Moře stromů

Iba nedávno, asi 2 mesiace dozadu som čítal v nejakom magazíne článok práve o tomto lese samovrahov v Japonsku. Pred sledovaním som nečítal obsah, nevedel som o čo ide. Stačilo mi jedno meno- M. McConaughey. Posledné roky hraje oscarovo úplne všade. N. Watts a Watanabe sú tiež silné mená schopné pritiahnuť diváka. Celá prvá hodina je super, McConaugheyho blúdenie lesom, prestrihy a flasbacky na manželské hádky to všetko má náboj a atmosféru. Problém prichádza s pointou, ktorou režisér film úplne zbytočne povyšoval na "umenie", ale malo to presne opačný efekt. V komentoch ostatných užívateľov v tomto vidieť vzácnu zhodu. Film mal vážne našliapnuté k veľmi silným štyrom hviezdam, možno i kultu, no G.Van Sant to v závere zasypal hromadou klišé a film tak poslal do priemeru a v očiach iných užívateľov ešte nižšie. Chápem priemerné hodnotenia, ale mne tá prvá hodina i výkon McConaugheyho sedeli natoľko, že sa prikláňam k slabším štyrom hviezdam. Veľká škoda tejto premárnenej šance. 70%. (18.09.2016)

Začína sa to strašne nudne a pri pohľade na hodinky a po zistení, že ma čaká ešte hodina a pol toho istého, mi nebolo všetko jedno. Ale s pribúdajúcimi minútami to bolo čoraz zaujímavejšie (až na obskúrne úmrtie istej postavy). Film roka to síce nie je a tým, že Matthew McConaughey prijal rolu v tak „neviditeľnom“ filme, naďalej „úspešne“ pokračuje v pochovávaní vlastnej kariéry (ktorú tak pracne znovuoživil s True Detective). No páčilo sa mi to, vďaka hudbe i výprave to malo zvláštnu poetiku a atmosféru, Ken Watanabe mi asi ešte nikdy v ničom nebol nesympatický a pozoruhodný je i samotný japonský les, ktorý skutočne existuje, hoci to môže znie šialene. Produkcia: F. Gary Gray. (28.11.2016)

Zase jedno vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého. Tentokrát se čas zastavil pro Matthewa McConaugheyho. Zmatenost, žal, nechutenství, depresivní myšlenky, halucinace. Tři uznávaní herci, hustý les, ve kterém se dá zemřít i najít nová cesta, renomovaný Gus Van Sant za kamerou, přesto to úplně nevyšlo. Právě režisér obecně příliš v dávkování emocí nechybuje, tady mi ovšem všechna ta hloubka a rozjímání spíš vadily. On nikdy ve svých příbězích nechodil pro trochu té kontroverze úplně daleko, jenže tady se vyjma solidních hereckých výkonů nedá příliš čeho chytit. V Cannes se prý po projekci bučelo. Ani se moc nedivím. (05.09.2016)

Moře stromů je zvláštní, podmanivý a silný film, který ovšem není ani zdaleka pro každého. Každopádně možná trochu nadneseně by bylo tuto podívanou možné charakterizovat i jako téměř až hororové drama z Lesa sebevrahů, trefnější je nicméně určitě označení osudové vztahové drama, odehrávající se sice z valné části ve zmiňovaném japonském lese na úpatí hory Fudži, ale díky mnoha flashbackům se přesune divák i častokrát do Států, kde sleduje co vlastně předcházelo rozhodnutí ústřední postavy vydat se do těchto nejvýchodnějších končin. Otázkou pak zůstává, zdali si tam šel jen vyvětrat hlavu, či to se sebou skutečně ukončit, a i když je tedy nejspíš správně varianta B, tak tvůrci se do toho podle mě sami krapet zašmodrchali, což pak jen potvrdil úplný závěr, respektive pointa, která mi přišla sice překvapivá, zároveň ale i dost zbytečně teatrální a nevěrohodná. Důležité nicméně určitě je, že to má celé docela spád, pravidelné střídání epizod z Japonska a z Ameriky je funkční, oboje, i když každé jinak, působí emočně poměrně přesvědčivě a oboje má i své silné dramatické okamžiky, no a navrch tu pak film nabízí velice výraznou hereckou sestavu, samozřejmě na čele s Matthew McConaugheyem, který opět nezklamal a opět hraje jako ďas. Závěrem tak musím zopakovat, že se jedná o opravdu zvláštní filmový zážitek, zajímavě zpracovaný, disponující silným tématem, velice působivou atmosférou a parádním castingem, tudíž já jsem byl při závěrečných titulcích spokojen a upřímně mi ten film dokonce i uvízl v hlavě, na druhou stranu nicméně pochopím i mnoho diváků s názorem, že se u toho nudili a že je to nejednou přivedlo do rozpaků, jelikož i s těmito pocity jsem chvílemi bojoval. Slabé 3*. (14.11.2022)

Moře stromů, příběh v příběhu. Cesta. Les sebevrahů je krásný, tajemný, divoký. Zatímco sledujeme cestu hlavního hrdiny Arthura zeleným světem, vzpomíná on na svoji ženu, a tak odhaluje příčiny svého konání. Film o životě, umírání, smrti, touze a naději je z větší části poetický. Lyrické záběry stromů, paprsků deroucích se mlžným oparem, skal a vody jsou v protikladu k vzpomínkám na civilizaci. A nechybí symboly - nejen květina. Japonec Takumi vysvětluje Arthurovi, že podle jeho náboženských (tedy křesťanských) názorů je les Očistcem. Japonci ho však vnímají poněkud jinak. A cesta obou mužů je vskutku drsná a plná nástrah. Všechny ty pády ze skal, stržení vodním proudem i probodnutí těla jsou natolik syrové, až máte pocit, že je cítíte také. Film, jistě ne pro každého, uspokojí hlavně ty, co se jím nechají pohltit. Mně se to povedlo... (24.09.2022)