Mládí

Zase trocha toho umění. Nic proti němu, ale zdá se, že jsem na něj asi moc přízemní / primitivní. Ano, vnímám všechny ty (ne)zajímavé záběry, je mi naprosto jasné, že skrz ně ke mně autor promlouvá a snaží se jimi něco sdělovat, ať už je to cokoli. Ano, Keitel s Cainem jsou perfektní, ale po tom filmu nezůstane nic. Krom sdělení, že kamarádi si říkají jen pěkné věci. A pocitu, že se na to sice pěkně kouká, ale k ničemu to není... 60% (19.10.2015)

Má to Sorrentinovu úžasnou filmařskou patinu, tzn. tu zcela unikátní atmosféru, kterou znám jen z jeho filmů a je to skvěle obsazené. Ale podle mě i trochu prázdné, tu Sorrentinovu potřebu ve 45ti letech točit filmy z perspektivy sedmdesátníků (a výš) a tvářit se, že jsem tou cestou už prošel, moc nechápu. (31.12.2015)

Youth je presne ten príklad filmu, kde recyklácia formy a atmosféry do pre bežného diváka uchopiteľnejšieho výsledku naserie mnoho tzv. filmových kajšmentke čo očakávajú stále nové obzory a paradoxne sa bude páčiť aj ľuďom, ktorí by o Sorrentina inak nezakopli. Áno, ten film je oproti Grande Bellezza (i keď tá je aj u mňa ešte o čosi lepšia) omnoho stráviteľnejší, áno je jednoduchší a doslovnejší, question is who the fuck cares, if it works. Sorrentinove postupy (kompozície obrazu a špeciálne muzika + obraz, toto vie málokto) fungujú stále dokonale a Rachel nebola nikdy krajšia (vlastne sa mi až do tohto filmu vôbec nepáčila). Mimochodom, tie dve hodiny ubehli ako 5 minút. 10/10 P.S. Hereticky si tak rozmýšľam nad tým, či by Sorrentino nebol ten správny režisér na adaptáciu niečoho od Milana Kunderu... (02.11.2015)

Sorrentino je snob. Buď to zoberiete, alebo ho nechajte tak. Alebo sa skúste naňho pozerať trochu z odstupu a nebrať vážne to, či vás niektoré jeho gýčovo-umelecké obrazy serú, alebo uchvacujú. Mne ide o to, o čom jeho filmy sú a či jednotlivé témy a motívy dávajú zmysel v celku. Niektoré scény mu však schopný odpustiť nie som, levitujúci mních a Paul Dano s prekvapeným výrazom po zistení, že niekto ho videl aj v niečom inom ako v úlohe robota sú jednoducho lacné a tak zlé. Iné zase naopak. Škoda, že záver musel byť tak načančaný, ona tá britsko-americká starecká ironická elegancia tú vizuálnu nabubrelosť značne tlmila, až by som veril, že to bol zámer. Keď sa na Sorrentinove filmy pozrieme ako na festivalovú alternatívu k drsným sociálnym drámam, tak potom je v nich úplne všetko v poriadku. (21.10.2015)

Pro mě osobně spíše zklamání. Ani nádherné lokace, skvělí herci a spousta krásných záběrů u mě nepřemohly pocit, že mám raději Sorrentinovy předchozí snímky Velká nádhera a Následky lásky. A to nejenom kvůli tomu, že mi jsou bližší tím, že byly na rozdíl od Mládí natočeny v italštině (která mi je přece jenom bližší než angličtina), ale i proto, že duo Caine & Keitel v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, kterému jsem bezvýhradně propadnul už dávno. Krom toho mi přijde, že Mládí je v porovnání se zmíněnými dvěma filmy o poznání povrchnější a plytčí - spousta dialogů zněla mým uším nesnesitelně hloupě, a v otázce nějaké umělecké výpovědi je to u tohoto filmu po mém soudu na pováženou - viděl jsem lepší filmy tematizující stárnutí i životní bilancování. Těch pár krásných obrázků a ucházejících vtípků nedokáže v mých očích zastřít fakt, že tahle přeceňovaná artovka pro masy nedosahuje kvalit Sorrentinových předchozích filmů, a že mi ten film byl do značné míry protivný jakousi svou předvídatelností a současně nepravděpodobností (scénu, v níž se Miss Universe koupe nahá před očima obou starých přátel, nic si nedělaje z jejich blízkosti, si nelze v reálu představit ani s největším sebezapřením - mnohem spíše mi přišlo, že zde chtěl Sorrentino prostě udělat narážku na známý bliblický motiv Zuzany v lázni a dvou starců). Mládí je pompézní přeartovaná nuda, která si dovede vybrat i své lepší chvilky, ale jako celek je to pro mě spíše jen průměrný film. (13.10.2015)