Cesta naděje

Pro mě velmi rozporuplný film. Když vezmu v potaz, že se jedná o režisérskou PRVOTINU, fakticky první počin Russela Crowea, tak film nadmíru povedený (co by za to jiní nováčci režiséři dali, že ?). Ale to skoro až pohádkové vyznění s vynuceným emocionálním koncem (který ale bezesporu zafungoval na jedničku, mé emoce byly pokořeny) to v mých očích film trochu sráží na kolena. V rámci vizuálního pojetí nemám, co bych dodal. Perfektní exteriéry doplněné bezchybnou kamerou, tady se vše vydařilo. Crowe zahrál dobře, párkrát malinko přehrával, ale dalo se to snést. Asi nejvíce zaujala postava tureckého majora, který ve filmu působil jako svěží vánek. On ten samotný nápad s hledáním ztracených synů na papíře může znít fakticky skvěle, ale to zpracování pokulhávalo. Ten konec, kdy jako otec má Crowe sny o místě, kde se nachází v nynější době jeho poslední syn, a následně se vydá a prostě ho najde, to všechno zní až moc fantaskně. Ale přimhouřím obě oči a ještě ty čtyři hvězdy udělím, ale časem možná snížím. Za mě dávám 70 % (10.08.2018)

Je vidět, že Russel ve své kariéře pracoval s těmi nejzvučnějšími režisérskými jmény, a také od nich pilně odkoukával. Řemeslná stránka jeho režisérské prvotiny je proto zvládnutá nadmíru zručně a já osobně mu v tomto směru nemám moc co vytknout. Problém pak trochu nastává v případě samotné látky a její adaptace. Scénárista nám totiž předhazuje jedno klišé za druhým a celý film je průhledný jak současná Angelina Jolie. Kdo je v tomto směru háklivější a příběhově náročnější, tomu asi Russel podívanou roku nepřipravil. Já jsem však ochoten přimhouřit oko (k čemuž významně přispívá i úsměv Olgy Kurylenko) a Russelovi ukázat opatrně přizvednutý palec nahoru (a tím vážně nemyslím, že by byl jednička v českoposlaneckém slova smyslu). (18.08.2015)

Jestli má být Cesta naděje metaforou pro Russellovu režisérskou kariéru, dejme tomu. Ale u nejbližšího rozcestníku by měl rychle zahnout, protože tuhle jeho prvotinu jsem viděl bezprostředně po pohádce a nevšiml jsem si, že by se nějak výrazně změnil žánr... Joshua hledal a hledal, až jsem měl pocit, že má nadpřirozenou schopnost, díky které by dokázal najít i včerejší den. Mezitím Olinka čekala a čekala, až někomu dojde, že obyčejně bývá ve filmech z jiných důvodů než aby v nich hrála, malému chlapečkovi scházel tatínek, synek se nemohl vrátit domů, z nepřátel se stali spojenci, no já měl pocit, že mě ten film pak zaveze domů. Russellíku, příště nebudeme chtít být jen fušéři a natočíme něco s kulema, protože na to máme, okay? (20.04.2015)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)

Je tam vojna, romantika, hľadanie stratených synov, bojové scény, exotika blízkeho východu, krásna Oľga....čo chcieť viac? Už iba lepší scenár a lepšiu ako priemernú réžiu. Škoda, že Russell nezavolal svojmu kamošovi Ridleymu. Ten by si asi lepšie poradil s niektorými problematickejšími scénami a celkovo by to vyzeralo "veľkofilmovejšie" a adekvátnejšie látke. Cesta mi pripadala, akoby mala pôvodne o minimálne pol hodinu viac, ale producent rozhodol inak. Viď záverečné o tri týždne neskôr....No a konečne mi došlo, že Russell je dvojníkom Jiřího Langmajera. (03.12.2016)