Když zvířata sní

Najväčšou devízou filmu je mrazivá atmosféra rybárskej dedinky, kdesi na škandinávskom pobreží, ktoré dokonalo dokresľuje bezútešný život miestnych obyvateľov. Podobne Sonia Suhl je úplne famózna, má to proste v krvi (charizma a neobvyklý zjav). Bohužiaľ scenár je mizerný; obyčajná báchorka na pár strán, bez vierohodných emócií, s plytkými postavami a celá podľa jednej predvídateľnej schémy. A práve preto je scestné označovať Når dyrene drømmer za nový Let the Right One In, lebo práve to bolo najväčšou devízou švédskej upírskej pecky. (30.07.2015)

Podobne minimalisticko-atmosferické ako švédsky Let the Right One In s dejovým pôdorysom a lá "Carrie nastupuje do svojej prvej práce". Ovšem tam, kde si švédské upírske tesáky udržali svoju auru inakosti až do konca, u dánskeho vlkozuba záverečná 15-minútovka až príliš pripomína beh cez známe a tým pádom jednotvárne žánrove formulky a klišé. Namiesto sviežosti tak ostáva po skončení v ústach pachuť zvyšku pokrmu zo včerajška...škoda. 6-7/10. (31.07.2014)

Když zvířata sní. Třeba kus lidské krkavice nebo vesnického lékaře.. Studie obav ze známého, strachu z neznámého a oblačnosti nad jutským pobřežím. První dvě položky zaostávají v působivosti, protože na polích coming-of-age filmu i body hororu hospodaří s klasickými prostředky a na emocích a psychologii spíše šetří (výjimkou budiž rodičovské goodbye Mikkelsena staršího). Poslední plavba na rybářském Demeteru pak potvrdila, že ani lykantropická akce nebude sázet na nějakou gore okázalost a nechá diváka v mlžném oparu odhadovat, jestli srdce zasáhne střelivo ze stříbra, nebo Amorova toulce.. (05.01.2024)

"Když zvířata sní, i doktora sní. Až se dívka osrstí, vezmi rozum do hrsti. Láskou zuby vycení, už jste oba ztraceni!" V rámci daných dánských možností sympatická, rachitická čůza versus seversky, až nelidsky nevlídné sychravo, co vám vleze až do trenýrek a způsobí tam husí kůži na vlkoulích. Chlupy pak stojí v pozoru, před šelmou bez dozoru. Otázka srovnávací: kdo měl svůj wolfcoming out těžší, resp. studenější? Vzdělaný anglický gentleman Lawrence Talbot honěný po anglickém venkově nebo podvyživená Marie, šikanovaná lopata z rybí konzervárny? A jaká je ideální léčba chronického osrstění, je-li zanedbané, protože rodinný lékař vám leží v žaludku? Je to injekce antilykantropických sedativ (© JASON_X) nebo spíš polibek od vašeho objektu animální touhy? Studené, odtažité, monstrózně bezútěšné a Sonia Suhl ve svém tápání ohledně vlastní identity velmi přesvědčivá. Shrnuto: záživný výlet do dánské ZOO. Až na ten výchovný LGBT+ záměr (zde je to + opravdu na místě :-)). Ten z toho čouhal jak chlupy z Mariiny podprdy. (19.09.2022)

Dánský režisér vsadil při své prvotině na osvědčené prvky, které zdobí skandinávské filmy a to převážně ponuré prostředí a pomalu se stupňující mysteriózní atmosféru. Přestože se zápletka nedá považovat za zrovna originální, lze na ní najít několik pozitivní věcí, kvůli kterým stojí tento film vidět. Mnozí jej přirovnávají k filmům jako Let the Right One In, nebo Ginger Snaps (jelikož jsem však první z nich neviděl a druhý se mi docela líbil), dal jsem tomu šanci a nešel do toho s žádnými předsudky či velkým očekáváním. Nakonec však toto mysteriózní drama v mých očích nedopadlo zas až tak špatně a to hlavně díky kombinaci s vlkodlačím tématem. První polovina filmu má dost pomalé tempo, které toho moc dopředu neprozrazuje a spíše slouží k seznámení s hlavní hrdinkou. Sonia Suhl mi sice zrovna dvakrát sympatická nebyla, ale podala slušný průměrný výkon. Přesto jsem však dával větší pozornost vykreslení samotného prostředí (rybářské městečka) a jeho obyvatel. To bylo pěkně ponuré, ale nějak zvlášť zajímavé. Většina obyvatel makala v místní fabrice, kde čistila ryby a po večerech to zapíchla v místním podniku. Děj se tak většinu času točil okolo Marie a její rodiny. Ono by na tom nebylo nic hrozného, kdyby scénárista zapojil trochu víc svou představivost a divákovi tak nabídl kupříkladu několik zajímavých flashbacků z minulosti. Leč bohužel se tak nestalo. Je nám sice podstrčeno několik indicií, cože se asi v minulosti odehrálo na ruské lodi a jakou roli v tom hraje matka dívky, ale tím to končí. Naštěstí si o tom dokáže divák udělat vlastní představu. Teprve s postupnou proměnou Marie se začne zvyšovat i míra napětí. Ovšem i tady to dost skřípe. Kupříkladu ve chvíli kdy je dívka pronásledovaná motorkáři mi chyběla větší akčnost a ve chvíli kdy dojde k útoku, je vše až moc zbytečně ponořeno do tmy (takže z toho máme kulové). V tu chvíli ve mně začalo převládat spíše zklamání, ale naštěstí to alespoň částečně zachránil závěr na lodi. Přesto si myslím, že se tvůrci mohli více odvázat. 50% (13.02.2015)