Rodinná oslava

pre mňa osobne bezchybný a veľmi silný vrchol dogmy, kde som žral tú formu, nerušila, práve naopak - pasovala. skvelý viacvrstvový film, dokonalé herecké obsadenie, jednoduchý, no brilantný scenár, kde na ploche jedného večera, jedného miesta a jednej rodinnej oslavy režisér demaskuje pokrytectvo spoločnosti - cítim tu veľmi silný nádych kritiky voči švédskej spoločnosti a stále prítomné vyrovnávanie sa s ich nacistickou minulosťou. (10.10.2013)

Jeden z prvých dvoch filmov manifestu Dogma. Nájdite si jeho 10 pravidiel niekde a môžete si postupne odškrtávať, nakoľko sú prísne dodržiavané. To by ale na kvalitný film nestačilo. Vinterberg točí kvalitnú rodinnú drámu, ktorá sa postupne silno vyhrocuje až do fyzického násilia. Čiže prostriedky dogmy možno iba umocňujú zážitok, ale nie sú jeho príčinou. Miernym remakom je prvá polovica Trierovej Melancholie. (02.06.2012)

Naprosto vynikající Vinterberg, na kterého si budu muset trochu posvítil. Jedná se o těžkotonážní talky drama, ve kterém sledujeme průběh rodinné oslavy 60. narozenin otce rodiny, na kterou se sjedou desítky hostů ke společnému setkání. Po letmém seznámení s hlavními aktéry a jejich povahami se roztočí kolotoč událostí, které pramení z jakési tajemné minulosti členů rodiny, které zůstávají po celou dobu filmu značně neurčité, ostatně jako celá pointa příběhu. Čím déle jsem film sledoval, tím víc jsem by zvědavý, co se z toho vyklube. Nečitelné, psychologické, poutavé, severské. Trošičku podezřívám LvT, že si prostředí pro svou Melancholii půjčil právě odtud. Doporučuju! (16.03.2014)

Jeden z pilířů hnutí Dogma 95, který je pečlivě natočen. I když nám Thomas Vinterberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene relativizovat to, co právě řekl. Výborné načasování kamery - je až perfektně vlezlá a zachytí každou situaci. Výborný děj není předvídatelný - naopak, i když si myslíte, co bude následovat Vinterberg Vás pokaždé překvapí. Realistické, silné, nesmírně autentické. Emočně zdrcující. (18.12.2013)

Aneb jak to dopadne, když na párty pozvete kdekoho. Jinak ale silné, surové drama, kterému dogma 95 svědčí. Chvíli mi trvalo, než jsem ho docenil, rozhodně to nebylo napoprvé, ale došel jsem k tomu. Nejvíc mě ale zaráží, proč početně srovnatelní Švédi (nebo Dánové) dokážou na rozdíl od nás točit nevtíravé a silné filmy očividně neurčené každému divákovi. Ono to asi vážně nebude penězi a možnostmi, ale vůli... (05.06.2011)