poster

Zimní spánek

  • německý

    Winterschlaf

  • francouzský

    Winter Sleep

  • Turecko

    Kış Uykusu

  • francouzský

    Sommeil d'hiver

    (festivalový název)
  • slovenský

    Zimný spánok

  • anglický

    Winter Sleep

Drama

Turecko / Německo / Francie, 2014, 196 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ORIN
    *****

    Volně plynoucí, vizuálně uhrančivé, komorní drama o bývalém herci, jeho manželce, jeho sestře, jeho hotelu, mnoha konfliktech, stárnutí, neporozumění a ztrátě schopnosti konstruktivně a věcně komunikovat, mravních dilematech, kontemplaci a o samotě a osamocení. Nebudu polemizovat na téma údajné změny polohy, posunu poetiky předního tureckého auteura, protože nemám srovnání s jiným jeho filmem. Rád bych se nicméně vymezil vůči tvrzením, která přisuzují filmu jistou divadelnost, resp. možnosti převodu díla na divadelní prkna. To je do jisté míry pravda - je tu spousta dlouhých dialogových sekvencí, jež mají vlastní příběh, vývoj, pointu, ale hlavně vnitřní tenzi, která je doslova magnetizující, a nedovolí divákovi ztratit červenou niť. Na druhou stranu podstatnou roli ve filmu hrají turecké reálie (jako výrazový prostředek), jež jsou na míle vzdálené těm z představ většiny lidí. Zimní, bezútěšná krajina kdesi v Anatolii, kde zasněžené pláně v mlžném oparu obklopují hotel ze všech stran, si s ničím nezadá s tou z Angelopoulosových melancholických filmů, symbolem fyzické samoty a vnitřního osamění. A právě o toto působivé vyjádření by byla divadelní hra celkem zásadně ochuzena. [==] Nedá se říct, že by režisér pracoval během nesmírně pohlcujících dialogových sekvencí s dogmatickými tvrzeními. Zaujímá spíše neutrální postoj a nechává diváka pozorovat a rozhodnout se, komu dá za pravdu. Během cyklicky se opakujících rozhovorů (tematicky i lokačně propojených) jde tvůrce takříkajíc na dřeň (emocí), charaktery postav propracovává do hloubky a ty získávají na plastičnosti. Postavy nakonec dojdou poznání, byť každá trochu jinak a trochu jinde. Očekávaný pocit nedořečenosti se na konci bohužel vytrácí. Závěr je příliš doslovný a akademický (a např. oproti Kmenu neustále vrší jednu myšlenku za druhou), což je ale jediná věc kazící dojem na impozantním dílu, jemuž mimo výše zmíněného vévodí intimní atmosféra, vynikající kamera a herecké výkony (především výkon Aydina v podání Haluka Bilginera ve mně bude rezonovat ještě dlouho). Spolu s Kmenem spolufavorit na kinofilm roku 2014.(19.10.2014)

  • Niktorius
    *****

    Tenkrát v Anatolii a Klima jsou pro mě stále nejpodmanivějšími Ceylanovými filmy a kvůli jejich unikátnímu vizuálnímu kouzlu si je nejspíš budu pouštět raději než povídavý Zimní spánek. I tak je ten film ale stále ohromující tím, s jakou precizností dovede pracovat i s těmi nejjemnějšími prostředky filmového jazyka. Stylisticky jde téměř o naprostý protipól mainstreamové turecké kinematografie, kterou charakterizuje melodramatická vypjatost a excesivnost. ____ Více v recenzi.(26.10.2014)

  • Flakotaso
    *****

    Ceylan pravděpodobně našel dokonalou rovnováhu mezi realismem a stylizací, filmovostí a divadelností. Velkou radost mi poskytl fakt, že jsem ani jednou neměl potřebu porovnávat Zimní spánek s jinými Ceylanovými filmy, jelikož jsem celou dobu pouze pokyvoval hlavou nad tím, že ten film bez problémů obstojí sám o sobě a je přesně takový, jaký měl být - nic nepřebývá, nic nechybí a hlavně je dostatek času řešit v dialozích témata a jejich konkretizované detaily, na které se v 99% běžných celovečerních filmů nikdy nedostane (a ještě zbude prostor na čistě obrazovou a zvukovou kontemplaci). A že je zde opravdu hodně témat k dumání. Masivní a přitom velmi uměřený a jemný, přepečlivě napsaný a výtečně zahraný film. _______S odstupem se to jeví jako film lehce akademický, ale věřím, že je to zde spíše důsledkem cíle natočit monumentální "prýčechovovské" konverzační drama a neexhibovat u toho formou ani přesahem, než úpadkem tvůrčích sil režiséra - zde totiž nic "metafyzického" jako například v Tenkrát v Anatolii být nemá (ale zase, už jenom ty mnohé "ulpívající" záběry na zvířata, aneb "dám je tam, protože se to ode mě čeká...".)(11.10.2014)

  • ScarPoul
    *****

    Dlho som tento film odkladal. Hlavne preto, lebo som sa chcel na neho pripraviť. Aj Satanské tango som musel dať naraz, inak by mi to skazilo zážitok. V tomto filme sa veľa kecá. Asi najviac z celej Ceylanovej tvorby. Ako keby chcel v priebehu 3 hodín sprostredkovať každú jednu myšlienku aká ho napadlo počas jeho života. A priznám sa, že som veľmi prekvapený, že sa mu to aj darí. Film je plný veľkých myšlienok u nízkych ľudí. Alebo skôr povrchných. Sila slova ešte totiž neznamená, že je človek prototypom dômyselnosti a pokory. Starnúci herec v hoteli( v akom si viem hravo predstaviť svoj život), hľadá problémy, podpichuje, bojuje so svojou pýchou a to všetko v krásnom prostredí Tureckej Anatólie. Zatiaľ čo Once Upon a Time in Anatolia bolo viac ukotvené v exteriéroch, tu prevládajú interiéry. Rozhovory majú štruktúru akejkoľvek soup opery - na ktorú sa film aj odvoláva, pritom ale neprichádza k žiadnemu veľkému rozuzleniu alebo dráme. Postavy sú skrátka rovnaké a veľmi sa nemenia. Nečakajte, že vám to zahreje dušu, alebo to z vás spraví lepšieho človeka, alebo nebodaj naplní nádejou. Film je ale tak myšlienkovo bohatý a remeselne tak dobre spravený, že sa od neho dá len veľmi ťažko odtrhnúť. Vedľajšia línia s chudobnou rodinou je absolútne skvelá a jej vyvrcholenie mi prišlo lepšie ako v hlavnej dejovej línií. Pre mňa rozhodne jedno z najlepších Ceylanových diel. Dokázal mi vo svojich filmoch predstaviť novú tvár Turecka aj Tureckého filmu akú som dovtedy nepoznal. A zamiloval som sa do nej. A Melisa Sozen je nádherná.(30.8.2015)

  • J*A*S*M
    ***

    Dost s tím filmem bojuju a ještě asi nějakej čas budu. Je to drama krásně natočené, přesvědčivě zahrané, chytré, ale obávám se, že toho nestihne říct zas až tolik, aby muselo trvat vražedných 196 minut. A že Nuri Bilge Ceylan trpí tak trochu podobnou sebeláskou a sebeklamem jako postava, o níž zde vypráví. Ale jaký vlastně má a může být intelektuální film, jehož tématem je bublina, kterou si kolem sebe intelektuálové vytváří, aby mohli být sami se sebou tak spokojení? Možná právě a jedině takovýto. Závěrečný monolog se mi zdál nepřesvědčivý a neodůvodněný. Možná byl myšlen jako další forma hrdinova sebeklamu, ale natočený mi přišel tak, jako že ho myslí vážně. Zatímco třeba u Života Adele, který v Cannes vyhrál loni a měl podobně bohatou stopáž, jsem cítil, že každý záběr je na svém místě a nevystřihával bych z něj ani kousek, u Zimního spánku cítím, že po zkrácení by z něj pro mě byl mnohem lepší film. Každopádně pro snoby z Cannes ideální kousek i v této podobě.(8.10.2014)

  • - Ide o film s historicky najdlhšou minutážou, ktorý získal Zlatú palmu. (hanakonochi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace