Co děláme v temnotách

Oceňuji, když někdo přijde s něčím neotřelým, ale k čemu je mi upírská ulítlá údajně komedie, když jen zhruba dvakrát do hodiny cuknu koutky? Ti upíří hošani nejsou ani roztomilí, gradace je nulová, vtipu s minutami ubývá, natočené je to přinejmenším nezajímavě. Nadšení je někdy fajn. Ale vážně jen někdy. Koukám, že na Nový Zéland dál spíš za národními parky, nelétavým ptákem kivi nebo po stopách Tolkiena. Ošoupané tři hvězdy!! (16.01.2015)

Co děláme v temnotách je poněkud alternativně pojatá hororová komedie na bázi dokumentárního filmu, ve které máme možnost nahlédnout do života nadpřirozených bytostí jako jsou upíři a vlkodlaci. Nápad to nebyl špatný, nicméně mě tento snímek nejspíše minul jako cílového diváka resp. nemám ten správný smysl pro humor. I přes množství nápaditých scén jsem se nemohl ubránit pocitu nudy, což je u tak krátkého filmu trošku nemilé, a tak nějak mi přišlo konání aktérů místy spíše trapné než vtipné, což měl být nejspíš účel, ale mě to prostě nebavilo. Zkrátka pro mě zcela průměrný film, který má něco do sebe, což jsem ale nebyl bohužel schopný ocenit. (12.05.2015)

Nenápadná upíří komedie, u které bylo největší lákadlo hodnocení a hlavně povedený trailer. Najdeme spoustu dobrých vtípků a hlavně závěr potěšil. Občas se najdou slabší momenty a i found footage styl tomu moc nepřidal, místy byl dost otravný. Navzdory všem záporům se jedná a kvalitní snímek, kterému by slušelo klidně i nějaké pokračování .. 8/10 = 80% (28.12.2014)

Takhle to dopadá, když si po perfektní komedii pustím artovou, festivalovou, levně natočenou a nezáživnou nudu pro intelektuály. What We Do in Shadows má sice zajímavý nápad, pohled na upíry opět z jiného hlediska je přínos, avšak film neshledávám vůbec zábavným ba dokonce vtipným. Jakmile se při komedii, která má čirých 82% nezasměji ani jednou, je něco špatně. 3* s odřenýma ušima za 4 rozřezané krky. (29.12.2014)

„Je veľmi urážlivé, keď niekoho nazveš teplošom.“ – „Ani sa s nimi nebav, s homokladami.“ Mám rád podobne absurdný humor so smrteľne vážnou tvárou. Napriek tomu som z tejto snímky čiastočne sklamaný, pretože nie je až taká obskúrna, ako som sa tešil. Napriek tomu by som sa s Vladislavom, Viagom, Deaconom a Petrom (no dobre, s Petrom asi nie) ešte rád niekedy stretol. Hrozne sa mi páčilo, aké to celé bolo afektované a WTF, ale na môj vkus to chcelo ešte viac zatlačiť na pílu. Po pozretí tohto filmu, Honu na paľudí a Thora: Ragnarok si myslím, že režisérovi sa podarilo vrchol svojrázneho humoru dosiahnuť paradoxne nie v nízkorozpočtových prvých filmoch, ktoré robil doma na „dedinskom“ Novom Zélande, ale v megalomanskom Thorovi 3. Za sympatické postavy a niektoré úžasne bizarné scény mám chuť dať 70%, ale inak to bolo síce pôvabné, ale aj trošku na efekt a nudné. (13.01.2018)