Odebrat z přátel

Nekonvenční a inovativní horor, který představuje naprosto nový způsob filmového vyprávění - nic takového zde dosud nebylo. Snímek má zajímavý původ, který se datuje dlouhé roky zpět. U zrodu snímku stál jeho producent Timur Bekmambetov, který si uvědomil, že je téměř permanentně přilepený k obrazovce počítače, a po dlouhých 15 let choval v hlavě myšlenku na to, že by měl někdo natočit film o té části našich životů, kterou trávíme digitálně připojeni. A tak začal hledat někoho, kdo bude ochotný porušit tradiční filmařské postupy a bude mít mít odvahu přijít se zcela novým způsobem natáčení. Spolu s dalšími tvůrci vytvořil malý tým, který začal na filmu pracovat - prvním zásadním rozhodnutím byl nápad natočit to jako horor. Autor scénáře, Nelson Greaves, k tomu říká: "Filmy z žánru found footage (typu The Blair Witch Project) jsou děsivé kvůli limitům a omezením. A co je víc omezující, než být uvězněn na svém počítači a podléhat neznámému teroru?". I další průběh vzniku filmu byl velmi zajímavý a plný improvizací, protože tvůrci nemohli vyjít z žádných osvědčených postupů (žádný takový film dosud natočen nebyl), a tak museli vše vymyslet sami. Ve filmu vystupuje celkem 6 postav, které jsou uvězněny ve hře na kočku a na myš, kdy je po Skypu terorizuje neznámá bytost. Vzhledem k atypické povaze filmu byl nevšední i casting, který proběhl přes video chat, v oddělených místnostech. Vybraní herci od sebe byli při finálním natáčení kompletně odděleni - natáčelo se ve skutečném domě v Kalifornii, kde měl každý pro sebe vyčleněnou jednu místnost, jejíž design byl upraven tak, aby se od sebe všechny lišily. Cybernatural je tak nekonvenční v tom, že každý herec byl současně svým vlastním kameramanem - každého herce snímala jedna GoPro kamera připěvněná k jeho počítači, přičemž se natáčelo po celou dobu 85 minut na jeden zátah bez jediného střihu (herci měli v uších sluchátka pro komunikaci s režisérem). Zásadní úloha následně připadla postprodukční práci a střihačům, kteří museli dát dohromady výsledný obraz z 6 kamer a udržet výsledné napětí na maximu. Divák vnímá děj vnímá především z perspektivy Blaire Lily, kdy má možnost "v reálném čase" vidět takové detaily, jako je její váhání při psaní a přepisování různých slov, což nechává vzniknout pozoruhodným intimním příběhům (divák se tak stává doslova voyeurem, který dokonale vidí hlavní postavě "na monitor" a na to, co tam dělá). Ve výsledku vzniknul film, který moc strašidelný vlastně ani není a který dějově originalitou příliš neoplývá a víceméně pouze variuje důvěrně známé žánrové motivy z podobných filmů posledních let, ale za způsob, jakým byl film natočen, si zaslouží respekt. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, o kterém bych mohl říct, že něco takového tu vážně ještě nebylo - u tohoto revolučního počinu to platí dokonale. Za sebe jsem zvědav, zda se to uchytí, nebo zda to bude jen slepá filmová ulička. (19.06.2015)

Duchařská verze The Den a Cyberbully, která nabídne jen schizofrenní screen obrazovky jedné krávy, u něhož nepřehlednost nabírá zcela nový rozměr. V pokračování by se ta pizda mohla naučit používat Alt+Tab, protože jen ta práce s myší zabrala 1/5 stopáže, 2/5 zabralo pročítání e-mailů, nahlašování účtu na FB a vybírání si z playlistu, 3/5 psaní si s boyfriendem o hovně, 4/5 polemizování s bandou kreténů ve videokonferenci o ještě větším hovně a poslední 1/5 naprosto sterilní pokus o napínavou akci ve formě hry na pravdu. Lekačka ani jedna, umírání postav, které zabralo tři vteřiny, mnohdy ani to ne... Do prdele! To mě mělo bavit a snad i napínavě postrašit? Chápu, že tohle je perfektní způsob jak za naprostý hovno natočit ještě větší hovno a pak to poslat do kinodistribuce s nálepkou "duchařský horor pro teenagery", ale na tenhle šetřivej filmařskej alibismus, kde scénárista začne makat v poslední pětině filmu, postprodukce končí u přidání závěrečných titulků a dialogy píše mentálně zaostalý šimpanz, který zná jen kůl internetový zkratky, na ten zvysoka seru! Mimochodem, ten pseudofilm sledujte zásadně s dalekohledem, pokud si budete chtít dovolit ten luxus a vidět všechny detaily. Pokud byste totiž na vlastní monitor čuměli z pěti metrů jako na běžný film, uvidíte hovno. Fakt, že to hovno vidíte i když čumíte v televizi na záznam cizího monitoru, je asi ta největší "záhada", kterou si odnesete. 20% (06.08.2015)

Ječení před notebookem, obviňování se, honění ega, malá přiznání a velké lži. Nápad to však je. Velký, i s docela velkým rizikem. Forma, kterou tvůrci zvolili, je zatraceně zajímavá (a s postupem času naneštěstí i otravná zároveň). Celou stopáž sledujeme monitor kočky, která pravidelně klábosí se svou bandou (pěticí dalších středoškoláků včetně přítele) přes skype. U toho je na Facebooku, brouzdá po netu, pouští písničky.. a začíná se děsit. Protože se do skupiny „nabourá“ někdo, kdo používá účet mrtvé spolužačky. Palec nahoru za odvahu, co se formy týče. Velká škoda, že se to začne docela brzy zajídat, uječenost hrdinů tomu taky dvakrát nepřidá a odhalování hříchů minulosti zrovna tak. I tak za mě slušný experiment za minimum peněz, i když v kině bych to vidět nepotřeboval (respektive nechtěl). A obávám se, že tvůrci ukázali cestu k četným pokračováním a napodobeninám. (01.08.2015)

70 %. Jděte do toho. Jo, je to občas otravné, uřvané, ale přesně takový je koncept a musí to tak být. Mladí herci naprosto přirození a celkově je to velice funkční horor. Scénu s tlouštíkem řadím mezi top3 shocking moments z poslední doby hned vedle sekačky ze Sinisteru a zveřejněné fotky Megan z Megan is Missing. Škoda, že to bylo jediné místo, kde se dostavil mráz po zádech. (19.06.2015)

No jo, jen si zahudrujte na film, jehož náplň tvoří banda nesnesitelných náctiletých pitomců, bavících se skypováním, kyberšikanou a vzájemným chcaním si na nohy. Když se ale člověk přenese přes povrchně debilní předsudky, snadno odhalí rafinované jádro tohohle filmu. Největší odchylkou od jiných hororů pro adolescenty je vědomí, že se Cybernatural nesnaží svoje postavy očistit, stmelit, přivést na lepší cestu nebo dokonce glorifikovat. On se je jednoduše snaží zdeptat a zničit, přičemž k tomu používá jejich nejoblíbenější prostředek. Ve finálním důsledku jde ovšem ještě o kus dál, neboť nenabízí satisfakci ani provinilému divákovi; místo obligátního "chybovat je lidské a vše je možno napravit" sděluje něco ve smyslu "jste zrůdy a měli byste chcípnout". Laciná pudová zábava? Ale kdeže - je to jen přemrštěné naprosto stejně, jako výkřiky v bezpečí počítače schovaných internetových válečníků. Tvůrci navíc pochopili, že nemá cenu nafukovat stopáž a používat osvědčené žánrové berličky, takže se celých osmdesát minut z desktopu nehneme a scény sebemordů (slušně brutální) zabírají sotva několik sekund. Celek prostě funguje dobře a všechny argumenty typu "na to nečum, dyť je to kravina o debilech na skajpu" jsou asi stejně relevantní, jako nedoporučování Bezstarostné jízdy motorkářům. (30.07.2015)