Rodinná oslava

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] (10.02.2022)

Od samotného počátku jde děj jednoznačně jen jedním směrem - a tím je psychologický rozbor jednotlivých postav. U někoho méně a u někoho více důkladný. Během rodinné oslavy by bylo na vykreslení jednotlivých charakterů asi času dost, kdyby se do hry nevložil starší oslavencův syn a během svého přípitku "mimochodem" neprozradil jedno docela zásadní tajemství z dětství. Od tohoto okamžiku se jednotlivé charaktery nevykreslují "běžným" způsobem, ale právě v souvislosti s jejich reakcemi na toto tajemství. A tento fakt staví film do zcela jiné roviny, než by bylo obyčejné vykreslení klasické rodinné oslavy. Je třeba podotknout, že zásluhu na dopadu na diváka mají především všichni hlavní protagonisté, ale také skvělá režie a originální práce s kamerou - vše přesně ve stylu manifestu Dogma, co nejrealističtější. (28.05.2003)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Konverzační drama plné pomalu stoupající houstnoucí atmosféry, vynikajících hereckých výkonů, zvratů a hromadou projevů. Celé dílo se odehrává během 24 hodin u příležitosti jubilejní oslavy. Film disponuje minimální hudební vložkou a autentičností v podobě natáčení domácí kamerou. Takové zkrátka Home Video. (07.04.2015)

Jedna velká mezigenerační rodina se sejde v hotelu kvůli otcově oslavě šedesátin. Co se může zvrtnout? Jeden z prvních snímků dánského režiséra takových pecek jako Chlast a Hon je natočen dosti experimentálně. Kamera je častokrát velmi těkavá, nesoustředěná a divoká, jindy zase klaustrofobická, takže odráží celkovou atmosféru a náladu zúčastněných. Což je, jak jsem se později dozvěděl, jakési filmové pravidlo Dogma 95. (03.11.2021)

70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. (24.02.2009)