Slepá

Skvělá věc! Jsem moc rád, že po 4*, co jsem dal se vrátila na červené skóre (70%), protože si myslím, že si to plně zaslouží. Hrozně zajímavě pojaté téma, ve kterém jsem se na minutku ztratil, aby mě autoři zase vrátili na správnou kolej, o které mi posléze řeknou, že také nebyla správná. Komplikovaně propletené příběhy, které spolu nakonec vlastně nesouvisí a v podstatě nevím, co bylo skutečně reálné, a co ne. Nicméně se mi to velice líbilo. Američané by takhle skvěle toto téma nenatočili. (15.05.2016)

Tu máme skutočne veľmi zaujímavý film. Z Blind som bol na jednej strane fascinovaný ako režisér dokázal vytvoriť atmosféru a súčasne nám nič nevysvetľoval a nechal na nás ako to celé budeme schopní poňať. Rovnako bolo zaujímavé sledovať film a pohľad Ingrid na určité veci, ktoré tomu dodávali skutočne skvelú chuť. Na druhú stranu by som ale občas asi chcel, aby bol film menej negativistický a poňal najmä erotiku jemnejšie. Plus musím priznať, že sa mi tam aj tej erotiky zdalo dosť málo. A chýbala mi tam asi miestami. Ale zase sú tu aj skvelé momenty ako napríklad Morten s Elin v reštaurácii alebo Einar v kine. Keby tu takých scénok bolo viac, asi by som film ohodnotil vyššie. Takto dávam síce 3* ale v rámci hodnotení sú silné. Keď si dám dokopy plusy a mínusy, tak pozitíva jednoznačne prevyšujú. Plus ešte musím pochváliť skvelú muziku počas celého filmu. Radosť počúvať. (15.07.2015)

Mistrovské dílo. Člověk má za sebou spoustu ninja filmů (nebo samurajských - Zatoichi), kde ať už dobrovolná nebo vynucená ztráta zraku vede k zdokonalení ostatních smyslů a kontakt s reálným světem je tak zajištěn obdobně kvalitně jinými receptory. Na to zapomeňme. Kontakt se světem po oslepnutí pochopitelně nekončí, stále se dotýkáte, cítíte a skrz různá udělátka si i můžete pomoci nahradit oči v některých situacích, těžko ale předpokládat, že si vybavíte známé předměty, tváře, barvy tak, jak jste je vídali. Začne tedy pracovat fantasie a slepec podobně jako ve snu žije alternativní život ve svých představách. Na rozdíl od snu ale díky nemohoucnosti vystoupit z temnoty musí nutně tento fantaskní svět ovlivňovat čím dál tím víc ten reálný. A nastává klíčové zamyšlení, co je potom tím reálným světem, popřípadě jsou-li pro snícího slepce dva oddělené světy nebo to splývá do jednoho. A ještě víc meta dotaz by byl, zda má na to smysl hledat odpověď. Další otázkou je, jak to ovlivní život lidí blízkých slepci. Film slepá je výjimečně skvěle napsán, suverénně natočen a uvěřitelně zahrán. (10.06.2015)

z některých kritických ohlasů jsem nabyl dojmu, že onou oceňovanou zvláštností Slepé má snad být jakési hravé střídání mezi vyprávěním objektivní perspektivou vševědoucího vypravěče v kontrastu s nespolehlivým vyprávěním subjektivní perspektivou hrdinčinou. nechce se mi s tím přímo nesouhlasit - respektive chce, jelikož ta slova popisují pramálo zajímavou banalitu, ale netroufám si -, a tak jen řeknu, že to, co zde jako podstatné vnímám já, tím však popsáno nebylo. proto za sebe dodávám, že na hru v zorientování mezi "fikční skutečností" a "imaginativní fikcí" jsem já osobně s filmem nehrál, ani jsem nenabyl pocitu, že právě k tomu by diváka snímek pudil. šlo tu o jinou hru. vždyť celé vyprávění je přeci vedeno perspektivou hlavní hrdinky a odtud surovou matérii fikční skutečnosti tudíž abstrahovat nelze ani ve stopovém množství. usilovat o nadhled mi proto zavání "slepou" uličkou. napětí mezi realitou a iluzí je trivialita, jejíž zdůrazňování je zde nejen nemístné, ale zastírá opravdové unikum filmu, a sice skutečnost, že forma vyprávění v sobě odráží dynamiku procesu vlastního vznikání (a do značné míry i zanikání, které je přeci neodmyslitelnou součástí procesu vyprávění). tematizace vidění může v souvislosti s tím svádět k závěru, že jej namísto pasivního odezírání vizuálních počitků máme vnímat (i) jako (spolu)vytváření obrazu a samotné sledování filmu se podle této logiky stává participací na zmíněném procesu výstavby narativu. vidět jako tvořit. tvořit jako vyprávět. (05.08.2015)

„Nikdo nevydrží s někým, kdo má problémy. Ne na dlouho.“ Během sledování jsem si tu (neférovou) hru s divákem dost užíval. Je to, na co se zrovna dívám, ještě představa hlavní hrdinky či už realita? Člověk co chvíli začne něčemu věřit, načež je po zlomyslně dlouhou dobu držen v iluzi, že je to pravda, aby se pak najednou dozvěděl, že byl jen tahán za nos (anebo ne?). Nevidomost hlavní postavy je využita výborně, ať už k těm výše zmíněným představám, obrazovým manipulacím (lahůdkové „Kim“ či „pojízdná kavárna“), ale díky výborné psychologii postav i k hledání si cestičky (nejen) k Ingrid (kterou její představitelka hraje opravdu výborně). Navrch je tu pro Nory jedna bolestivá vzpomínka (na druhou stranu, kdo u nás neslyšel o Breivikovi?) a pro všechny pak i občasný humor v situacích, kdy je divákovi trapně, že se mu chce smát (např. „restaurace“, „veřejná doprava“, „vycházející společnice“). Místy se to s tím matením diváka možná až zbytečně přehání, ale i přesto musím tuhle neobyčejnou podívanou ohodnotit solidními 4*. (03.02.2017)