Země a svoboda

Ideály, nadšení, kamarádství, lidé bez státní příslušnosti, bez legitimací (David trhá tu svou, komunistickou), v jednom chumlu, proti byrokracii, krutosti a železu. Tohle tady dosud nikdy nebylo. A přitom, o jak mnoho se zde bojovalo. David bojuje v POUM (Partido Obrero de Unificación Marxista - Dělnická strana sjednocených Marxistů), která se vymezila vzhledem ke Stalinovi a jeho politické praxi (tedy anarchisté a tehdejší trockisté). Překvapilo mě (nepamatuji se, zda jsem to nečetl v Hemingwayovi, už je to dávno; " For Whom The Bell Tolls" byla moje první knížka, kterou jsem četl v originále), že mezi nimi a "Stalinisty" docházelo k otevřeným bojům. Ale v Loachově filmu se více diskutuje (a také zpívá, třeba: "Si me quieres escribir / ya sabes mi paradero: / en el frente de batalla, / primera línea de fuego. - Pokud mi chceš napsat, / pak víš, kde budu: / včele bitvy, / v první linii.) než bojuje. A možná to tak i bylo. (27.02.2020)

Podle závěrečných titulků jde o fikci, ale až do konce jsem měl dojem, že jde o rekonstrukci osudů konkrétního britského účastníka španělské občanské války. Film působí velmi věrohodně a ocení jej každý, kdo se chce o španělské občanské válce něco dozvědět. Přesto pokládám za vhodné upozornit, že film zachycuje jen jeden specifický dílek oné neblahé historie a neosvětluje ji celou. Nelze tedy na základě jeho shlédnutí dělat závěry o tom, co se to tenkrát ve Španělsku vlastně stalo. --- Trošku mi vadí, jak často je zde na čsfd Franco označován za fašistu a jeho režim za fašistický. Je pravda, že se přátelil s Německem a Itálií, ale byl to oboustranně sňatek z rozumu. Ideologicky si moc nerozuměli, Franco nebyl vizionář a nastolil represivní konzervativní režim. Měl víc společného s carským Ruskem než s Mussolinim. (18.04.2014)

Zřejmě nejznámější film o Španělské občanské válce a sociální revoluci v letech 1936-39. Námět minimálně v první půlce filmu tak trochu kopíruje (nevím, zda záměrně) knihu Hold Katalánsku George Orwella. Angličan David, člen Komunistické strany, se rozhodne odjet do Španělska a zapojit se do bojů proti fašistům generála Franca. V jeho příběhu se pak odvíjí takřka celá zásadní historie občanské války a sociální revoluce – počáteční výbuch svobody, osvobozování se samotného lidu, jeho uvědomování si, pod jakým otroctvím žil, boj proti fašismu a kapitalismu jak ve frontových zákopech, tak i v osvobozených vesnicích (zde diskuse vesnických rolníků o kolektivizaci - ovšem dobrovolné kolektivizaci, né te stalinistické, jak známe od nás - tato scéna se odehrávala ve skutečné vesnici a byli do ní zapojení i skuteční občané vesnice), až po znovuoživení vlády a moci, zradu revoluce, zavádění starých utlačovatelských institucí (policie, pravidelná armáda, potlačování spontánních a na svobodném rozhodování založených milic), zatýkání a vraždění samotných revolucionářů a milicionářů. Za nejzásadnější a nejemotivnější moment filmu považuji čas 1:21:48 – kdy David po získaných zkušenostech, konečném připuštění pravdy a uvědomění si faktu, že stalinisté zradili revoluci, uchopili moc do svých rukou a začali ji uplatňovat (zavedení pravidelné armády se všemi jejími negativy, obnovení policie a mocenské hierarchie, zákaz zásobování milic zbraněmi, rušení těchto milic jejich stahování z fronty a zatýkání jejich nejaktivnějších členů a členek, zákaz bojovat ženám, zatýkání anarchistů a nestalinistických marxistů z POUM) trhá svou členskou průkazku komunistické strany a vrací se na frontu ke svým – k revolucionářům a revolucionářkám: „Strana smrdí, Kit. Nikdy bych si nepomyslel, že to řeknu.“ Neméně emotivní pak je scéna odzbrojování milicionářů z POUM a zatýkání některých z nich - scéna, která jako by symbolizovala, zhušťovala v sobě a vyjadřovala celou tragédii španělské revoluce. Film dobře ukazuje španělskou realitu, realitu, kterou před námi socialističtí učitelé a učitelky zamlčovali, realitu, o níž se dokonce ani dnes pořádně nedočtete v běžně dostupných historických knihách. Skvělý film, u něhož jsem se nebránil výbuchům vzteku, dojetí, ani slzám. Není to revoluce, co požírá své děti, je to moc a autorita, proti níž revoluce bojuje, která však třímá v některých lidech, co se pak revoluci rozhodnout využít pro své cíle. Kolik revolucí to již ukázalo... Revoluci zabíjí kompromis – i o tomhle tento vynikající film je. Nelze jinak, než za pět. (13.04.2009)

Film přibližuje občanskou válku ve Španělsku (1936-1939). Nejprve proti sobě bojovali fašisté a antifašisté, později se boje roztříštily a bojovaly proti sobě různé frakce z obou směrů. Fašisty představovali zejména průmyslníci, velkostatkáři, bankéři, církev a šlechta. Antifašisté byli dělníci, rolníci a chudina. Mezi španělské antifašisty přicházeli bojovat nadšenci z mnoha zemí světa, komunisté i nestraníci. V tomto filmu vystupuje v hlavní roli Angličan, který si celou občanskou válkou prošel a naštěstí přežil. (22.03.2020)

Pekné znázornenie kľúčového dôvodu zlyhania progresívnych síl počas španielskej občianskej vojny v rokoch 1936-1939. Zjednodušene možno povedať, že za porážkou republikánov stál nasledovný bonmot: "Tam, kde sa stretnú traja anarchisti vznikne päť názorových prúdov". Zaujímavosť filmu nie je daná ani tak vtiahnutím do deja prostredníctvom vernej dobovej atmosféry (spomína to už užívateľ angerr), ako skôr rozobraním príčin neúspechu na príklade osudov anglického dobrovoľníka, ktorý sa vydal - podobne ako mnoho iných z celého sveta -podporiť jedno z najväčších dejinných vzopätí s aktívnou účasťou anarchistov. Nadšení radikáli z celého sveta, ochotní meniť svet aj v úderných rozgajdaných bojovkách bez uniforiem so zásadami samosprávneho velenia a podobnými novinkami stoja v ostrom protiklade so silnejúcimi usmerňujúcimi príkazmi od straníckych centrál, a tiež v protiklade s oficiálnymi ľavicovými jednotkami, pripomínajúcimi viac než čokoľvek iné štandardný štátny ozbrojený teror (= oficiálnu armádu). (07.03.2009)