Smradi

Rodina Šírova se kvůli zdravotním potížím svého syna odstěhovala z Prahy na nedalekou vesnici. Ačkoliv si od tohoto místa slibovali klid a mír, hlavně díky svým dvou dalším - adoptovaným - synům si rozhodně na klid mohou nechat zajít chuť. Oba kluci romského původu v sousedech na první pohled vzbuzují nedůvěru, která ústí ve veřejné rozbroje s jedním staříkem, který kluky obvinil z rozbití čelního skla u své vypucované škodovky ... Pokud bych hodnotil jen film jako takový, tak bych uvažoval tak o jedné hvězdičce a to ještě s přivřenýma očima - herci jsou naprosto o ničem (a ani Ivan Trojan zde nemá nijak moc prostoru aby něco ukázal), a samotný příběh, ač slibuje velkou zápletku o rasové nenávisti je ve filmu hodně nedotažený a vlastně odnikud nikam nevede (stejně jako často zobrazovaná dálnice - a propo, nevíte co to bylo za dálnici? Kromě jedné scény byla vždy docela prázdná, což mi na jakoukoliv českou dálnici moc nesedí). Ale co určitě film dokázal je donutit mne k zamyšlení, jak bych se v podobné situaci choval já (ať již na kterékoliv straně) ... (25.11.2009)

Civilní film o manželích, kteří kromě vlastního syna vychovávají i dva cikánské chlapce a ze všech sil bojují jak s těžce zvladatelným naturelem potomků, tak s nechápavým, rasistickým okolím, dokázal, že Zdeněk Tyc je výborný režisér. V podstatě banální sled rodinných událostí, který by v Bakalářích nepostavil ani jednu miniinscenaci, zpracoval v příběh s atmosférou, myšlenkou i posláním, a nezkřivil ho v moralitu. A samozřejmě musím ocenit skvělého Ivana Trojana... (02.10.2013)

Film zaměřující se na problém rodiny, která si ke svému synovi ještě adoptovala dvě romské děti a doufající, že na vesničce se jim bude žít dobře. Když ovšem soused obviní děti, že mu rozbili okno tak se jim rozplynou i poslední zbytky naděje. Nadprůměrný výkon Ivana Trojana, který poprávu obdržel Českého Lva (01.12.2007)

Co lze této neobyčejně křečovité multikulturní agitce přičíst k dobru, je to, že ti dva smradi nebyli vykresleni jako neviňátka a jejich chování minimálně naznačovalo, že genům poručit nelze a veškerá snaha hlasatelů multikulturalismu a popíračů rozdílností tak dostává facku na svém vlastním hřišti. Do jaké míry to byl úmysl (o kterém pochybuji) a do jaké míry přirozenost dětských herců, to není důležité. Film si ale v sobě určité kvality nese, zejména vykreslení napětí při v podstatě komorních a banálních scénách funguje na jedničku. Na škodu je naopak přílišná šablonovitost, která je důsledkem záměru diváka vychovávat. (01.12.2017)

Po filmech jako Samotáři, Knoflíkáři nebo Válka barev jsem k dalšímu současnému českému filmu přistupoval s nedůvěrou, ale bylo to nakonec lepší než jsem čekal. Přinutilo mě to během sledování přemítat o tom jak bych v různých situacích reagoval já, což se mi zase tak často nestává. Herecké výkony jsou výborné, kamera rovněž. (22.04.2004)