Reklama

Reklama

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(více)

Recenze (352)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Rodinná oslava je nepochybne zaujímavý, drsný film, ktorý diváka nenechá ľahostajným. Permanentne je prítomné napätie spoločne so zvedavosťou, ako sa to bude ďalej vyvíjať. Nemôžem dať vyššie ohodnotenie, pretože vyskytujúce sa kiksy kamery a strihu nepovažujem za "umelecký" zámer v rámci Dogmy 95, ale mám z nich dojem prítomnosti chaosu a samoúčelnosti. ()

HellFire 

všechny recenze uživatele

Jedna velká mezigenerační rodina se sejde v hotelu kvůli otcově oslavě šedesátin. Co se může zvrtnout? Jeden z prvních snímků dánského režiséra takových pecek jako Chlast a Hon je natočen dosti experimentálně. Kamera je častokrát velmi těkavá, nesoustředěná a divoká, jindy zase klaustrofobická, takže odráží celkovou atmosféru a náladu zúčastněných. Což je, jak jsem se později dozvěděl, jakési filmové pravidlo Dogma 95. ()

Reklama

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Můj 2.500. ohodnocený film na čsfd musel být něco extra a to Rodinná oslava naprosto splňuje. Divadelní adaptace v Činoherním klubu je asi nejlepší hrou, jakou jsem kdy viděl, takže pustit si filmovou předlohu znamenalo opětovně si vychutnat skutečné rodinné drama. Narozdíl kupříkladu od Boha masakru, kdy film podle mě po shlédnutí divadelní hry nemá co nabídnout (i když tam vznikl film až na základě hry), Rodinná oslava nabízí přinejmenším působivý střih a ruční kameru, což samozřejmě v divadle možné není. Naproti tomu, v divadle více vynikly Christianovy proslovy v podání famózního Matěje Dadáka a výkon Juraje Kukury. Celkově jde o srovnatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov .. Hlava rodiny slaví 60 narozeniny a k této příležitosti sezvala celou svoji famílii do honosného sídla, kde během oslav vyplouvají dávné křivdy a zapomenuté strasti minulosti. Na to, jaké má film postavení v místním žebříčku jsem však čekal trochu údernější scénář! Protože pár bolestných vzpomínek a teatrálních výkřiků evidentně šílené snobské rodinky mě jaksi nedostalo do správných výšin. Jelikož je film podle manifestu Dogma 95, co se zpravování týče není tak moc co vyzdvihnout nebo naopak hanit. Vše podléhá svazujícím pravidlům a tato forma mi nikterak nevadí. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (15)

  • V roce 1995 oslovil režisér Lars von Trier Thomase Vinterberga, kterého považoval za neslibnějšího mladého dánského filmaře (Vinterberg tehdy ještě nenatočil svůj první celovečerní film Největší hrdinové – 1996, ale měl za sebou dva dobře hodnocené krátkometrážní snímky Sidste omgang – 1993 a Kluk, který chodil pozpátku – 1994). Von Trier ho přizval nejen jako člena Dogme 95 – hnutí, které se snažilo vytvořit novou úroveň důrazu na vyprávění příběhu a herecké výkony, jako přímý protiklad k velkorozpočtovým filmům, které byly vnímány jako přílišné spoléhání na speciální efekty a další digitální nástroje – ale také jako spoluautora jeho manifestu. Podle Vinterberga trvalo půl hodiny, než s von Trierem vymysleli deset hlavních pravidel. (Fediak22)
  • V titulcích není uvedeno jméno režiséra snímku, pravidla Dogma 95 to totiž zakazují. Uvedena je pouze fráze „efter idé af Thomas Vinterberg“ neboli v češtině „podle myšlenky Thomase Vinterberga“. (Mirecek42)

Reklama

Reklama