Predestination

Co bylo dříve; vejce, slepice či kohout? Škola hrou aneb úvod do světa problematiky časových paradoxů v názorné praxi, ve které tvůrci nedělají z diváka tupce a velmi záhy opustí hru na velkou pointu, protože oni vědí, že vy stejně víte; ostatně... Již jen ten název, že? Jediným problémem je, že celý ten důmyslně vymyšlený i zprostředkovaný "paradox kruhem" (či Novikův princip sebekonzistence chcete-li) tu popírá sebe sama (!následují mírné spoilery!) těmi zpropadenými novinovými výstřižky. Protože pokud mohou v minulosti existovat novinové články z budoucnosti, která nenastala, tak celá ta neměnná předurčenost výše uvedených paradoxů v osobní linii je jaksi postavená na hlavu, ne? (25.11.2014)

Poměrně komplikovaná druhá polovina filmu si skoro žádá další zhlédnutí pro úplné a dokonalé pochopení! Ethan Hawke tradičně nezklamal a hraje tak, že je jedním z lákadel tohoto počinu. Velice příjemně pak potěší Sarah Snook, jež se svoji role zhostila nebývale dobře. Příběh sám o sobě je chytlavý a vtáhne do děje, avšak jak jsem již uvedl výše, v druhé polovici se začne natolik zamotávat, že při chvilce nepozornosti si na konci filmu nebudete jisti, zda jste jej pochopili správně. Ať už je to tak či tak, pointa je možná až příliš překombinovaná... to však nechť si posoudí každý divák sám. (08.07.2018)

Predestination je po väčšine času akousi komornou drámou, postavenou na komunikácií dvoch-troch postáv a nie thriller ako ho označujú sami tvorcovia, i keď je tu aj na zopár akčnejších scén. Nakrúcalo sa len na zopár miestach, ale pekne sa s tým pohrali. Najmä scény zo SpaceCorp. majú svoje čaro, hlavne vďaka takpovediac retro-futuristickému dizajnu z prelomu 50. a 60. rokov. Rozhodne to nie je bohvieaký film. Odporučiť ho môžem tým, ktorí si obľúbili Ethana Hawkea, preferujú sci-fi, alebo majú radi zvláštne veci. (12.02.2015)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

Sám sebe s úctou označuji za výplod časového paradoxu a tak mne celkem zaujala otázka sexu se sebou samým, ze kterého bych se mohl narodit. Až mi PPL konečně doručí plutonium na pohon mého stroje času, tak se pokusím experimentálně dokázat, že bych se při pohledu na sebe patrně nezotpořil, ale do té doby mi musí stačit tohle poměrně zábavné scénáristické cvičení, které se mi však při pohledu z Jupitera jeví jako příliš samoúčelné. (26.12.2014)