Policejní kolt vzor 357

Milujem tieto stare francuzsko -nemecko-talianske filmy. Uz od cias filmov BS/TH. Surova drama az na podu, komisar vysetruje vrazdu, ale uvedomuje si, kam to az moze siahat a aj reqalne siaha. Simone Signoret bola vyborna dama, spolu s Yves Montandom film perfektne tahaju. Nuda nehrozi, atmosfera je grandiozna. Genialne, viac takychto filmov, len jaxi si myslim, ze sa uz netocia. Stari talentovani tvorcovia na tomto kontinente vymreli alebo brutalne zostarli. Mladych talentov este - jakz - takz v Europe jesto, ale stale mam ten zly pocit, ze ulietavaju a zaroven brutalne nadhodnocuju novodobe blbowoodske blijaky ako Tchor, Chappie, Kapitana Bangladesa a kopu dalsich . 100 % (07.10.2017)

Napínavá jízda. Příběh, jehož milostný trojuhelník mezi dívkou, policajtem a jeho nadřízeným končí vraždou dívky, je dost zajímavý a zaujal mne. Zvláště poté, co je dívka zabita nadřízeným, všechny důkazy svědčí proti podřízenému a děj se rozjede. Má i celkem zajímavý průběh. U toho se nešlo nudit.  Montand je skvelěj, Munzarův dabing lahodnej,  filmařina krásně nenápadná a přímočará. Není čas nic řešit, ani logiku. Jen si užívat příběh. Bavil jsem se hodně. Hold i poldové potřebují  svoji atomovou továrnu na výrobu štěstí. První film tohoto školního roku (po pondělním opáčku Nevím, nic ale řeknu všechno na DVD) si nešlo vybrat lépe. Zaujala mě i mě neznámá Stefania Sandrelli jakožto pořádná Femme fatale. Napínavá jízda s milostným začátkem. (06.09.2019)

Sedmdesátá léta francouzské kinematografie produkovala v oblasti krimi velmi slušné snímky. Policejní kolt bych ale mezi ně jistě nezařadil. Důvod? Toporný herecký výkon Montanda, kterého považuji za lepšího zpěváka než herce. Ta topornost se projevovala především v závěrečných akčních minutách filmu, kdy fyzickou výbavou herec již nestíhal a na mě osobně to působilo víceméně úsměvně. Herecké umění Simone Signoret mě také zklamalo a konečně scénář mi připadá nějak ušitý horkou jehlou. To jsou důvody, které mě přiměly hodnotit celkem malým počtem hvězd. Ty tři hvězdičky jsou přiděleny s "odřenýma ušima". Volba zbraní (1981) se režisérovi A. Corneau povedla lépe. (04.02.2011)

Nápad "dva kolegové policisté jdou proti sobě, ale nevědí o tom" je dobrý, jenže film je hrozně utahaný. Nějakých čtyřicet minut se v něm neděje skoro nic, následuje hodinový zábavný a celkem hustý hon na někoho, a na závěr zase pomalejší dohra. Yves Montand se mi navíc do hlavní role moc nehodil (jeho nijak oslnivý herecký výkon vlastně zachraňoval dabing Luďka Munzara). Tři a kousek. (28.10.2013)

Nebavilo mě to a nudilo mě to. Je to zbytečně dlouhé na tak jednoduchý a vlastně pitomý příběh, protože se tam v podstatě všichni chovají jako idioti, a to jen proto, aby to celé mohlo vypadat strašně komplikovaně, jako že se na hlavního hrdinu snáší všechno neštěstí světa. Přitom by stačilo, aby ta holka, když už byla rozhodnutá a v podstatě měla čemadan sbalený včetně fotek, policajtovi v parku řekla, že jo a jedou spolu pryč. Ale ona ne, ona nic neřekne, udělá scénu, aby ji náhodná maminka s kočárkem mohla vidět a potom svědčit, poldu naštve, ale pak náčelníkovi zas doma tvrdí, že odejde, šéfíka místo toho, aby práskla rovnou dveřmi, provokuje, no, tak si vykoleduje. Jenže já jako divák nechápu, oč té holce tedy vlastně je, protože i na ženskou "logiku" je to hodně mimo. Zpočátku jsem čekal, že je to od začátku nějaký komplot na toho hodného poldu, jak ho diskreditovat, ale nebylo to předem promyšlené. Navíc se Yves Montand do hlavní role nehodí - nejenom, že nemá co hrát a jeho postava je plochá a neživotná, ale hlavně tady už šel do let a těžko si představit, že se do něho zabouchne mladá holka. (07.09.2019)