Sowon

Může si to být podle skutečné události, jak chce, nic to však nemění na faktu, že je to událost více než ojedinělá a je vůbec otázkou, zda filmového zpracování hodná. To, že něco takového otřese nejen rodiči, rozporovat nehodlám, spíše fakt, má-li mne bavit dvě hodiny koukat na hysterické výlevy a tlačení na emocionální pilu. Za sebe mohu říci, že si dokážu představit lépe strávené dvě hodiny... 70% (07.12.2017)

Po filme si iste mnohí so slzami v očiach povzdychnú : "Ó, jak výstižný názov..." - Nádej. Film podľa skutočnej udalosti, ktorá poriadne rozvírila nespokojnosť medzi kórejskou verejnosťou, žmýka diváka doslova ako uterák, ale nepovedal by som, že zámerne a vypočítavo. Tá téma je jednoducho citlivá, silná a každý kto má dieťa je s takmer 100% istotou cieľ, ktorý tvrdo a nemilosrdne zasiahne. Nevedel som presne do čoho idem a manželka si prisadla tiež. Po filme som dostal vynadané a po manželke ostala na gauči len hromada papierových servítok. To hovorím preto, aby slabšie povahy a matky zvlášť vedeli do čoho idú. Herecký výkon malej Re Lee je skvelý a asi najviac ma dostala scéna na posteli v nemocnici, kde sa otec snaží dcére pomôcť, ale skončí to len pripomenutím traumy. Slizký hajzel je obsadený dobre, máte chuť ho zabiť a súdny proces vám pripomenie i mnoho tunajších. Ostal som trochu v údive keď sa rozozneli bicie rytmy zo známeho hitu Street of Philadelpia bez spevu B. Springsteena. Inštrumentálna verzia skladby pekne zapadla a snaží sa naladiť optimistickejší tón v inak smutnom filme. Záver našťastie končí optimisticky s nádejou a pokusom prežiť dôstojný život. Život je dar...90%. (17.10.2015)

Film je překvapivě umírněný v zobrazení násilí, vlastně se mu naprosto vyhýbá, o to silněji však působí v otázce citů. Malá, sevřená komunita jedné tříčlenné rodiny a nejbližších přátel otce i matky si diváka rozmasíruje zobrazením idylické domácí nudy, která mrknutím oka končí a začíná kolotoč bolesti a pohmožděných vztahů. Trochu mě mrzí, že malá So-won zasáhla při závěrečném soudu. (17.12.2022)

A sakra. Já si ten obsah tady nepřečetla celý. Ráda se nechávám překvapit. A že tady to překvapení tedy bylo hodně nemilé. Ale... ale byl to Lee Joon-ik a ten prostě umí. On ten příběh vypráví tak civilně, že víc už by to snad nešlo, ale kurňa život je někdy tak patetickej, že jsem během sledování vylila dvojku s vínem a ještě posmrkala dva kapesníky. Já bych tak ráda napsala, že to bylo nádherný, kdyby... to šílené kdyby. A ta beznaděj ze soudního jednání. Jeden by řekl, že to snad okopírovali od nás. A toho úchyla? Tak toho bych pověsila za koule do průvanu a ještě k němu postavila pořádně nadrženýho 4% obra! Ať si chlapec taky užije. Ufff, hned je mi líp. (23.08.2014)

Těžce emotivní snímek, ostatně už dle obsahu musí být každému jasné, že tohle nebude snadné sousto. Poměrně realisticky podaný přiběh o tom, jací lidé dokáží být šmejdi (včetně novinářů), ale též o lásce, prátelství, kamarádství a obrovském odhodlání se s celou situací vyrovnat a dál žít - ať už z pohledu rodičů, okolí či samotné Sowon, která po tom hrůzném dni dokonce má strach ze svého otce jelikož je to prostě muž. Dětská duše je křehká a složitá, a vyléčit takovou bolístku je prakticky nemožné. Závěr ukáže jak funguje soudnictví nejen u nás, tedy že zákon často na ochranu parchantů dbá více než na ty postižené, tvrdá realita a hodně mne to vytáčí. Hudba se velmi zdařila a mnoha scénách ještě více podpoří emotivní prožitek. Malinko mi nesedly poslední minutky filmu, ale holt autor asi nechtěl končit film extrémně depresivně. Ono pozitivních momentů se zde opravdu příliš nenachází, napadá mne snad jen roztomilý a zábavný Kokomong :-) Pochvalu asi ale bez debat zaslouží maličká a roztomilá Lee Re za parádní výkon stejně jako ve snímku Jak ukrást psa, tam byla taky výborná. 91% (12.03.2017)