Ma Ma

Estetická hodnota filmu Ma Ma je vyššia ako jeho samotné poslanie a hodnota. Aspoň tak na mňa pôsobí. U Medema existuje len veľmi tenká línia medzi magickou pôsobnou filmárčinou a gýčom, ktorý je samozrejme umelecky podaný. Niekedy to dosť kĺže na hrane, ale aj to kĺzanie je vlastne uchvacujúce. V Ma Ma to Medem trochu prehnal, hlavne scenáristicky film ťažšie obstojí. Penelope bol žiarivo krásna, utiahla hlavnú postavu veľmi dôveryhodne a ostatné ingrediencie išli trochu do stratena. Ako fanúšička musím vyjadriť mierne sklamanie. (10.11.2020)

Předem se omlouvám všem těm, kteří byli dojati. Varování - nečtěte dál... Nejdřív klady - jednoznačně Penelope. Způsob, jakým ztvárnila umírající postavu, je neoddiskutovatelně skvělý. Technicky brilantní - kamera, filtry, zajímavý nápad s bílou barvou... A teď se pojďme podívat na nenávistné hejty. Je sice trochu levné tento film poprskat. Když ale se to tak strašně nabízí. Prvních 20 minut si říkáte, že je to celkem fajn, že to vypadá i dost seriozně. Až do té doby, než přijde šťastná dovolená s Arturem, dvě modré čárky na gynekologickém testu a zpívající gynekolog (jooo, vyšetřování v moři, to tu panečku ještě nebylo... ano, přesně to!). Penelope (film) pojala rakovinu jako nějaký kašlíček nebo rýmičku, která je vlastně děsně fajn. To je prostě jednoznačné WTF. I když všichni kolem mě v sále plakali a posmrkávali, já měl na práci v sobě dusit výbuchy smíchu. Poslední part filmu je tak odporně kýčovitá, až jsem se chytal za hlavu... Filozofické promluvy o bohu a nebohu, o duši a neduši, to snad někdo nemohl myslet přece vážně ne? A to jste si ještě nepočkali na závěr. Poslední scéna se řadí do ranku absolutní filmové porno. Podle mě laciná ždímačka slz od všech mamynek z mymybazaru. A jestli mě chce někdo vyhejtovat, prosím - udělejte to. Ale za tímhle komentem si stojím! Tečka 40% (24.03.2016)

Bezesporu výborný film. Jestliže část komentářů hovoří o tom, že zejména průběh chemoterapie i konečné fáze rakoviny nebyl vykreslen příliš realisticky, musím k tomu podotknout, že autorovi šlo ve filmu o něco zcela jiného. Samozřejmě, jako u většiny filmů bychom mohli vytknout i jistou nereálnost příběhu, střetnutí tří osudů - Magdina karcinomu, Albertově ztrátě rodiny a lékařově touze po dceři - bylo trošku náhodné, ale měl-li být příběh skutečně nosný a diváka zaujmout, bylo to prokombinováno slušně. Hlavně ovšem výborné herecké výkony s Cruzovou na čele; ohromně by mě zajímalo, jak se nakamuflovaly ty plastiky, holohlavost a těhotenství. Nádherná hudba a zvláště ta závěrečná píseň věnovaná na pláži Magdě - po její smrti ji zpívali všichni tři mužští a musel jsem slzu uronit. A ještě jedno - k neobyčejné poetice filmu přispěly pohledy no nitra lidského těla, zvlášť tu bušící srdce, to mě taky dostávalo. Nelze jinak než pět hvězdiček. (09.03.2016)

Penélope Cruz si střihla roli životem těžce zkoušenou ženu, které osud nakládá seč jen může. A ona pro roli udělala opravdu hodně, mj. si oholila hlavu. Možná i proto se stala poprvé producentkou. Fakt je, že snímek nemá skutečný děj. Je o tom, jak se vyrovnat s tragédiemi a jak na ně připravit rodinu. Magda se navíc nevzdává a chce ještě donosit s vážnou nemocí dítě. Jde o velmi komorní drama, které staví především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Je to film citlivý, ale svým pojetím také náročný. Slzy střídají pocity optimismu a zdánlivým vyrovnáním se se situací. Mořžná návod pro ostatní? Kdo ví. Přeci jen my moře nemáme a ono na mě tak trochu působilo jako spojovací článek nějakého vnitřního klidu a světlé budoucnosti... (07.06.2023)

Shodou okolností se teď v českých kinech s týdenním rozestupem od svých premiér schází dva filmy s výraznou ženskou hrdinkou - tím druhým vedle Ma Ma je Brooklyn. A oba mě naprosto dostaly, byť každý jiným způsobem. Na obou se mi líbí sevřenost, s níž se zaměřují výhradně na osudy hlavní ženské postavy (ne že by tam nebyly i další postavy, ale ty jsou až na druhé koleji) - ta v obou filmech v podstatě nezmizí z plátna a celý film stojí a padá na jejím fenomenálním hereckém výkonu (po této stránce nemám za sebe problém postavit vedle sebe Saoirse Ronan a Penélope Cruz, byť je mezi nimi věkový rozdíl 20 let - každá z nich dokázala vdechnout své postavě neobyčejnou míru přesvědčivosti). Tam, kde je ovšem Brooklyn příjemně civilní a nabitý pozitivní atmosférou, je Ma Ma oproti tomu melodramatická a celkově emočně mnohem vypjatější (jak ostatně u španělského filmu nepřekvapí). Film by však přesto diváka do žádné velké depky uvrhnout neměl - Magda rány osudu přijímá s pozoruhodnou věcností a až do samého závěru neztrácí optimismus, a celý film příjemně oživuje decentní humor. Ma Ma se kromě výborného obsazení vyznačuje i pěknou kamerou, výbornou hudbou a invenčním střihem, který mě velmi zaujal, protože jsem to myslím v žádném filmu ještě neviděl (ve zkratce tam jde o to, že některé scény jsou napojeny na jiné tak, že se v rychlém střihu střídají v různém poměru záběry ze scény ukončené i nadcházející - film to zajímavě ozvláštňuje). Celkově se mi zatím zdá, že Julio Medem svůj umělecký vrchol (který spatřuji v jeho snímku Sex a Lucía) už asi nepřekoná, a stejně si nelze nevšimnout, že na Penélope Cruz jsou čím dál víc znát přibývající roky, ale přes to přese všechno jsem přijal jejich společný film s povděkem, a stíral v závěru slzy dojetí. Za mě velmi pěkný filmový zážitek, který mohu (nejen) všem fandům španělské kinematografie s klidem doporučit. Považuji mimochodem za zajímavé, že toto je už druhý film, v němž Penélope Cruz ztvárnila postavu umírající na rakovinu prsu (tím prvním bylo drama Umírající zvíře). (18.02.2016)