Volání netvora: Příběh života

Ti co Volání netvora srovnávají s Faunovým labyrintem (2006) mají víceméně pravdu. Oba příběhy jsou velmi depresivní a díky groteskní fantazii i líbivé zároveň. Opět se podíváme do dětské fantazie, protože jak my víme, tak ta nemá hranice. Mladý Conor se vyrovnává s umírající rodinou formou příběhů a přivolání samotného netvora. Vizuálně hezká pohádka. Díky kouzelnému hlasu Liama Neesona tak ožívá i velké tisové monstrum. Tím bych řekl, že to ale končí. Režisér v případě Sirotčince (2007) stvořil velmi dojemný a děsivý příběh a v jeho dalším počinu Nic nás nerozdělí (2012) mě několikrát dohnal k slzám. Volání netvora ale na mě vůbec nefungovalo. Jistě po skončení plakalo většina lidí v kině. Což chápu. Finále mě osobně nedojalo a to z příliš osobních důvodů. Během filmu jsem pouze přemítal, že režisér samotnou nemoc vykresluje až příliš pravdivě a příběhově jsem už tohle několikrát viděl. Takže originální to zrovna není. Jednou a dost. [Csfd projekce20] (50 %) (02.04.2017)

Nemilosrdná pohádka. Bez uhlazování a lakování narůžovo ukazuje svět malého kluka, který se mu rozpadá, protože kluk přichází o základní oporu. Tisový obr klukovi pomáhá dostat se přes tuhle propast, ale dělá to krutě otevřeně. Nabídne mu sice pomocnou ruku, ale ta je plná trnů, protože obr ho nechce připravit na sen, ale na realitu. Proto ty nejednoznačné pohádky, které vypráví (i když s pohádkou o apatykáři a knězi morálně nesouhlasím – apatykář rozhodně nebyl v žádném ohledu ušlechtilý muž). ____ Mám ráda ponuré pohádky, i když tahle byla ponurá možná až příliš – a to dotekem skutečnosti. Zajímavá animace pohádek, skvělé prolínání fantazie a reality, Sigourney jako čupr ledová babička a ten malý kluk, co hrál, jakoby byl placený za každou slzu, kterou vyloudí z diváků. ___ Pokud se nebojíte smutku, s chutí do toho! (13.03.2018)

„Pokiaľ cítiš potrebu rozbiť veci, rozbi ich.“ Sorry, ale toto nie. Volanie netvora malo byť novým Faunovým labyrintom, ale je skôr druhým Kamošom Obrom. To zaskočí najmä pri pohľade na meno režiséra, ktorý v minulosti nakrútil silnú drámu Nič nás nerozdelí (a skvelý horor Sirotinec). Ruka v ruke s nepresvedčivým príbehom kráča nudný obor, odrádzajúce efekty, zbytočne veľká dĺžka, tradične nezáživná Sigourney Weaver a scenár plný klišé (veľmi neoriginálne spôsoby, ako pracovať so šikanou, rozvodom a rakovinou). „Dospelé“ detské filmy, ak sa vydaria, sú úžasné (Pri mne stoj!), ale tento úžasný nie je. Triviálna báchorka. Chalan v hlavnej úlohe nebol najhorší a potešila ma pochmúrna britská atmosféra (a tomu odpovedajúca výprava). Inak som ale tento film výrazne pretrpel. (27.04.2017)

Je sice na první pohled jasné, že A Monster Calls jsou prvoplánovou záležitostí, avšak srovnám-li snímek s filmem s podobným tematickým zaměřením - "The BFG", vychází zde jako nepopiratelný vítěz právě počin Juana Antonia Bayona. A Monster Calls zaujme především atraktivním hereckým obsazením, které je rámováno krásnými animovanými vsuvkami, jež Vás bez problému vtáhnou do děje. Rovněž musím ocenit i Monstrum, kterému propůjčil svůj "démonický" hlas skvělý Liam Neeson. Až potud to tedy všechno zní jako dobře namíchaný filmový koktejl. Nicméně když vezmete v úvahu šablonovitý průběh událostí a poněkud roztahaný příběh, vznikne Vám vizuálně krásný film, který je sice lepší než Spielbergův počin "The BFG", avšak i přesto se neubráníte pocitu, že jste tohle prostě někde už mnohokrát viděli. „...and if you have to break things, then by God, you break them!“ (25.01.2017)

Mladý Conor to nemá jednoduché, rodičia sú rozvedení, matka smrteľne chorá, v škole ho šikanujú a prenasledujú ho nočné mory. Je to práve obrovský strom, netvor, ktorý sa mu zjavuje a ako jediný ho dokáže vyslobodiť z nepokojnej duši... Emocionálny nímok, ktorý nie je rozhodne pre deti, hovorí cez postavu chlapca o pravde, ktorá nemusí byť zákonite pravdou, keď mnohé veci vyzerajú inak, ako sa nám zdajú. Tvorcovia použili vhodnú animáciu a fantasy scény patria k tomu lepšiemu. 4+ (13.02.2017)