Andělé hříchu

Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") (15.11.2009)

Při sledování Andělů hříchu mě napadala pozoruhodná paralela s Deníkem venkovského faráře a vlastně i s Janou z Arcu. Ve všech případech (mladý farář, nová řeholnice, osvícený prosťáček) jde o solitéry víry, kteří chtějí především zřít a rozumět, než akceptovat bez výhrad dogma a podřídit se tradici a církevní hierarchii. (10.08.2014)

Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. (08.10.2016)

Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. (16.08.2014)

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)