Pépé le Moko

Síce Pépé le Moko, je typickým zástupcom „poetického realizmu”, tentoraz (znovu) s melancholickým predstaviteľom v podaní Jeana Gabina , a pod režisérskym dohľadom Juliena Duviviera, no musím následne podotknúť, že snímka, ktorá je vo veľa ohľadoch podobná nadchádzajúcej Casablance, či je tiež rovnako považovaná i za akúsi predzvesť prichádzajúcich Filmov-noir, mi vonkoncom nesadla zrovna tak, ako to napríklad líčia niektoré „renomované internetové ukazovatele filmových recenzií,” povedzme príkladne na „Rotten Tomatoes” (k dnešnému dňu 10.06.2023), kde tomuto počinu svieti výsledné hodnotenie až neuveriteľných 100%, čo je už totálne pod čiarou, s ktorým sa vôbec nestotožňujem, aj keď jednako vo všeobecnosti taktiež zohľadňujem i pozitívne aspekty tohto filmu, medzi ktoré by som výslovne zaradil i „casbahskú atmosféru” v spojení so zaujímavou výpravou Jacquesa Kraussa, s úvodným, dokumentárnym nádychom, prezentujúcim toto miesto, ako akýsi labyrint, odkiaľ síce nie je žiadneho úniku, no zase pre zmenu poskytuje nepriateľom štátu - určitú výhodu v tom zmysle, že sa skrátka  odtiaľto absolútne nikam nepohnú, neutečú, len sa neustále schovávajú ako krysy, podobne ako i titulná postava, ktorá by už teda najradšej konečne vymenila toto nezáživné prostredie za nejaké úplne nové, čo sa s príchodom atraktívnej Parižánky Gaby, táto túžba snáď ešte oveľa viacej znásobí, pretože sa do nej bezhlavo zamiloval až po uši, čiže stále jestvuje potenciálna šanca, že sa to predsa niekedy podarí... • Ako som v samotnom úvode už trochu naznačil, nie je to mojou šálkou kávy, aj keď snímka zväčša spĺňala všetky potrebné atribúty, no celkový naivizmus hlavnej postavy, vrátane úzkoprsého scenára, mi v podstate ani nedával inú možnosť, ako sa zmieriť iba s priemernou známkou v podobe *** . Ako jeden z práve kritickejších dôvodov by som následne mohol uviesť predovšetkým tento: „Postava vskutku dosť slizkého inšpektora/informátora Slimaneho, mala vari automaticky vzbudzovať podozrenia najmä u Pépého, ktorý bol vo väčšej miere k tejto dotyčnej osobe až mimoriadne dôveryhodným, než je vôbec prípustné, čo bolo napokon nielenže obalené do alobalu plného klišé, ale súčasne sa tým pádom postupne znižovala i celková realistickosť”. • Ak by som si mal z tohto  francúzskeho hnutia, konkrétne hneď teraz niečo geniálneho vybrať, kde zaraz účinkoval i Gabin, tak jednoznačne by na prvom mieste bol Carnéov Deň začína, alebo predchádzajúci Renoirov Človek beštia, tak to sú naprosto realistické pecky! (10.06.2023)

Gabin je fajn, závěr pěkný a skvělá je i tísnivá atmosféra Kasby. Vůbec vše, co je na tomto filmu francouzské, je dobré. Ale ty ,,americké atributy" - jako především plytká krimi dějová linka, na níž je příběh Pépého jakž takž namontován - to zas až tak úchvatné není. Zjistil jsem, že mi nějak vadí filmy, jejichž prvním záběrem je místnost plná mužů v kloboucích. (05.10.2013)

Francie nepotřebuje policii, protože zhoubou zbojníka Pepíka, zločince však se zlatým srdcem, je buržoazní panička. Pépé le Moko je typická meziválečná studiovka. Úspěšný román se rychle překopíruje na plátno, a protože typickou návštěvnicí je právě buržoazní panička nudící se v manželství bez lásky, je její filmový obraz katalyzátorem děje, zatímco Jean Gabin dokonale ztělesňuje erotický ideál psance, tedy přesný opak muže, za kterého se hodné a způsobné dívky provdaly. (18.03.2011)

Ornamentální kolorit a gangsterské prostředí je tu pojat v kontrastu k Paříži (o které se ale jen mluví). Obojí už ale nikdy nebude tím, jako bylo kdysi (vlastně konec kolonialistického období předznamenáno poněkud prorocky) Je zároveń tím, co mě, co mě stále a stále uchvacuje (Maroko s Dietrichovou a Casablanca míří k podobným zdrojům), přesto oko a ucho znalce vidí a slyší (ale nejen folklor, i skvělá Gabinova píseń a operní arie vysloužilé zpěvačky) víc než v konkurenčních projektech. Špína, hazard, zároveň klasická gangsterská romantika (Gabin je hodně sympatický darebák), kterou tolik filmaři milují a já ji vždy podlehnu. (19.07.2010)

Romantický obrazotvûrce Duvivier si tentokráte vybral exotické prostředí Alžíru, které se mu bohužel nepodařilo plně zužitkovat, k vyprávění romantické gangsterky. Překvapí na svoji dobu nezvyklá zkratkovitost děje a především absence akčních scén, které by takovémuto snímku slušely. Nelze pochybovat, že by je režisér prvního akčního celovečerního filmu nezvládnul natočit. Ale Duvivier se rozhodl dát tentokrát průchod spíše emocím. Bezhlavé zamilování hlavního hrdiny do dámy se šperky na první pohled však nepůsobí příliš věrohodně. K nedůvěryhodnosti přispívá i zcela nezvykle přehrávající Gabin, který některými svými grimasami přinutí diváka spíše k smíchu, než k pochopení. V kontextu předchozího děje se nelze divit závěrečné patetické scéně u plotu. Nezbývá než opět ocenit jemnocit, s jakým Duvivier nechává snímat scénu, především pak to, že využití zadní projekce coby propojení snového světa s realitou dodává této mnou opovrhované metodě zcela novou dimenzi a povyšuje ji na plnohodnotný tvůrčí prvek. (31.08.2019)