Třídní sraz

Ono tí severania majú asi fakt vážny problém so šikanou na školách, tento námet je totižto v Škandinávii jeden z najobľúbenejších. Najviac sa mi páčil samotný film Anny Odell, to čo prišlo potom už trocha menej, aj keď to samozrejme bolo potrebné, pretože tu autorka vysvetlila mnoho vecí. Na niektoré otázky, mi však nedala odpoveď, čo je veľká škoda. Tiež to v druhej polovici snímku, a hlavne na záver, chcelo omnoho výraznejšiu konfrontáciu medzi postavami. Ale inak celkom spokojnosť. 70/100 Project 52 Films by Woman. (09.04.2016)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 17 - Švédsko. Téma třídních srazů mě osobně velmi zajímá. Sám jsem totiž pravidelným iniciátorem a organizátorem třídních srazů ze základní školy. Jakmile mám tedy možnost toto téma potkat v literatuře, v divadle nebo v kině, jsem plný očekávání. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že toto je ten pravý film, který mě v rámci Dnů evropského filmu nezklame. A tentokrát jsem se nemýlil. Při první části mi bylo velmi nepříjemně, cítil jsem úzkost a samozřejmě jsem si nemohl nevzpomenout na Rodinnou slavnost a v duchu si potvrdit, tahle vypjatá dramata u stolu umí tak skvěle jen Seveřani. Následující druhý díl mi v hlavě způsobil trochu zmatek, protože jsem si z obsahu přečetl pouze jednu větu, takže jsem vůbec netušil, kam se bude film ubírat. Druhá díl byla hodně specifický, ale neubral na plynu a závěr byl tuze originální. Třídní sraz mi přinesl přesně to, co jsem postrádal u Infiltrátora a Bez slitování - něco nového, nové, nápadité zpracování konkrétního tématu. Anna Odell se s tím vypořádala znamenitě. Závěr Dnů evropského filmu nemohl dopadnout lépe, pro mě malé finále, velké finále mi následně předvedl Fotograf, na nějž jsem přeběhl z Lucerny do Světozoru. (16.04.2015)

Já vlastně nemám jedinou výtku, protože já se v tom viděla a zavzpomínala na svá léta ve škole. Uvědomění si toho, že mnoho situací během těch devíti let dokáže podvědomě utvářet a formovat osobnost se popřít nedá. Vzpomínám si na události, kdy bych se nejraději neviděla a spoustu věcí vzala zpátky a naopak na situace, které mně podtrhly nohy takovým způsobem, že mně to ovlivnilo do budoucna, když k tomu přihodím ještě pár věcí, které se nabalovaly. A to si člověk uvědomí právě daleko později, dokonce bych řekla, že těch deset, dvacet let by odpovídalo. Odellová načrtla pár jasných modelových situací a perfektně to zvládla. Ano, kamarádská trojka nefunguje, to bylo přesně vystihnuté. Nadřazenost těch in spolužáků a jejich chování vzhledem k těm dole...naprosto jasná.....a konec.......no přece ten si vyvodí každý sám za sebe. Anno, máš můj obdiv za empatii a vnímavost pro druhé. Zatím čtyři a možná půjdu ještě výš.... (25.01.2016)

Anna Odell v tomhle filmu předvedla naprosto perfektní výkon. No a jelikož se na ní hodně dobře koukalo, fandil jsem jí vlastně po celý průběh filmu. Téma šikana je stále docele aktuální a bylo zajímavé sledovat, jak se zrovna ona s tímhle vypořádala. Film jako takový rozdělila do dvou částí. První část je setkání na třídním srazu a konfrontace se všemi bývalými spolužáky. Druhá část je pak zaměřená na to, jak to zpětně všichni vnímají a zdali mají chuť se k tomu všemu nějak vyjádřit. Závěr byl hodně otevřený, ale mně se líbil. Od Seveřanů zase něco svěžího a originálního a to mám vždycky rád. (29.06.2015)

Velmi kvalitní náměť pohřbilo špatný zpracování. Naprosto jsem postrádal nějakou gradaci, způsob vyprávění byl hodně kostrbatý, což platí o "dokumentární" druhý části. Ta první ta mě uzemnila, to jsem jen nevěřicně zíral velká škoda, že Anna se nedokázala lépe srovnat se způsobem vyprávění ve druhé části a mé nadšení tak postupně zcela zabila leč originalní přístup Anně upřít nemůžu. (25.05.2015)