Człowiek z marmuru
Človek z mramoru
Man of Marble
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Aleksander Ścibor-RylskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Jerzy Radziwiłowicz, Krystyna Janda, Tadeusz Łomnicki, Jacek Łomnicki, Michał Tarkowski, Piotr Cieślak, Wiesław Wójcik, Krystyna Zachwatowicz (více)Obsahy(1)
Legendární film (myšlenkově souznějící s generací "filmu morálního neklidu") nemohl být u nás dlouho uvedený pro svůj "protisocialistický" charakter: k deformacím 50. let hledá paralelu v 70. letech. Aktuální byl tedy právě v době svého vzniku. Studentka filmové školy se při sběru materiálu k diplomce - dokumentu o úderníkovi 50. let - seznamuje s jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk: usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení; po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy o minulosti je stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí. Závěr připomíná záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v r. 1970 a téměř prorocky otevřel cestu pokračovaní filmu, Člověk ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980. Film získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes roku 1978. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Jen opravuji, že hrdina se jmenuje "Mateusz Birkut". Jeho kamennost můžeme vnímat jakožto neochotu přizpůsobit se novým podmínkám, což vychází na jedné straně z jeho nepochopení mocenských struktur (nitek moci, za něž neuváženě zatahá), na druhé straně z idealistického zaujetí "pravým" komunismem ("aby měli všichni kde bydlet" - to je jeho prvotní snaha při podstoupení údernického výkonu položení 30000 cihel za směnu) - Wajda ukazuje Birkuta na hraně mezi nechápavostí a nesehnutím. Ve druhé části filmu se ukazuje Birkutova falešná(?) heroičnost, které se však Wajda nevysmívá - zbytek filmu klade zřejmě nezodpovězenou otázku, zda je lepší zachování mravní "strnulosti" či využití příležitostí (rehabilitace "Vittoria"), neboť měřítko není jasně dané; přesto i Birkut po svém návratu z vězení již není dřívějším "gerojem", stává se jakoby nechápající obětí vlastních ideálů(?), což má snad rehabilitovat konec filmu.