Reklama

Reklama

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(více)

Recenze (352)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Klasika, kterou jsem dřív neviděl, za to o ní hodně slyšel. Člověk už dost filmů zná, takže jsem věděl, že ve filmu něco není v pořádku a čekal jsem, že se z víceméně běžných situací vyvine něco dost dramatického, ale to, co přišlo, byl prostě uragán. Přesné a úderné drama se spousta herců, které známe z dánských krimi (Henriksen, Brygmann) a puristický styl vyprávění. Když si uvědomíme, že Dogma 95 je víceméně vtip, je snímek o to naléhavější. Trochu mi chybí lepší vhled do duše otce rodu, ale to už je zápor, který na celkovém vyznění moc nezmění. 90%. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] ()

Reklama

leila22 

všechny recenze uživatele

Ja neviem... Milujem dánske drámy a ani nie som odporkyňou Dogmy 95, práve naopak. Páčil sa mi konflikt, aj psychológia postáv. Jedno, čo však fakt nechápem, boli reakcie ostatných hostí na oslave. Napriek všetkému čo sa tam udialo, prezradilo, zvrátilo, boli síce na okamih zarazení, ale o chvíľu oslava opäť pokračovala v plnom prúde, akoby len narodeninová torta nebola celkom podľa predstáv. Usudzujem, že Vinterbergovi išlo aj o poukázanie absolútneho pokrytectva a čo najdôkladnejšie a najrýchlejšie zametenie všetkej špiny pod koberec, na veky vekov. Ale aj tak mi ich reakcie prišli absurdné a nereálne, čo mi dosť výrazne kazilo celý dojem. Keď sa už bavíme o Dogme 95, tak očakávam absolútnu autentickosť. Ale možno mi len niečo uniklo... ()

akisha 

všechny recenze uživatele

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5* ()

MM11 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejstylovějších filmů a to nejen devadesátých let. Má v sobě jiskru, že až oči přechází. Takovou dávkou neposedného vyprávění a nevšedních vychytávek bych se nechával unášet i pokud by se na plátně všechna ta nádhera vyskytovala lehkovážně jen pro efekt sám. Festen však vítězí skutečností, že ta dogmatická vizuální anarchie se prokládá jedním z nejchytřejších scénářů, co se za dané situace dá vymyslet. Možná je na místě spíš slovo vychytralost, ale ta umí zapůsobit stejně tak silně. Základní ideu filmu vidím v relativizaci, tady se nehraje o dobro či zlo, nehledá se tu láska a nebojuje proti předpojatosti. Od toho všeho dává tvůrce ruce pryč a přesto tohle všechno ve filmu zároveň najdete. Je to přítomno, ale maximálně objektivizováno, větší odstup se nevidí často. Nakolik mají pomoci ty kusé informace o jednotlivých aktérech této nevšední oslavy je problematické. I když nám režisér Vintenberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene zrelativizovat to co právě řekl. Právě proto nám nemůže sloužit Christian za naprostou autoritu a někdo jiný zase za zloducha. Jsme svědky jednoho dne, jediného okamžiku a není v plánu nás do všeho zasvětit, cílem je odkrýt pouhou jednu stránku problému. Se zbytkem nechť si divák libovolně poradí. Za sebe můžu říct, že proti této hře s divákem nic nemám, protože Festen je strhující podívaná sama o sobě. Velice vtipná (opakování parodoxních situací a jejich karikování) a v první řadě po všech stránkách nezatížená. Ničím a nikým. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (15)

  • Navzdory úspěchu filmu žádný z devíti následujících Vinterbergových filmů nebyl natočen pod hlavičkou Dogme, přesně podle jeho záměru. „Celým záměrem bylo vytvořit něco nového. Opakování by bylo nudné,“ řekl. (Fediak22)
  • Film byl natočen podle skutečné události. Inspiraci získal režisér při poslechu rádia v roce 1996, kdy v živém vysílání anonymní posluchač vyprávěl zážitek z oslavy narozenin svého otčíma. Čtyři roky po natočení filmu se onen posluchač setkal s režisérem a přiznal, že použil příběh někoho dalšího. (kenny.h)

Reklama

Reklama