Smrti král

Čekal jsem poněkud bizarnější film s mnohem rafinovanějšími sebevraždami. Když si člověk vzpomene na italské snímky 70. a 80.let, nestačí se kolikrát divit, na co všechno autoři přišli (a možná se i inspirovali ve skutečném světě, což by dnes bylo prostřednictvím internetu mnohem snazší). Poeticky je naopak udělán postupný rozklad mrtvoly muže, který by sám vydal na krátký film. Dnes jistě nic šokujícího, přesto stále plnící základní účel. Život a smrt, dva absolutní protiklady. Naprosto bezchybně je zvolen hudební a zvukový doprovod. ,,Co mne zabije, zůstane mým tajemstvím." (01.01.2015)

Jörg Buttgereit u mě v žebříčku skáče nahoru každým dalším filmem, který si od něj pustím. Těchto jeho sedm podob smrti pravda má pár slabých okamžiků, ale hned pondělní v konečném důsledku fakt šílená scéna, v níž se v místnosti točí kamera dokola (bez jediného střihu) a postupně zabírá hlavního hrdinu při různých činnostech, je naprosto grandiózní. Ostatně, kamera a hudba, na tom tenhle film stojí (ale nepadá). Myšlenka, promyšlený scénář, dobře vypilované postavy, v porovnání s Jörgovými předchozími snímky docela obstojné herecké výkony, nápaditost a originalita. Vším tím se Der Tödesking pyšní. . Parádní nápad s nádherným mostem a seznamem jeho obětí. Zajímavé a poněkud netradičně pojaté found footage (v dobách, kdy to ještě vůbec neletělo) s masovou vražedkyní. Pecka. (07.05.2013)

Není to film, spíš videoart, ale umělecky na výrazně vyšší úrovni než Nekromantik. Sedm dní, sedm příběhů ohnilých do morku kostí, tak jako mezi nimi jako spojnici sledujeme postupně ohnívající tělo. Hniloba je tu ovšem od roztomile exploatačního Nekromantika spíše duševní, snažící se až o nečekanou hloubku - zvlášť v pasáži kde dlouhý sled záběrů mostu doprovází vyjmenovávání lidí, kteří na něm ukončili svůj život, či v části která až vizionářsky předznamená současnou dobu masových střeleb natáčených a vysílaných GoPro kamerami, jako snahy o poslední prohlášení před smrtí střelce a pokus o vložení smyslu do jeho marného života. No a mezi těmito vážnými náhledy na depresi pak pobíhají náckové stříhající židům penisy zahradními nůžkami, protože proč ne. Protože Buttgereit pořád touží po tom být magor asi. (07.03.2020)

"Život nahouby? Hlavu do trouby!" Bohužel, umělecký záměr z toho čouhá jako kost z patologovy aktovky.  Jazykový koutek: Sebevrah německy? Das Buttgereit. Co znamená: "In sechs tagen schuf Gott Himmel und Erde. Am siebten Tag brachte er sich um"? Dablpřeklad: Kdyby si Bůh hodil mašli hned první den, dostal by se do pohody o šest dnů dřív. Měl by klid a nejen on, ale i my všichni. A nasládlým pachem rozkládající se mrtvoly imrvére vábený Buttgereit by nemusel patologům fušovat do řemesla svým časosběrným dokumentem o broučcích hrobařících. Příbalový leták filmu: Jako antisuicidální pilulka při záchvatu "Post coitum anima tristis est" nedoporučováno. Nepředepisovat k užívání těhotným ani single žijícím! Rovněž nevhodné místo četby "Život po životě" (Raymond A. Moody), coby motivace k neskákání z mostu. Pouze potřebujete-li s partnerkou ZABÍT deštivé nedělní odpoledne, tak možná. Dva důvody, proč... Hudba a zeď. Podmanivý Skelett Tanz smyčců po strunách a sugestivně zachycené utrpení mladíka, dohnaného až zběsilému tlučení hlavou o zeď (neobvyklý a šílený způsob sebevraždy, echt hnus). (16.05.2022)

Jméno Jörg Buttgereit v mém pomyslném žebříčku poskočilo o dalších mnoho příček nahoru. Der Todesking, natočený v období mezi Nekromantiky, zaujal především svou citlivostí, téměř vymizením honby za maximálním hnusem a svým nápadem. V průběhu celého týdne se pomalu, ale nezastavitelně stupňuje depresivnost postupujícího děje a nedělí vyvrcholí takovým způsobem, že to prostě nemůže nechat nikoho chladným. A přes to všechno zůstavá snímek neskutečně jemnou a svým způsobem romantickou a ponurou pohádkou o Králi smrti. K tak přesvědčivému účinku bezpochyby přispívá i jednoduché, ale v podstatě dokonalé hudební podbarvení. Uvažuji i o hodnocení nejvyšším. (20.01.2010)