Náhodná známost

Zajímavý, jak se tu komentující docela úhledně dělí na ty, co Donna celou dobu "hladila po duši", a naopak na ty, kterym byla od počátku protivná. Já tu jsem, abych zastával oba tábory. Na jednu stranu se hlavní hrdinka, zvlášť na stand-up komičku, vůbec neumí vyjadřovat a její neustálý "like" mi fakt dralo uši; na stranu druhou se mi postupem času dostávala víc a víc pod kůži, až to nakonec celý relativně klapalo. Žádný indie terno se nicméně rozhodně nekonalo. (26.09.2014)

Pre podobné malé jú es good eeling filmíky sa slovenský dabing vôbec, ale vôbec nehodí. Niežeby bol zlý, to nebol, ale proste jedine v angline sa to myslím dá pochopiť tak, ako to tvorcovia zamýšľali. Jasné, že toto platí všeobecne, ale proste pri niečom, čo sa nejak vzdialene blíži k mumblecoru (či ako sa to píše) to platí dvojnásobne. Inak hlavná hrdinka mi pripadala zaujímavá tým, že asi každému bude zo začiatku nesympatická a síce sa príliš nevyvíja, ale človek si na jej atypickosť zvykne a začne chápať aj toho jej nápadníka. No hold ženy do tridsiatky a decko, to v dnešných časoch nejde dokopy. Treba si zvykať. (14.05.2017)

Tyhle manipulativní typy romantických "komedií", který celou dobu v základu prorůstá hořko sladkej kořen, jakože tvůrci moc dobře věděj, že život není legrace a že se to nejdůležitější musí těžce vybojovat, mě začínaj denervovat. V kolonce žánrů by tak mělo být ještě připsáno DRAMA, pak bych měl aspoň šanci se tomu vyhnout (úplně mně stačí pozorovat svůj vlastní život totiž). Radši dám vždy přednost třeba totálně povrchnímu, ale nic nepředstírajícímu filmu Jedna za všechny než těmhle existenciálním bůlšitům. (23.11.2014)

Jenny Slate podává v rámci komedie fakt vynikající výkon, jakej byste v tomhle žánru v Hollywoodu opravdu často špatně hledali. Celkově jedno z nejsympatičtějších děl, které jsem poslední dobou viděl, kterému jsem vděčný hlavně za svižnost a stručnost děje. (Vidíte, vy ostatní režiséři? Komedie nemusí mít 3 hodin a 20 zápletek). Nadprůměrná podíváná rozhodně. (16.02.2016)

Má křehká iluze o tom, že ženy serou motýlky a chčijou duhy, byla definitivně rozmetána na kousky. Obvious child je civilní indie se všemi svými klady a zápory. Jako ryze kladný prvek se dají považovat výkony hlavních představitelek. Dámy statečně přemohly handicap svého pohlaví a vagínosračky, co vypouštějí z úst, jsou díky jejich až "lidskému" úsilí nadmíru přirozené, imaginativní a poslouchatelné. Rovněž je tu otázka politické korektnosti, která ve víru zmíněných vagínosraček dostává pěkně na frak, což je chvályhodné, neboť politická korektnost je popkulturní alternativa kapavky. Na druhou stranu je zde typický žánrový nešvar- plytká a přímočará dějová linka, která snímek řadí do dlouhé linie nezávislých srágor, jež nás nenadchly ani neurazily. Dobrá, nebudu kecat, trochu mě to nadchlo - poslouchatelné vagínosračky jsou přece jev, co se vidí jen párkrát za život. (28.03.2016)