Ex Machina

Charakterní, ale zároveň naivní mladík, se ocitá v honosném sídle výstředního miliardáře. Po čase si uvědomuje, že sympatický hostitel není tím, za koho se zprvu vydává a že provádí experimenty, které nejsou úplně etické. Má se nový host začít bát o svůj vlastní život a existuje cesta ven? Také je vám tento stručný popis povědomý? No jasně, je to nová verze Ostrova Dr. Moreau, s tím rozdílem, že namísto zmutovaných zvířat, jsou zde použiti roboti. Jo a abych nezapomněl - mně se to fakt líbilo. (20.06.2015)

Kdyby Alex Garland věnoval tolik úsilí propracování psychologické i symbolické stránky, kolik ho věnoval designu prostředí a předstírání duchalpnosti, šlo by jistě o velmi komplexní film. Takhle se bohužel jedná o něco, co si pracovně nazývám hipster sci-fi - film soustředěný na to, aby dobře vypadal a budil výrazný první dojem. Jakmile vezmete jeho hru vážně a pustíte se s ním do diskuse, zjistíte, že mele polopatické a hezky formulované fáze, přičemž se tváří objevně. Jasně, před Pollockem zní každý rozhovor hned trochu inteligentněji a ženská krása v sousedství Klimta zraňuje ještě víc, ale Ex Machině jde mnohem líp tančit disco, sekat skvělé macho pózy Oscara Isaaca a předkládat vražedně křehký sex appeal Alicie Vikander (až se bude vyrávět sériově, ožením se s ní) než ohromovat trochu srandovními taktilními detaily a manýristickými protisvětly, která nám důležitě sdělují, že Ex Machina není jenom zábavná historka. Ale ona ve skutečnosti opravdu ničím víc není. Joseph Kosinski goes indie, for better or worse. [70%] (29.04.2015)

Bývám poměrně obezřetný vůči ženám živým, mrtvým i uměle inteligentním, ale přesto žádné z nich nečiní nejmenší problém udělat ze mne užitečného idiota. V tom jsem s Calebem soucítil. Co jsem však nepochopil, bylo jeho nadšení z toho, že ho ředitel zeměkoule pozval na konec světa, aby si spolu dali pivko. Naštěstí ředitel nebyl až tak geniální, jak se tvářil, Caleb nebyl až tak nadržený, jak se tvářil, holky byly daleko živější, než se tvářily a tak tento experiment nebyl až tak strojově nudný, jak se chvílemi tvářil. (30.06.2015)

Mrazivé, skvelé, perfektné. Nádherná výprava bombového domu uprostred prekrásnej islandskej prírody. Provokatívne scény, WTF tanec, prekvapivá zápletka, prekvapivé postavy, prekvapivé herecké výkony. Toto mi značne sadlo, pritom za bežných okolností "robotické" zápletky moc nemusím. Alex Garland je odvážny a dospelý tvorca, ktorý sa nikam zbytočne neponáhľa a nebojí sa nahoty, ani krvi (ale nič z toho nepoužíva pričasto, vďaka čomu keď už to raz za čas použije, má to na šokovaného diváka tomu odpovedajúci účinok). Veľká spokojnosť, veľká. (06.01.2017)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)