Kes

Od začátku do konce nás Ken Loach nešetří.. Kes je totálně depresivní a bezvýchodný příběh malého chlapce, který vyrůstá v rodině bez otce, kde matka se o něj pořádně nestará a bratr je z grázlů největších. Ani ve škole to není o nic lepší. Šikany se mu dostává také ze strany učitelů, kteří si nedostatek vlastních schopností, osobní problémy, mindráky atp. kompenzují zneužíváním postavení a dáváním najevo své pofiderní moci - vrcholem je fotbalový zápas "Manchester United - Tottenham Hotspur", kterýžto jako scéna filmu by byla neskutečně legrační, kdyby nebyla tak tragická. Pro Billyho Caspera je to bezvýchodná situace - z prostředí dělnické třídy severoanglického Yorkshiru se těžko prchá. Londýn a jeho možnosti jsou příliš daleko... Bez vlastního přičinění se ocitl v začarovaném kruhu, v němž je kritická nouze o jakouli motivaci k slušnému žití, vyhlídky pouze na dřinu, těžký život a neustálé ústrky ze strany okolí. Jeho učitelé pocházejí ze stejného prostředí a podle toho to vypadá - nulové pedagogické schopnosti, zato maximální sadistické choutky a touha ukájet své nejnižší agresivní pudy - to je jejich pokus o únik z tvrdé reality. Billy Casper únik hledá v poštolce Kes, která pro něj představuje naději a svobodu. Jen s ní dokáže na chvíli zapomenout na realitu a být šťastný. Ale jakoby okamžik štěstí v takové špíně a beznaději bylo něco nepatřičného. __ Film je drásavě temný, skoro až dokumentární... Naprostá absence čehokoli, co by vyprávění odlehčilo, veselosti nepřidá, o humoru si divák může nechat zdát. Dokonale propracované charaktery, herecké výkony jsou až neskutečně přesvědčivé, čemuž napomáhá i ten příšerný severoanglický dialekt, kterému bez titulků nerozumí leckterý rodilý mluvčí... Nejsem sám, komu Billy připomněl třináctiletého A. Doinela - i když ve skutečnosti jsou oba příběhy nesrovnatelné, protože oba chlapci pocházejí z diametrálně odlišných poměrů, přesto je mezi nimi něco společného - absence porozumění, lásky, šťastného dětství, dobrých vyhlídek na budoucnost... a místo toho jedna, dvě, tři... čtyři stovky ran... Strašné je, že tento film vlastně nezestárnul... (19.04.2009)

Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. (05.06.2014)

Zaujímavý príbeh jednoduchého chlapca, ktorý je síce čiastočný nespratník, ale s nástupom záujmu o živého tvora (sokol myšiar) sa u neho vytvárajú pozoruhodné danosti ako cieľavedomosť a vytrvalosť. Bez nich človek-sokoliar nemôže napredovať v úsilí aspoň o čiastočné podmanenie si divokého tvora. Scény, kde malý lapaj hovorí v pred spolužiakmi nielen o svojej záľube, ale aj svojich pocitoch pri dosahovaní cieľov, má svoju silu. Rovnako, keď privádza učiteľa na strietnutie so svojim divokým tvorom. Pochváliť treba vykreslenie rodinného či školského prostredia, veľmi dobre vykreslené charaktery učiteľov (telocvikár je teda riadne zakomplexovaný koreň), spolužiakov alebo rodinných príslušníkov, ktoré dokopy pôsobia veľmi autenticky a civilne - nemusia však každému vyhovovať. Zaujímavé tiež je, že hoci príbeh je vedený z pohľadu malého hrdinu a jeho všemožných peripetií v živote, film vôbec nie je rodinný a potrebuje citlivo vnímajúceho diváka. Cítiť z neho istú poetiku. (30.06.2023)

Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. (08.09.2010)