Pépé le Moko

Konečně jsem viděl něco dobrého od Juliana Duvviera. Taky svůj film hezky zasadil do zajímavého prostředií Alžírské čtvrti. plné uliček, domů a teras. No a v této spleti se ukrývá ganster Pépé le Moko v podání Jeana Gabina. Ten tady je ještě mladý a má nezvyklou frajerskou, šarmartní, Belmondovskou polohu, která mu sluší. V druhé polovině se střidá s romantickou. která mu taky ohromně sedí. I když se může zdát romantická zápletka unáhlená a nelogická, mě se líbila a sledovat úsměvavého, šťastného a dokonce i zpívajícího Gabina bylo božské. O to víc mě pak zasáhl velmi silný a smutný konec který z hlavy jen tak nedostanu. Některé chvilky jsou slabší (především ty bez Gabina) ale i tak tento film ani příliš nezestárl a je dobrý i v roce 2019. Dnes už by se ani natočit nemohl, černobílá kamera má nejenom tady své kouzlo. A Duvvier dokázal dobře využít i neoblíbené zadní projekce, které tady mají fakt smysl a nápad. Dneska už by se za něco takového tvůrci styděli. (01.09.2019)

Pepé Le Moko je poetický realizmus ako vyšitý. Ale on je viac zromantizovaným, ako realistickým, čomu napomáhajú exotické lokácie ako zmes ateliérových stavieb a skutočných exteriérov mestečka, v ktorom by sme všetci radi strávili dovolenku. Cez deň na pláži, v noci v pochybných baroch. Duvivier používa takmer až archetypálne metafory typu plotov ako väzenia, trúbiacej lode ako symbolu vytúžených diaľav, alebo turniketu ako predzvesti neodvratného osudu. Je to jednoduché, ale zároveň mätúce množstvom postáv a intrigami a vládne tomu Jean Gabin ako gangster, ktorého si väčšina (ženského) publika musí obľúbiť. Ja už trochu menej, predsa len to je reálny gangster, ktorý sa mstí okom za oko (resp. vražda za vraždu) a patrí do väzenia. Každopádne kúzeľný film. (10.07.2014)

Gabin je fajn, závěr pěkný a skvělá je i tísnivá atmosféra Kasby. Vůbec vše, co je na tomto filmu francouzské, je dobré. Ale ty ,,americké atributy" - jako především plytká krimi dějová linka, na níž je příběh Pépého jakž takž namontován - to zas až tak úchvatné není. Zjistil jsem, že mi nějak vadí filmy, jejichž prvním záběrem je místnost plná mužů v kloboucích. (05.10.2013)

Jean Gabin zde ukazuje své mistrovství a onu ležérní polohu, kterou mu ale snadno sežerete, stejně jako tu polohu romantickou. Film sám o sobě ale není tak unikát ní, prostě jen skvěle zachycuje místo a vztahy mezi jednotlivými postavami. Fatální konec se pak zdá nevyhnutelný a člověk si pak až řekne, co všechno je možné udělat z lásky, respektive její ztráty. (20.08.2014)

Čekal jsem táhlou nudu a tu naštěstí nedostal. Pobavil mě už úvod představením místního života se svým propracovaným systémem informátorů. Stejně jako postavy, nejvíc asi trpělivý inspektor Slimane (který mi začal vadit až ke konci) a pak také parťáci hlavního hrdiny (no a samozřejmě i sám pan Nepolapitelný, přestože v některých momentech mi jeho chování nebylo zrovna po chuti). Naopak Gaby mě silně zklamala, neměla žádnou šťávu, a tomu vzplanutí k její osobě jsem prostě nevěřil (i přes závan domova). Příběh samotný byl spíš takový horší průměr, který krom linky s Pierrotem a pak chvilkovým vzpomínáním Carlosovy ženy (mělo cosi do sebe) ničím nevybočoval. To se změnilo až úplně ke konci, nejdřív mě sice film dráždil nepěknými zadními projekcemi, ovšem samotný závěr byl svou atmosférou velmi dobrý (škoda, že na něco takové člověk musel čekat celý snímek). Proto hodnotím celkově lepšími 3*. (20.04.2015)