Svéráz národního lovu

"Ti Rusáci jsou drzí. Jezdí si tu opilí jako doma." V Rusku že se chlastá? Tak nějak nevím. Já si z toho moc nepamatuju. Ale jsem si jistej, že finskej vědec Raivo o zvláštnostech lovu zvířat v Rusku příliš relevantních poznatků nezíská. Po prvních nesmělých přiťuknutích se totiž začne lihovina nekontrolovaně prolívat všemi přítomnými hrdly a brzy je jasný, že jediná zvířata, se kterými se bude moci Raivo seznámit budou opice a bílý myši. V tu chvíli je třeba hodit studii daleko do Tajgy a využít jedinečnou možnost pobavit se při nekoordinovaných činnostech lovců, kteří si se strojovou pečlivostí udržují vysokou hladinu alkoholu v krvi. Mně se to podařilo i za střízliva. (10.03.2022)

Geniálna komédia o parte vodkových lovcov, pre ktorých nie sú podstatné kilá ale litre. Vynikajúco zostavenú ruskú partu dopĺňa fínsky študent Raivo, ktorý veľmi rýchlo vytriezvie zo svojich predstáv o ruskej poľovačke a veľmi pomaly triezvie z generálových prípitkov. Neskutočne absurdné scény ukazujú skutočný "svojráz" ruskej mentality i stavu krajiny. (24.09.2004)

Rusové stále mají co nabídnout a s touto komedií s lehkovážností dokazují, že i komedie pro ně nejsou cizí. Co já si pamatuju, tak jsem prvně viděl Svéráz národního rybolovu, ale věděl jsem, že existuje i právě lovu, jenže jsem se k němu neměl jak dostat až se nakonec zadařilo. Řekl bych to asi tak, že kvalitou se tento film dokáže rovnat jeho dalším pokračováním, ve kterém jsem si užil několik podle mě opravdu kultovních scén, jenže jsem si zase uvědomil, že to je stále v Ruské produkci a těch ruských filmů jsem viděl natolik, abych věděl, že je to všechno pro ně neskutečně prosté a jednoduché, tak proč se snažit víc, když stačí vytřískat to co právě vytřískáno jest... (18.10.2008)

Ruská duše je široká a složitá... Nebo jednoduchá? Vždyť všechny filozofické hovory podivných lovců, kteří se vydávají vstříc kořisti do divočiny, končí tím samým: přípitkem generála Michalyče a mocným douškem vodky. Komedii, vedenou ve slovansky bodrém duchu, provázejí nejrůznější podivné jevy jako jsou dva Měsíce, kráva v bombardéru a medvídě ožrala. Že se to nemůže stát? A byli jste někdy v Rusku? Rogožkin natočil bezchybné pásmo absurdity made in Russia, čili poetiku Svérázu si s jinou nespletete. Jakožto beznadějný rusofil (nebojte, léčím se!) dávám téhle pošukanosti pět hvězdiček... (01.02.2004)

Nezaměnitelná a ve své poetice absurdity krásná komedie výrazného ruského režiséra Aleksandra Rogožkina. Trochu podobná těm jihobalkánským, které točí třeba Emir Kusturica, ale oč méně akcentu klade na symbolickou rovinu oproti Kusturicovi, tím více je tu (pseudo)filosofických dialogů a situací vyvěrajících z bodrosti šíré ruské duše, které jsou ze středoevropského pohledu tak absurdní, že jde až hlava kolem a bránice nestačí pracovat... Konfrontace pohledu Západoevropana, v tomto případě finského studenta, který jede v rámci své diplomové práce studovat etiketu legendárního ruského způsobu lovu, a který je ale v praxi konfrontován s hektolitry vypité vodky a gubernátorskými praktikami prominentních lovců, kteří za celou dobu uloví leda tak obyčejnou krávu (ale ještě ji navíc stačí nezapomenutelným způsobem transportovat do jejího chlívku podzvukovým Migem) a většinu času stráví zpíváním (úžasných) ruských dumek a pokuřováním čibuků, s realitou současného ruského způsobu života je dokonalá. Nejlepší na tom celém ale je paradoxní poznání, že finský studentík, zprvu vystrašený a šokovaný, do celé téhle ,,picí" mašinerie a koloběhu absurdit bez problémů zapadne a prolomí všechny, i ty nejhlubší jazykové bariéry (neodolatelně roztomilé rusko-finské dialogy s mou kultovní postavou, s bodře svérázným Kuzmičem). Vždyť vodka (ať už ta finská či ruská) chutná všude na světě stejně... (27.01.2007)