Kněžna de Cléves

Pustil jsem si tenhle film s výhledem na romantické kostýmní drama a pokud jde o ty kostýmy a krásné ženy, tak mě moje volba nezklamala a za to uděluju Kněžně de Cléves jednu hvězdičku. To ostatní je ale jeden velký průšvih. Určitá část romantické literární tvorby mně ve své době učarovala a takového Hrbáče jsem si jako teenager přelouskal čtyřikrát a Tři mušketýry mám rád v knižní i filmové verzi. Jenže Kněžna de Cléves není ani tak romantická záležitost, jako spíš čistokrevná červená knihovna, proti které taková série o Angelice vyznívá jako realistické oskarové drama. Takhle nějak si představuju typický román pro služky z roku 1880 a vlastně ani ne tak typický, jako spíš nejbrakovější část téhle produkce. Je to strašně naivní, patetické a bere se to hrozně vážně. Celkový dojem: 25 %. (07.11.2010)

Uslzená nuda, netečnost a lhostejnost. Silným momentem je jenom tříska v oku a příchod vévody De Nemours do letohrádku. Zabaleno v původním dabingu s úžasným Langmilerem a ještě zcela mladým hláskem Vladimíra Brabce (Honzu Mareše namluvil Ladislav Boháč). Na rozdíl od kolegy argensona bych tady šarmu Mariny Vlady podlehl rázně a rád. Kostýmy a lokace pěkné, ale z hlediska děje je to jak takové prelude k Paní z Monsoreau. Celkově trochu nechytačka nad zvyky, konvencemi a dekorem francouzského dvora (ve filmu jsou dost propracované). (18.03.2016)

Nic proti Červené knihovně. Proti kované Červené knihovně. Ale přece jen bych čekal alespoň jiskru romanticko-dobrodružné podívané s nějakým tím života pudným emočním nábojem. Tady se mi dostalo jen unyle plynoucí zápletky plné trilkujících pánů, omdlévajících dam a moře a moře patetických vyznání... (15.03.2010)

Vaše Jasnosti kněžno de Cléves, dovoluji si vám sdělit, že nazvat vás krávou by bylo urážkou nevinného tura. Jinak brilantní pojednání na téma, že to, že se mohl přetrhnout kvůli cetce z tržnice, přičemž mu doma před nosem leží čtyřiadvacetikarátový diamant, člověk většinou pozná až když je pozdě. A film, který vzdor všem svým kvalitám, k nimž je nutno započítat i románovou předlohu paní de la Fayette, citlivě zadaptovanou Jeanem Cocteauem, ve své době zapadl. Diváci měli problémy přijmout Jeana Maraise v úplně jiné roli, než na jaké u něj byli zvyklí. Přestože se jí chopil tak, že filmovým kritikům vyráží zbraně a divákovi slova. (26.07.2007)

Přeslazené, patetické a taky zbytečně dlouhé. Divadelně kulisovité (v exteriérech si to vystačilo s filmařsky profláklou destinací zámku Chambord). Jediným plusem je Jean Marais v odlišné roli, než na jaké jsme zvyklí. Ovšem Marina Vlady mě nikdy moc nebrala a věčně uplakaný Jean-François Poron rozhodně nesplňuje ideál mužného romantického hrdiny. A pár pěkných náznaků dvorského intrikaření a dramat na základě skutečných událostí (například triumf ovdovělé Kateřiny Medicejské nad svou sokyní Dianou de Poitiers) to celé bohužel nezachrání. (15.09.2012)