Laputa

Na to, až půjdu na Laputu do kina, jsem se těšila celý rok. Laputa se totiž natáčela ve městě, kde jsem skoro jako doma a navíc ve filmu účinkovalo pár mých zámých (coby komparz). A to, že je Lysá nad Labem epicentrem umělců (především hudebníků), můžu směle potvrdit. Trailer k filmu mě celkem navnadil – to je ale asi tak vše. Čím déle jsem sledovala Laputu, nemohla jsem se zbavit dojmu, že se dívám na něco jako třítisícípadesátý díl seriálu Ulice (nebo něčeho podobného). Tenhle můj dojem se týkal především banální dialogů. Zatímco ve filmu Šeptej byla řada absurdních dialogů psána záměrně, v Laputě se zdá, že jsou myšleny vážně. Za další - vůbec jsem nemohla éterické Tereze Voříškové uvěřit, že by se kdy vyspala s některým z těch pitomců a že by se svou duší dokázala takhle destruktivně zacházet. Její milenci na mě navíc působili naprosto asexuálně a jejich vnitřní zralost bych odhadla tak na 17 let. Proto jsem ani nepochopila, že většina holek ve filmu byla vyřízená z nějakého zastydlého emaře, co se řeže nožem do ruky a bouchá hlavou o dveře. Vylíčení vnitřního prožívání vedlejíších postav (tedy všech mimo Johanky) na mě působilo skicovitě a zmateně - na plátně se míhaly bez ladu a skladu, občas některá z nich prohodila nějakou větu (kterou „opravdu“ stálo za to zfilmovat). Celé to na mě působilo neuvěřitelně rozplizle, bez gradace, bez jakéhokoli rytmu – jako kdyby byl do sebe slepen sestřih miniscén bez velkých návazností. Celkovému dojmu nepřidalo ani to, že na mě film působil díky natačení především v interiéru kavárny dojmem TV inscenace (byť to byl prý umělecký záměr). Ve finále se mi na Laputě líbila nejvíc muzika (hned po traileru :-D). Celkem propastný rozdíl jsem vnímala v porovnání hereckého výkonu Terezy Voříškové, Kláry Melíškové, Luboše Veselého a Johanny Tesařové s ostatními herci. Ano, dovedu pochopit, že spousta žen prožívá vnitřní nejistotu a dost často hledá sebepotvrzení právě v mužích. Zároveň si ale dovedu představit, že se na tohle téma dá natočit velice kvalitní drama. Zkrátka – odcházela jsem z kina (zase) s otázkou, proč se u nás vůbec takovéhle filmy točí ... (18.10.2015)

Je mi 22, ale život jako je tenhle, nebo životy všech lidí co do Laputy chodí nasávat nikdy nepochopím, vyhaslí už od 15, diví se, že když spí s každým na potkání, že nemají pravou lásku a utápí se v depresi postelových vztahů. Nejvíc asi zase naštve starší generaci, která má o mladých přesně takové smýšlení: ,,Nikdo nic nedělá, všichni chtějí dobít svět, všechno je sere a celý den nedělají nic jiného, než čekají až se večer otevře jejich oblíbený podnik, kde celý večer pijí a pak zaplatí z peněz, které jako by se jim samy objevovaly v kapse. Holky letí na kluky, kteří jsou tak zajímavý svou zajímavostí, že vlastně ani nejsou zajímavý a nejraději mají ty, kteří mají každý večer nějakou jinou, protože to je přeci super! Po Těhle stvořeních vyžadují lásku a věrnost, která nepřichází......a jim světe div se, jim to přijde divné? Naše generace není zkažená, ale určitá substance lidí chce od života jen brát......nad vší prací, která není cool opovrhovat a žít nezávisle život plný sexu, prohýřených nocí a dialogů na filosofické téma o smyslu bytí a to je přesně případ ,,štamgastů" z Laputy a jejich depresivního přežívání života kdy den končí dopitou sklenicí a začíná slovem "kde to jsem". (20.02.2016)

Nedokázal jsem se naladit na nikoho v tomhle filmu. A těm lidem jsem vůbec nerozumněl. A taky je mi záhadou kdo by si šel posedět na drink do takovýhle ''kavárny''? Možná hygiena až by přišla na kontrolu. Já bych třeba vůbec neměl čas vysedávat v takový díře a tlachat o blbostech, tak jako ti mladí kteří nic nedělají a stěžují si na život. Na to mám já až moc práce a povinností. Všechny hvězdy jen za Terku. (09.04.2016)

Laputa mě zaujala hodně svým zvláštně strukturovaným příběhem, který vlastně ani nějaký pořádný příběh není. Dopředu ho celý táhne jen Tereza Voříšková a vlastně se jedná o takový zajímavý náhled do života jí a jejího okolí. Nemusíte často souhlasit s jejími rozhodnutími a její postava vám možná nebude bůhvíjak sympatická, ale film si k vám postupně najde cestu a možná vás tak jako mě učaruje svým kouzlem nereálné atmosféry. (16.03.2016)

Laputa je depresivní, roztěkaná a bezradná asi jako její hlavní hrdinka a pisatelka scénáře. Nic nenabízí, nic neřeší a nedochází v ní ani k žádné přeměně. Divák je od začátku napínán, kdy už to začne šlapat naplno, ale jak děj postupuje, dochází mu, že se mu nic jiného nedostane. Současné mladé generaci to rozhodně nezávidím a současným tvůrcům rovněž ne. Přitom se dalo s materiálem slušně tvořit, byla tu nosná postava babičky, se kterou se dalo pracovat, rozporuplná postava matky, vztah k sestře ... Jenže šance na dobrý biják se rozpustil jako cigaretový kouř v Laputě. Místo toho zbyla jen pachuť jako po probenděné noci v levném pajzlu. Pokud o to tvůrcům šlo, je to poněkud málo. Jestli má takto vypadat současná česká kinematografie, dám si raději vychlazeného panáka feretu a půjdu spát. Beru zpět, to by se ze mě stal brzo alkoholik, raději si vezmu knížku a dám si hodinku četby před spaním. Knih mám doma naštěstí dost. (10.06.2018)