Den Trifidů

Totální výmrd geniálního románu, který všechny jeho úžasné atributy (beznaděj, myšlenky, akce) mixuje do podoby standardního monster béčka, jakých vzniklo ve stejné době mraky. Z hříčky přírody se stali emzáci a z inteligentního hlavního hrdiny nudné macho. Nejsem přítelem srovnávání tištěných předloh s jejich audiovizuální kopií, protože sympatie většinou stojí na straně psacích strojů než kamery, ale zde je výsledek k původnímu dílu natolik barbarský a znásilňující, až prostě nemůžu jinak. A co víc, nebýt kultovnosti předlohy, dneska by po filmu neštěkl ani pes. Paradoxní to zapsání se do podvědomí diváků… (02.09.2007)

Při prvních záběrech jsem si uvědomil, že jsem tenhle "skvost" už kdysi viděl na videu. S geniální knížkou to nemá společného naprosto nic - původ, vzhled i schopnosti triffidů jsou jiné, hrdina je jiný a kromě probuzení v nemocnici zde není jediná scéna, nápad, myšlenka z knihy. Je to jak vzít Babičku Boženy Němcové a udělat s postavami z knihy komedii ve stylu Babovřesky. Odhlédnuto od knihy je to pořád strašlivá sračka - příšerné zadní projekce, jakési slizky v rolích trifidů, slepci co nevypadají jako slepci, táhnoucí se děj a céčkově debilní finále. Mořská voda ničící triffidy... proč na to pan Wyndham nepřišel? Odpad a paradoxně v nulové konkurenci sci-fi roku 1963. (05.04.2014)

Vcelku obstojné zpracování klasické sci-fi novely zaujme dnes hlavně skalní fanoušky. Oproti předloze zde přišly tajemné rostliny z vesmíru, v knize jejich původ není zcela vysvětlen. Kombinace oslepujícího záření z ocasu komety a vražedných rostlin, co se umí pohybovat, je pro lidstvo smrtící. Trifidi jsou po trikové stránce zdařilí, svým neohrabaným pohybem skutečně připomínají rostliny. Kdo by si při pohledu na ně nevzpomněl na Švankmajerovu Adélu, kterou připomene i scéna se psem. Film je spíše sledem krátkých epizod, z nichž zaujme temný osud hlídače skleníku, vlak řítící se do stanice, letadlo, jemuž dochází palivo, přepadení zámečku trestanci či obklíčení hlavních postav armádou trifidů. Poněkud nešťastné jsou dvě příběhové prolínající se linie - jedna v majáku, druhá sledující osud Billa Masena. Škoda, že se v závěru obě linie nespojily, čímž by alespoň dávaly smysl. Po trikové stránce výrazně zastaraly především záběry hořícího města. Ohledně napětí je jednou z výrazných scén bloudění v mlze, kde uprostřed bujné vegetace číhá hladový trifid. (01.07.2020)

Tři hvězdičky, když snímek budu brát jako dobové sci-fi. Jedna, pokud ho budu považovat za adaptaci skvělého Wyndhamova románu. Zase si někdo myslel, že stačí převzít pár postav, zápletku a tu omáčku kolem zahustit hollywoodskými klišé (ač je film britský). Vřele doporučuji přečíst si knihu a případně sehnat skvělý miniseriál BBC. Tam totiž najdete "ten pravý" Den trifidů. (11.03.2006)

Román Johna Wyndhama je jeden z mých největších dosavadních restů (v době psaní komentáře) a dosti jsem váhal, zda se na film podívat, abych si knihu nezkazil. Na druhou stranu, řekl jsem si, že když to má být jen torzo změněné do klasického monster hororu, je to asi jedno. Troufám si říct, že pro tento film je lepší předlohu neznat, jelikož člověk nemusí být až tak zklamán (já mám tohle zase s Running Manem). Ve srovnání s jinými monster sci-fi, je totiž tohle jinak o třídu výše. Jsou zde náznaky velkého potenciálu, který je předpokládám bohatě využit v knize, což je poměrně paradox. Většinou filmy nabízejí doslovnost a u knih je nutno pěstovat abstrakní myšlení. V tomto filmu si jen můžete domýšlet všechny důsledky naznačeného děje. Ale ve výsledku mi to až tak nevadilo. Co mi trochu vadilo, byly ony dvě oddělené linie příběhu, z nichž ta na majáku by byla naprosto přebytečná, kdyby v ní nebyl onen konec. Hlavní linku to poměrně dosti brzdilo a klesalo tím napětí. Konec hlavní linie je uspěchaný. Z Triffidů nejde takový strach, jaký by měl být, ale jako celek je to slušné. Dost možná nejzajímavější monster sci-fi své doby (což je jinak subžánr sci-fi, který snad jako jediný nemám rád, škoda, že zástupců je tolik), ovšem pouze díky nápadům z předlohy. (05.06.2013)