Le Joueur
Il giocatore
Hráč
Režie:
Claude Autant-LaraKamera:
Jacques NatteauHudba:
René CloërecHrají:
Gérard Philipe, Liselotte Pulver, Françoise Rosay, Nadine Alari, Pierre Jourdan, Sacha Pitoëff, Paul Esser, Bernard Blier, Alice Sapritch, Jacques Marin (více)Obsahy(1)
Román Hráč (1867) od F. M. Dostojevského patří k nejlepším dílům ruského realismu. Příběh mladého učitele Alexeje Ivanoviče, který se pohybuje v lepší společnosti a nakonec podlehne svodům rulety, již dříve odmítal jako společenské vyžití, a nakonec skončí ve vězení pro dlužníky, byl napsán s použitím autobiografických prvků (sám Dostojevskij se krátce po vydání Hráče skrýval před věřiteli v zahraničí). Hráč se nedočkal tolika filmových verzí jako jiná Dostojevského díla, nicméně ani on neušel pozornosti filmařů a konkrétně ve Francii byl natočen poprvé již v roce 1938. Zrežírování této verze z roku 1958 se ujal renomovaný tvůrce Claude Autant-Lara a pro filmový scénář ji upravil jeden z nejlepších francouzských scénáristů Jean Aurenche. Film Hráč nepatří k nejlepším Autant-Larovým dílům a na rozdíl od jiných režisérových děl nedosáhl mezinárodního uznání; dle mínění některých mohl být příčinou fakt, že Autant-Lara se práci na Hráči nevěnoval se stoprocentním nasazením, protože v té době již v hlavě nosil plány na další, umělecky významnější filmy. Dokonce ani Gérard Philippe v hlavní roli nedokázal do kin přitáhnout očekávaný nápor diváků. Ve Francii měl Hráč premiéru 26. října 1958. (argenson)
(více)Recenze (14)
Typický ruský realizmus 19-teho storočia s miernym expresívnom, črtami nátur mešťanských obyčajov i spoločenskými konzekvenciami. Francúzsky tím v celku verne vykreslil atmosféru a zdekorovanie ateliérového i interiérového placeu, avšak na to tradičné veľké rozprávanie nepríde. Každopádne navnadilo na predlohu, Dostojevsky je majster všemožných opisov a nálad a v istých mizanscénach to vyzeralo spôsobom, že čo by on rozpísal na 5 strán tu trvá 5 sekúnd. Je to dané možnosťami a aspektami, ale niekde sa to skrátka prejaví. ()
Vcelku zdařilá, adaptace Dostojevského románu s neodolatelným Gérardem Philipem v hlavní roli. Tím, že se příběh odehrává převážně v kasinu a na velkorysé výpravě se nešetřilo, jeví se film jako příliš francouzský. Duch díla nebyl vystižen, protože námět ruského autora má být realizován v ruském prostředí – viz adaptace z roku 1972. Varováním budiž naše Kněžna Libuše v americkém podání z roku 2009. ()
Slávna predloha od môjho obľúbeného spisovateľa, slávny režisér a slávny i obľúbený herec v hlavnej úlohe. Dalo by sa očakávať, že aj výsledok bude slávny a mnou obľúbený. Tak nejako som si ho pamätal z časov, keď francúzske a talianske filmy boli jediným oživením lido-demo filmového repertoáru vo vtedajších kinách. Dnešnému môjmu pohľadu na tento film niečo chýba do obdivného komentára a mimoriadneho zážitku. Niečo, čo nedokážem vyjadriť ani obhájiť. ()
Podľa očakávania sa polovica filmu odohráva pri rulete, ktorá porušuje pravidlá teórie pravdepodobnosti, a tak sa mimoriadne oplatí vsádzať na nulu. Vo filme to tak môže byť, no zábavné to až tak nie je. Poslúži to vo filme akurát na obhajobu hazardných hier a motív lásky je akosi zdecimovaný na jedinú otázku, či pre lásku zabije alebo nezabije. Pôvodné vysoké hodnotenie filmu 85% pred dnešnou televíznou premiérou sa mi zdá absolútne neopodstatnené. –––– A o co je horší vydělávat si hazardem, než kupříkladu obchodem? ()
Adaptace textů, jako jsou ty Dostojevského, by měly být sankcionovány stejně jako vysvobozování princezny - tedy půlkou království, nebo setnutím hlavy. Hráč patří k tomu málu knih, které jsem v životě přečetl a toto je jedno z nejidiotštějších nepochopení a nivelizování předlohy, co znám. Korunováno kuriózním antihapyendem: nechat Paulinu na konci žít někde nějaký banální život bylo asi adaptérům moc málo romantické. Ale dost se mi tu líbil Gérard Phillip, kterého vlastně prakticky neznám. ()
Reklama