Papírová města

Keď som zistil, že ide o ďalší pokus prostredníctvom teenagerov ukázať zase len americkým teenagerom (nie, s ponosovaním pubertálneho zasrana, že musí stihnúť pred plesom ešte zohnať limuzínu, sa fakt mimo Ameriky jeho rovesníci stotožňovať nebudú), akí sú výnimoční, skvelí a treba si carpe diem, pretože panta rhei, bol som trochu znechutený a dúfal som, že dej sa preklopí do dobrodružného príbehu ako sľuboval. Nestalo sa. Som na to asi starý. Teda nechcem sa robiť chrumkavý, ale tak ako si už nekupujem Happy Meal, alebo spomínaných Pokémonov, nepotrebujem viac ani počuť, že si treba užívať než príde zodpovednosť. Odkaz na Fight Club potešil, teda aspoň dovtedy, kým som začal uvažovať, či ho tu nie je škoda. (11.10.2016)

Nejsem, co se domníváš, ale něco docela jiného. Něco na té Margo Rothové Spiegelmanové je. Mladí a neklidní na hořkosladké cestě za jedním mýtem, pochopením sebe sama a dospělostí. Odklon od předlohy v druhé polovině příběhu prospěl - výsledek je tak sice přímočařejší, ale mnohem čistší, než pubertálními hormony poháněná předloha. (21.08.2015)

Někdo měl doma na záchodě rozečtený román Johna Greena, v němž bázlivý Ošklivák hledá průbojnou Krásku, a rozhodl se jej zfilmovat. Produkce si usmyslela, že se z přehlídkových mol povolá Cara Delevingne. Na tu mládež přece slyší, ta určitě naláká nevybouřené mladíky, kteří by jinak o film svými pyji ani nezavadili. A přihodí se neotřelá ˝storka˝ o tom, kterak na mapách existují města, co mají svůj skrytý význam. Cara Delevingne je ale ve filmu jen na začátku a na konci. Po trestné výpravě zaměřené proti jejímu nabíječi náhle vyklidí pole. Pak už se o ní jen mluví, případně po sobě zanechává různé indície. Jakkoliv můžeme kritizovat její herectví, tenhle film táhla, bez ní už to tak svižné nebylo, film se mnohdy i vlekl. Stopáž byla fakt nepřítelem. Ovšem citlivé dušičky nevyjebaných mladých dívek můžou plesat pod nánosem inteligentních dialogů, v nichž omladina nemyslí na prcání, chová se velmi důstojně a opičáka Nata Wolffa při cestě za tajemnou kráskou podporuje, ani trochu mu nezávidí a do buchet na cestu mu nenaplili. No škoda, že film po hodině působil ˝vyflusle˝, postupně se ze všeho zajímavého vydal. Už jen v podstatě záleželo na tom, zda se ti dva spolu shledají a ze sex rulety si hrdina vylosuje bloudžobík, rimdžobík nebo hendžobík. Jen jsem mu přál, aby mu Cara ještě stála za to. A tak končí téměř pohádkový příběh, v němž je sex vyprávěn formou metafor a ovulující dívky po zhlédnutí drasticky žiletkou pracně seškrabávají ve svých růžových pokojíčcích Justýnky Bíbrovic, protože takový floutek, který se jim ani mezi kozy nepodepíše a nikam za nimi necestuje, ten si nezaslouží sdílet s nimi jejich růžovoučký svět. 6/10 (29.01.2017)

Tohle bylo strašný. Chvilku se zdálo, že bych to mohl zařadit k sérii mých oblíbených feel good indie snímků cílených na vnímavou omladinu (Charlieho malá tajemství, Kouzlo přítomného okamžiku či Něco jako komedie), jenže Papírová města mají spíše blíž těm pitomoučkým výplachům, který tak často znásilňují naše kina. Dva body za pohodovej soundtrack a občas povedený humory, jinak je to vesměs šmíra hodná zapomnění. (27.07.2016)

Další film, od kterého jsem čekala daleko víc. Hlavní hrdinové mi sice padli do oka, ale nějak to nestačilo na to, abych dala 4 hvězdy. Role Nata Wolffa byla na můj vkus až moc naivní. Být zamilovaný do holky, která vlastně neví, co chce a kdo ví, jestli to někdy vědět bude .. To není zrovna extra výhra. Konec filmu mě taky docela zklamal .. I když to asi bylo lepší než klasickej trapnej happy end. Ale pořád si myslím, že by se to dalo zakončit líp. Lepší 3 hvězdy, 60%. (09.12.2015)