Ďábelská posedlost

Keď som videl cover + názov hororovej novinky "The Atticus Institute", tak som si pomyslel „Aha, ďalší lacný, otrepaný found footage zo sanatória s paranormálnou históriou, kde sa natrepe skupinka debilkov a postrácajú sa v tme pri rozkazenej kamere“. A na moje prekvapenie som sa dosť mýlil, hoci ten film je bohužiaľ aj tak strašne slabý. Nejde o klasický found footage, ale skôr o vážnejší mockumentary; poskladaný z množstva starších nahrávok, ktoré dokumentujú históriu inštitútu a podivné úkazy, až sa dopracujú ku klasickej „possession“ hororovej téme. Pre mňa je ťažko si takéto filmy užiť, pokiaľ im nič neuverím, obzvlášť keď sa berú tak vážne, nehovoriac o tom, že mi tu chýbal pocit konzistentnejšieho filmu; takéto pseudo-spravodajstvo ma proste nezaujalo. (09.01.2015)

Americký snímek „Ďábelská posedlost“ není jako found footage vůbec špatně natočeno. Musí se mu nechat, že funguje, splňuje všechno, co od žánru očekáváte, ale bohužel nepřinese nic, co by nepřinesly jiné filmy tohoto ražení. Je to prostě přesně to, co si pod found footage představíte. A na mě je tohle prostě málo. Ten film mi nic moc nedal, neměl jsem z něj nepříjemné pocity. (20.04.2020)

Je známo, že dobré mockumentary se pozná podle toho, že si po něm člověk položí otázku "A co když je to pravda?". A to tady nešlo ani náhodou. Pani Posedlá sice měla nějaký potenciál a jeden moment v závěru celkem ušel, ale jinak nuda, nuda, nuda. Viděno s dabingem, ale myslím, že v tomhle případě je to úplně jedno. 10% (24.04.2015)

Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40% (06.05.2016)

Jedna hvězda je možná až příliš přísná, protože The Atticus Institute není film, který by byl vzhledem k danému autorskému záměru kdovíjak nepovedený. Jedná se o falešný dokument o výzkumném institutu, kde vědci zkoumali jedince obdařené paranormálními schopnostmi, až se setkali se ženou, která má schopnosti přímo démonické. Takže značnou část stopáže tvoří mluvící hlavy, které přežili do dnešních dnů, dobové fotografie, přes něž je puštěn voiceover oněch již zmíněných mluvících hlav, a sem tam, aby se neřeklo, i nějaké dobová stopáž. Objektivně ten koncept docela drží při sobě, subjektivně ohromná nuda. (14.01.2015)