americkou reflexi vytváření si vlastních nepřátel pro zdůvodnění vlastní existence... možná i to je předučeno:). (14.12.2014)

Být barmanem, může být místy i slušná divočina. Tvůrci dávají stručné indicie, zručně matou a divák je zvědavý. Jenže pak přijdou momenty, které jsem, přiznám se, nepobral a můj zájem začal velmi rychle opadat. Navíc uznávám, že mě film zřejmě zastihl ve špatnou dobu a neměl jsem chuť se do něho právě v poslední třetině víc položit. Tvůrci svůj kus nakonec neprodali. Nepomohla tomu ani nápaditá kamera, ani solidní vizuální zpracování. Tyhle filosofické zápletky založené na hře s nejrůznějšími časovými paradoxy mě jako celek jednoduše nebavily. (06.12.2014)