Bouřlivá svatba

První „pure India“ film, který jsem viděl. Vím, že nejde o typický produkt Bollywoodu, přesto šlo o unikátní kulturní zážitek, který se těžko bude opakovat u nějakého dalšího filmu z tamějších končin. Mira Nair vyšlechtila bohatě rozvětvený strom, osypaný spoustou barevných a voňavých květů. Pravda, některé jsou jenom barevné a voňavé, ale pár z nich… Konkrétně třeba „spojovací“ záběry z rušných Dillijských ulic, při nichž mě mnohokrát napadlo „jak v tom, s odpuštěním bordelu, může někdo žít?“. Nuž, jiný kraj jiný mrav a ti lidé vypadali šťastně. Neštěstí do filmu vnáší „zlo z kapitalistického západu“, ať v podobě pedofilního strýčka z Ameriky či babylónského zmatení jazyků, kdy může být lámaná angličtina na jednu stranu vyžadována a na stranu druhou považována za snahu „machrovat“. Bouřlivá svatba mi však v paměti neutkví jako (snaha o) sociálně-kritické drama, nýbrž jako pestrobarevná hříčka přírody, nejúchvatnější v momentech, kdy se nic neřeší, jenom tančí a zpívá. Ty dva paralelně probíhající a hrůzostrašně kýčovité románky nebudu režisérce, jakožto rodilé Indce zazlívat, pouze jim věnuji dva jízlivé úšklebky. 80% (10.02.2010)

Očekávání? Zábava. Zjištění? Není to komedie. Dojmy? Zklamání, nuda. Viděl jsem velkou indickou rodinu se svými problémy, tancem, vzájemným překřikováním, domluveným sňatkem, postranními vztahy a tím, jak otec nutí děti k něčemu, do čeho se jim nechce. Zaujaly mě jen 2 vedlejší příběhy - pedofilní známý - to bylo silný kafe; a pak "oťukávání se" údržbáře s pěknou hospodyní. (27.12.2010)

Monsoon Wedding je jeden z těch projektů, který západu připomněl, že by bylo zajímavé sledovat také indické filmy. Společně s filmy Dil Chahta Hai s Lagaan: Once Upon a Time in India se ledy pohnuly a lidi se začali víc zajímat. Byly z toho najednou festivalové projekce a ceny, distribuce na DVD, tu a tam film v televizi. Indický film přestal být prázdný pojem, indické celebrity prorazily, začaly se objevovat i v různých jiných mezinárodních a nadnárodních produkcích, staly se tvářemi globálních kampaní. A stalo se to právě včas. Jednotlivé indické kinematografie totiž po roce 2000 dozrály a začaly být konkurence schopné. To, jak se zejména Bollywood změnil v následujících 20 letech se zcela vymyká praxi pomalého vývoje indických kinematografií v celém 20. století. A musím říct, že to byla radost sledovat. A stále je. Mira Nair se stala tváří celé generace emancipované indické diaspory, která konečně dokázala svou kulturu komunikovat natolik srozumitelně, že díky ní padlo mnoho tabu. A přitom základní příběh svatby, kterou definují monzunové deště, se zdá být v jádru tak banální. Ve skutečnosti ale není. (17.11.2023)

Je to sice romantické a semtam se to blýskne humorem, ale žánrově má film přeci jenom nejblíž k dramatu. Pokud očekáváte rozjuchanou a rozezpívanou romantickou zábavu, hledejte radši jinde. Tenhle film je v mnoha ohledech smutný a většinou velmi vážný. Občas to až připomene třeba dánskou Rodinnou oslavu (obsahem nikoli formálně). Na všechny ty krásné mladé Indky se dobře koukalo, ale za srdce mě to tentokrát moc nechytlo. (06.02.2008)

Upřímně se přiznám, že bollywoodskou produkci rád nemám a to, na čem staví a svým divákům nabízí, mě naplňuje dílem nepopsatelným odporem, dílem zoufalstvím. Ta přesládlá romantika a celková kýčovitost spolu s oblíbenými zpěvy a tanci mě dokáže spolehlivě zahnat od televize či plátna bez ohledu na to, jak krásné herečky a výpravu nabízí. Bouřlivá svatba není typický Bollywood určený pro domácí publikum - na filmu je znát, že má větší ambice a chce se zalíbit i euroamerickému publiku, pro které jsou typické bollywoodské filmy nestravitelné. Díky tomu je snímek Miry Nair poživatelný i pro mě, ale i tak vnímám romantické linie mileneckých dvojic, které se paralelně ve snímku odvíjí, už za hranicí kýče a film pro mě funguje především jako určitá ukázka života v současné Indii, i když i tady je nutné brát v úvahu, že film určitě neukazuje typickou indickou rodinu, ale spíš její bohatší a vzdělanější vrstvu. To, že indické rodiny jsou soudržnější a ještě dnes v drtivé většině indických rodin vybírají partnera rodiče, je obecně pravda. Do snímku se už nevešlo, že obrovskou roli hraje i kastovní systém, náboženství a horoskopy. Pro film je typické, že hraje na nacionální strunu. Temné tóny v podobě pedofilie jednoho z členů klanu přicházejí ze zámoří z USA a je taky znát, jak dobře režisérce dělá, když zdůrazňuje ekonomický vzestup Indie posledních let. Celkový dojem: 55 %. (08.03.2010)