Koyaanisqatsi

Nedá sa od toho odtrhnúť zrak. ... umelecký dokument , ktorý servíruje svet v pôsobivých obrazoch, kapitoly pozemského života v nových významoch, pozoruhodných súvislostiach. Najviac si ma podmanili- "nebeská" časť, lietadlová scéna, demolačná scéna (budovy obraciace sa na prach), úchvatné zábery najrôznejšej strojovej výroby, svetelná game nočných mrakodrapov...... Koyaanisqatsi by som si s chuťou zopakovala- nie preto, na čo poukazuje, čo hodnotí, ale čisto len kvôli Reggiovmu vizuálnemu umeniu a monumentálnej atmosfére. Pravda, v niektorých momentoch sa dostavil pocit prehnanosti hudobného sprievodu- napr. pohľady na hustú elektrifikáciu v lone odmietavej prírody- párkrát je zbytočne apokalyptický. (Sila je v obrazoch a také motívy ju udúpajú, až predkladané významy môžu pôsobiť tak nejak falošne...) Na záver vyzdvihnem fantastický strih, často extrémne prekvapivý. 80% (23.04.2008)

Jako hrdý majitel mimořádně vytříbeného kulturního nevkusu musím s tímto dílem vyjádřit takřka absolutní nespokojenost. Mimo protokol se sice přiznám, že plně rozumím nadšení filmových fajnšmekrů, ale pro mne jsou bezdějové snímky ztrátou času a ani umístění v TOP 300 ze mne nemůže učinit pokryteckého rozdavače hvězd. Zpomalené mraky, zrychlení lidé, stále opakované jednoduché hudební motivy ani ve své podstatě triviální poselství nejsou ničím, co by mohlo přemoci pocit z nudou usínajících očí. Na reprezentativním vzorku dvou běžných diváků, kterým jsem dal část tohoto dokumentu ochutnat, jsem se přesvědčil, že hodnocení 86% je způsobeno zejména tím, že obyčejní filmoví fandové by se na něco podobného nikdy nepodívali (a tudíž to ani nehodnotili). (29.10.2011)

Jeden z předchůdců geniální Frickeovy Baraky. Ve své době to muselo být pro některé jedince stejné zjevení, jakým pro mě byla Baraka o deset let později. Jelikož jsem ale viděl nejdříve Baraku a pak teprve ostatní podobné/předcházející filmy, těžko už mě mohl tento předchůdce tolik ohromit. Jsou zde použity stejné postupy i podobné záběry jako později v Barace, jen kvalita obrazu je bohužel mnohem horší. Ale krásné, velkolepé a se skvělou hudbou, to ano. (07.03.2013)

Tam, kde si Vertov vystačí pouze s obrazem, musí si Reggio vypomáhat skvělou Glassovou hudbou. Ta je výborná po celý film, o vizuálu už to bohužel říci nelze, ten kolísá na značně rozkývané sinusoidě. Od naprosto úchvatných záběrů až po ty nic neříkající a velice nudné. Koncept je to nepochybně velice dobrý, jen ho to chtělo režijně ještě dopilovat. Rozhodně prostříhat, bez Glassovy hudby by tak polovina filmu byla nekoukatelná. (23.09.2020)

Keďže je to prvá časť z trojdielnej série, mala by byť automaticky najlepšia, ale musím priznať, že pokrokovejšie spracovanie nasledujúcich častí sprevádzané nádhernou vizuálnosťou a oči trhajúcimi zábermi ma nadchlo podstatne viac. Všetky snímky spracúvajú podobný námet o nevyrovnanosti sveta, ľudskej tzv. genialite, ktorá mnohokrát prekračuje medze primeranosti a následne neuvedomele ničí všetko okolo seba v presvedčení, že vytvárame plnohodnotný svet. Umelecké spracovanie, ktoré určite prinúti zamyslieť sa nad samým sebou a rozhodnutiami, ktoré dennodenne uplatňujeme. Hudba Philipa Glassa je stiesňujúca a na nervy brnká s dokola opakujúcim sa motívom, čo môže zapríčiniť oprávnený nepokoj a duševnú nevyrovnanosť. Verím však, že o iný zámer ani nešlo a v tom prípade sa mu podaril majstrovský kúsok. Dokáže snáď ešte niekto okrem tohto hudobného mága vytvoriť tak sofistikovaný hudobný motív? Dokument, ktorý mi napriek relatívne krátkej minutáži natrvalo utkvel v pamäti. (25.04.2008)