Ex Machina

Dobrý den slečno, z internetů zrozená. Vy jste informacemi nabitý sulc, posazený na těle, oblečeném v divných spoďárech. Váš manipulativní a duševně vykolejený papá cvičí, aby mohl chlastat - případně obráceně, dokáže bez problémů komunikovat pouze se zdí nebo chodícím toustovačem, do kterého přidělal dírku navíc, a nevyzná se v indukčním nabíjení. Jinak ale vyrobí, zařídí, ošéfuje vše sám a bez pomoci, Meresjev hadr. Já, jeho oddaný zaměstnanec, vypadám jako miliardář Janeček za mlada, ovšem bez těch peněz. Proto se mé sexuální kontakty omezují na pornhub, kde do vyhledávače naklepávám kombinace slov ,,nehybná, oddaná, prkenná, umělá, dráty, čumící z plastikové pyče". Utrpěl jsem kombinaci humanistického a technologického vzdělání... a i jinak se projevuji jako docela otravný kokot. Vypadá to tedy, že jsem pro vás naprosto ideální lavr, no ne? Vy, jako první UI v lidstvu známé historii zajisté netrpělivě čekáte na draka mého formátu, co věří, že se zde vyskytl čirou náhodou, ba? Tak se podívejme, jak to celé dopadne. Sice se nám tu v domečku, postaveném pro potřeby paranoika, který pro samé strachy ztratil pud sebezáchovy, motá několik nelogických aspektů, ovšem tím bych se nenechal odradit. (21.08.2015)

Ajajaj. Kohorta zdejších umaštěných paniců uzřela latinský nápis a jako obvykle okamžitě přepla na yntelechtuální mód, aby za pomoci své sofistikované percepce a kolosální kognitivity heuristicky evaluovala a megabrutálně nadhodnotila nudný, povrchní a bezduchý exkrement, připomínající nepovedenou povídku čtyřletého Asimova předtím, než si vyculau z pauce zákony lobotiky. Obzvláště vypečená je pak jedna z místních zajímavostí k filmu, cituji, než to ten šulínek a neznaboh, co ji spáchal nebo ten neznaboh a šulínek, co mu ji schválil, redigují: „Ex Machina je literární termín, který se v češtině ustálil pod svým doslovným překladem "bůh ze stroje". Jo!!! Opravdu hustý a nadaný latiník, který by zajisté neměl nejmenší problém objednat si v Bibione piazzu bez ančoviček! Já tímto v češtině ustaluji „iacta est“. No nic, „kosy jsou vrženy“ a pojďme k dílu samotnému. To pojednává o tom, je-li roboděvka natolik uměle inteligentní, že feluje z opravdové lásky, nebo je k tomu jen nucena nekompromisním algoritmem procedury „Vykuř!“, logicky volané z nadřazené aplikace „Ukaž kozy“. Pokud k tomu ještě nekontextově vykucháme pár klišovitých blábolů z všemožných scifáren, zasadíme do „chladné“ architektury ještě „chladnějšího“ sajbrbaráku, kde se všichni tváří děsně vážně, vypadá to tuze moudře a jako mávnutím kouzelného Tvajlajtu tu máme tu „nejkůlovější“ pohádku pro náctileté downy jak vyšitou, která je stejným dílem nudná jako blbá. A tak za pozornost stojí jen opravdu znepokojivá kreace Oskara Izáka v roli jeblého vědce. Ten se mimo jiné pozná i tak, že když už je někdo technologicky schopen zkonstruovat kompletně humanoidní robošlápotu se vším všudy, tedy i s robokozami a robokundou, obsluhovanou algoritmem „Orgasmus“, místo aby si uplácal nějakou pořádnou mrdnu, schová si do skříně Joko Ono. Úchyl jeden. (16.05.2015)

Být to celovečerní film Black Mirror, byl bych spokojený maximálně, ale od netelevizního filmu jsem asi čekal o něco víc, jakkoliv mě bavil od začátku až do poměrně nečekaného konce. Alicia Vikander je úžasná a ukazuje, jak se dá hrát jenom obličejem, když se to umí, Domhnall Gleeson je sympaťák a charizmatického Oscara Isaaca jsem poznal někdy v polovině filmu. Některá překvapení se dala čekat, některá ne, nic z toho nevadilo a z filmu na mě dýchl závan starých dobrých sci-fi časů Isaaca Asimova. (17.05.2021)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet, ani akční scény. Stejně tak není třeba vytvářet komplexní světy, či neznámé civilizace, stačí zajímavá myšlenka dobře ukotvená v naší civilizaci a pak už vše záleží na jejím rozvinutí... Umělá inteligence, počítačové sebeuvědomění, interakce s člověkem, to jsou ožehavá témata naší brzké budoucnosti a Ex Machina je zpracovává naprosto perfektně. Spíše než umělá inteligence jsou v centru dění dvě hlavní a nesmírně chytré postavy, které o ni diskutují. Dialogy jsou vynikající, hladce kombinují akademickou genialitu s emocionálně laděnou lidskostí. Psychologie a logika jdou ruku v ruce a přednáší diváku chytrý a nápaditý film. K silné atmosféře asi nejvíce přispívá znepokojivá postava Oscara Isaaca, který zde předvádí až nečekaně bravurní výkon! 9/10 (29.04.2015)