Klec bláznů

Mezi hvězdnými výkony Michela Serraulta je tento na druhém místě, hned za rolí ve filmu Svědek. Všichni zúčastnění maličko přehrávají, ale k téhle komedii se to nejen hodí, ono to sem jaksi patří. Klec bláznů je jedna z mála komedií, kde nejsou slabší pasáže, vždy se najde důvod alespoň k lehkému nadzvednutí byť jen jednoho koutku úst. (29.07.2011)

"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. (30.05.2022)

Na svou dobu jistě velmi odvážný, navíc....skvěle zahraný film o dvou stárnoucích homosexuálech, kterým zkomplikuje život jedna připravovaná svatba. Nemohu se ale ubránit srovnání s americkým remakem z roku 1996. Kdyby američani nenatočili "Ptačí klec", tak by pro mě byla "Klec bláznů" nejlepší komedií na dané téma. Ale "Ptačí klec" je na světě a je prostě lepší. (08.02.2008)

Vtipná, lehkovážná a poněkud nekonvenční záležitost. Zpočátku se vyvíjí velice slibně - bohužel někde uprostřed se maličko zadrhne, jakoby ztrácela inspiraci ... a když ji zase najde, snaží se rozuzlení zápletky za každou cenu vecpat do předem dohodnuté stopáže, takže finále působí zbytečně uspěchaně až křečovitě. Kromě toho: Rémi Laurent jako pohledný, ženitbychtivý mladík nedostává moc prostoru, aby nějak projevil náklonnost a porozumění těm, kteří ho vychovali - dalo by se dokonce říct, že jeho schopnost vcítit se do jejich situace (do které je nejprve sám přivede) se pohybuje někde kolem bodu nula ... 3,5* ... P.S.: Americký remake "Ptačí klec" (1996) kupodivu není tak teatrální - a výše popsané nedostatky nevykazuje. Naopak - má širší záběr ... a nabízí i hlubší pohled na jednu rodinu, která tak úplně nezapadá do běžného průměru. (01.11.2013)

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)