Klec bláznů

Pro úctu k francouzským komediím jsem neváhal a Klec bláznů zkusil. Až pak jsem zkoumal děj, který mě po prvních minutách minimálně dost překvapil. Pořád si ale myslím, že tenkrát takový děj musel rozbouřit davy, dneska se nad tím už ani nezamýšlíte. Jen škoda, že na scéně nebyl více Michel Galabru (kvůli kterému jsem film vlastně pustil), protože kdykoliv byl na scéně, tak z toho byla cítit ta klasická francouzská komediální škola. Hlavně poslední půl hodina byla neskutečná. Do té doby mi to ale na francouzské poměry přišlo celkově slabší. Byť prostředí Saint-Tropez bylo hodně příjemné sledovat a nejednou jsem si u něj vzpomněl na Četníky. (02.09.2022)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)

Přiznám se,že kdybych se ocitl v Kleci bláznů, asi bych byl stejně vyděšen jako ten nastávající tchán v podání M. Galabrua. Tenhle film kdysi zřejmě bořil mosty mezi námi a jinak orientovanými, s nadsázkou a osobitým humorem nám říká - jsou to lidé jako my. I když myslím, že nic se nemá přehánět a strkat tenhle problém do každého filmu jako se to děje dnes. Ano, je to asi jediný film o homosexuálech, který musím ocenit. A oceňuji jej jako jednu z nejlepších komedií své doby. Na jedné straně zábavní podnik s transvestit show, na druhé straně rodina funkcionáře politické strany, která hájí přehnané morální zásady. Opět excelentní Galabru, zvlášť ve chvílích, kdy je sám přelíčen na ženu, aby unikl dotírajícím paparazziům. O Tognazzim a Serraultovi je pak vůbec zbytečné se zmiňovat. Ovšemže pět hvězdiček.. (17.05.2016)

Klec bláznů těží ze silného hereckého obsazení a pochopitelně z velice slavné divadelní předlohy, nicméně mám pocit, že je to film, který přece jen trošku zastaral a jeho slabinou je určité parazitování na tématu homosexuality a transvestie, kdy herci přehrávají, pitvoří se a žvatlají přesně podle těch nejpitomějších společenských předsudků. Na divadle se to snese, ale filmové plátno vyžaduje trošku uměřenější herectví. Moje hodnocení je pochopitelně ovlivněné znalostí divadelní předlohy, viděl jsem tuto hru v Karlíně a líbila se mi víc na jevišti. Celkový dojem: 65 %. (12.02.2008)

Na 70. léta to nebylo špatné a určitě to bylo poměrně odvážné. Vše ale velmi, velmi teatrální a ještě více klišovité. Pitvořivé parodování homosexuálů a transvestitů (nejen) prostřednictvím ústředního páru a jejich služebné/ho už dnes vyznívá spíše trapně. Mladík a jeho snoubenka jsou zase naopak neslaní nemastní. Co se mi líbilo: scéna v kavárně; návštěva Renata za biologickou matkou syna; postoj Renata ke své identitě, a vůbec jeho jeho postava jako taková, odlišná od ostatních a zachraňující tak aspoň zčásti celkovou nekorektnost ztvárnění. Na DVD bych si tenhle film nekoupila, ale když půjde v TV, klidně se podívám znovu. (22.03.2015)