Pestrobarvec petrklíčový

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)

Začnu trochu obecnější úvahou - pokud platí, že homosexuálně orientovaných jedinců je v populaci cca 4 %, je opravdu zvláštní, že se objevují v takřka každém druhém filmu současnosti (což samozřejmě nadsazuji, ale ten nepoměr je evidentní), zjevně je to důsledek panující ideologie. Tohle je navíc i feministický film, film zalidněný pouze ženami, v jehož fikčním světě není pro muže místo. Pestrobarvec petrklíčový je mým prvním setkáním s dílem Petera Stricklanda a musím konstatovat, že jde o velké zklamání, prakticky jsem se pronudil ke konci. Formálně excelentní film, nádherná kamera, pastelové barvy, převaha celků, kterým ovšem kontrastují sekvence detailů a především velkých detailů, krásná staromilská animovaná intermezza, bravurní práce s ruchy (zvuky hmyzu, předení kočky atd.), diskontinuitní řazení záběrů, až fascinace (fetišizace) kostýmy, práce s herci, dekadentní atmosféra...obsahově se ale se Stricklandovým snímkem coby divák hodně míjím. Reflexe hraní rolí v partnerském vztahu je podána na pozadí bizarního partnerského soužití dvou extrémně nesympatických hrdinek, jejichž sado maso hrátky mi přišly jako autorská manýra, jistě takovéto vztahy reálně existují, ale způsob, jakým vztah reflektuje britský tvůrce, mne spíše iritoval, než jakkoliv oslovil. Každý vztah je o hledání kompromisu a osobní oběti, ale já se celou dobu ptal, proč to musí Strickland demonstrovat právě na těchto S/M lesbických partnerkách? Jasně, odpovědí je postmoderna a s ní spojená snaha šokovat, synkreticky spojovat neslučitelné, adorovat pokleslé žánry, rozbíjet kontinuální dějovou linii, hrát si s divákem...ale tohle byla tuze nezábavná hra... Pinastri! Pinastri! Pinastri! PS: O co elegantněji analogickou tematiku pojala Shainbergova zábavná Sekretářka... (30.06.2015)

Lesby, BDSM, sem tam nejaký motýľ... No a to je asi tak všetko čo sa o tomto bezduchom artovom filme dá vlastne povedať. Pri pohľade na celkové hodnotenia filmu som sa normálne tešil, že to bude nejaký pozoruhodný epický film zasadený do nejakej motýlej symboliky. Ale realita bola žiaľ úplne mimo. Jediné čo tento film zachránilo od odpadu, bol krásny vizuálny dojem, ktorý sa v podstate tiahol celým filmom. Absolútne tomu chýbala nejaká epická stopa, ktorá je pre mňa väčšinou prvoradá. Takže na viac ako 1* to nevidím! (04.05.2015)

Prostredie, do ktorého je dej zasadený, zodpovedá opisu z obsahu filmu, ale samotný príbeh je o niečom inom. Vlastne stačí, že o niečom vôbec je. Lebo keby som mal zrovnávať napríklad s Comtesse Noire, tak to je len samoúčelná erotika, ktorej temnota spočíva v tom, že bobor hlavnej hrdinky splýva s jej tmavým plášťom. Tu ide naopak o kompromisy, ktoré prináša každý vzťah. Napríklad aj lesbický, ktorý je založený na vynucovanom ponižovaní pre ukojenie vlastného fetišu. Nuž, toľko sa chodí s krčahom po vodu, kým padne na kuklu a rozdrví ju, pričom vám uletí ako motýľ alebo umrie ako minulosť. Krehké a nenáhlivé tempo si môžete podľa vkusu vysvetliť ako nudu alebo ako citlivý prístup tvorcov. Konkrétne mňa nepresvedčili ani Cynthiine veľavravné pohľady o tom, že nie vždy je menej viac. Mne toho partnerského sparringu na pudovej úrovni prišlo trochu málo. (20.02.2016)

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)