Doctor Who: The Time of the Doctor

Do třetice konečně důstojný odchod znovuobnoveného Doktorova představitele. Poprvé to byla uspěchaná znouzectnost a podruhé směšná parodie sebe sama. Moffat si neukousl nikterak malé sousto. Velké finále mytologické linie, kde se sejde snad vše co proti Jedenáctce (či Dvanáctce? Čert aby se v tom vyznal...) stálo a to na ploše jed(i)né hodiny. Přesto to nepůsobí jako přeplácanost, ale jako osudové završení všeho o co se Moffat poslední tři sezóny tu více a tu méně úspěšně snažil. Největší zádrhel je stopáž; vzhledem k záběru by to nějakou tu minutáž navíc sneslo. Takto jsou ty časové skoky na Trenzalore poněkud hrrr a bez dopadu. Přesto to funguje a to především díky tomu, že z toho Moffat vybruslil nikoli epickou velkolepostí, ke které by to vzhledem k tomu co je v sázce a kdo proti Doktorovi stojí tak nějak samo svádělo, ale skrze v jádru sice prostou, ale fungující komorní pocitovkou. (25.12.2013)

Poslední hodina doktora s tváří Matta Smithe vyvolává hromadu emocí, ale stačí to na pozadí přeplácaného světa S. Moffata, který je ochotný zahodit cokoliv, jen aby Vás teď dostal? Mě ani ne. A to nemám na mysli jen pravidlo, ani to, že tady v jedné větě zjednoduší příběh 7-8 sezony, a už vůbec to, že ve výsledku je přeměna na dalšího doktora jen prachsprostá scénáristická vyklička bez vysvětlení (bez urážky, ale "vyšší moc" neberu jinak, raději bych viděl např. smrt doktora stářím -> což by se mohlo stát poprvé v historii doktorů -> takže by nebylo známo, co se poté stane...). A to ten Capaldi ve svých prvních vteřinách, jako první z novodobých doktorů, nedokáže fascinovat (na rozdíl od Tennantovy laboratorní verze nebo Smithova hravého doktůrka). Poslední 2-3 sezony jde Doktor Who pro mě osobně špatným směrem a jeho autor si nevidí na špičku vlastního nosu. (27.12.2013)

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti. (28.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Koho zajímá, že se do toho Moffat zamotal jako? Vždyt je to tak kurevsky emotivní, dechberoucí zakončení nejlepší éry Doktora, že na příběhu v tomhle momentu vůbec nezáleží. Budeš mi chybět, Matte. " When you think about it. We're all different people all through our lives. And that's OK, that's good, you've got to keep moving, so long as you remember all the people that you used to be. I will not forget one line of this. Not one day. I swear. I will always remember when the Doctor was me. " (27.12.2013)