Klub výtržníků

Těžiště kritické filipiky představuje ustanovující večeře (rovná se bohapustá ožíračka) elitářského oxfordského studentského klubu, při níž narůstající promile alkoholu v krvi odkrývají zkaženost, frackovitost, povýšenost bohatých nóbl snobů. Samozřejmě u někoho více, u někoho méně. Ambivalentní závěr bez většinové morální sebereflexe se dal čekat, jinak mi konverzační snímek svižně utekl. (12.03.2018)

Suma sumárum by se film dal okomentovat takto: zdlouhavý nezáživný začátek o ničem a nabitý konec, do kterého narvali celý příběh v nesmyslně krátké době.Tato původně divadelní hra v sobě má určitě dobrý příběh, který bohužel ve filmovém zpracování ztrácí jakoukoliv gradaci a napětí. Nesmyslná hodina o ničem směřuje spíš na teen americký film, dialogy o alkoholu a sprostá slova nijak nenadchnou. V posledních 20 minutách film graduje a naopak nesmyslně rychle končí. Díky konci přidávám hvězdičku, protože jsem se dočkala částečné satisfakce za hodinu o ničem a celkem slušných hereckých výkonů. (15.03.2018)

Klasika se studentským spolkem, do kterého vstupuje kluk, který sem zdánlivě nepatří a po počátečním nadšení přichází rozčarování. Oproti podobně laděným snímkům se ale Riot Club přece jen odlišuje civilnějším podáním, takže tu nenarazíte na žádné ultratajné schůzky podle zednářských regulí či na temné zasvěcovací rituály. Spíš je to o partě dětí, co si myslí, že jsou něco víc a jednoho večera se jim to vymkne z rukou, o čemž je především druhá polovina. Ta první na ní diváka připravuje, ale ta příprava je příliš dlouhá a to je asi největší kámen úrazu celého filmu. Herecky potěšily anglické mladé pušky a je fajn vidět, že na Ostrovech mají v budoucnu kde brát. Celkově to sice mohlo být krapet lepší, ale i tak jsem se celkem bavil. 65% (03.01.2018)

Skvělý film, ze kterého se mi ale dělalo celkem špatně. A to vůbec ne kvůli kvalitě (jak bylo hned ze začátku řečeno), ale kvůli událostem, které se v něm odehrávaly. To, co o sobě řečení mladíci byli schopni prohlašovat a konat, mi vážně hýbalo žlučí. Začínám být celkem ráda, že v Oxfordu nikdy studovat nebudu. Přikládám varování pro ty, kdo jako já někdy sleduje filmy kvůli oblíbené herecké tváři: je dost možné, že se z vašeho oblíbence ve snímku vyklube největší lidská svině, co si umíte představit. Je to kruté, ale z vlastní zkušenosti potvrzuju, že pár videí s hrajícími štěňátky to následně spraví. Aspoň zčásti. (07.01.2015)

Jeden z těch filmů, kde jsem čekala a čekala a čekala, ale byla jsem neustále mezi mladou elitou někde v oxfordské hospodě, poslouchala jejich někdy rádoby intelektuální řeči, ale těch opačných a trapných keců tam bylo rozhodně víc a já se nudila taky čím dál víc. Dobrý potenciál Posh, který podle mě měl, se podařilo dokonale zabít. Ani pár světlých momentů a celkem povedená atmosféra mě nenadchla natolik, abych zvedla hodnocení a dát si repete mě rozhodně neláká. (02.02.2015)