Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bari68
    ****

    Keď sa nad tým tak zamyslím, premýšľam prečo sa mi to vlastne páčilo? Aké fluidum a energia z filmu sálala, že to bavilo a s postavmi som sa stotožňoval? .... Odpoveď je , ale prekvapujúco jednoduchá. LAPUTA je film o hľadaní sám seba, priateľoch, životnom poslaní a ceste. Ukazuje filmové postavičky ako partiu nýmyndov a nulákov, ktorý sa točia v začarovanom kruhu. Áno, je to dnešný obraz reality, ale prítomný film to ako realitu berie, je prirodzený a nehraje sa na vysokointeligenčnú artovku.(23.2.2016)

  • hansel97
    ****

    Laputa mě zaujala hodně svým zvláštně strukturovaným příběhem, který vlastně ani nějaký pořádný příběh není. Dopředu ho celý táhne jen Tereza Voříšková a vlastně se jedná o takový zajímavý náhled do života jí a jejího okolí. Nemusíte často souhlasit s jejími rozhodnutími a její postava vám možná nebude bůhvíjak sympatická, ale film si k vám postupně najde cestu a možná vás tak jako mě učaruje svým kouzlem nereálné atmosféry.(16.3.2016)

  • Cimr
    **

    Žena, která ve špinavé hospodě mezi oprýskanými zdmi řeší, jestli se má radši vyspat s Pepou nebo s Frantou, to nezní zrovna jako zajímavé téma pro celovečerní film, že? A víte co? Taky není. Pamatujete na ten odporný seriál TV Nova Hospoda, kdy se vyplňoval televizní čas tím, že strejdové v hospodě měli stejná moudra jako strejdové v hospodě u vás na sídlišti? Tak Laputa je na tom podobně; jen olezlá atmosféra páté cenové se přeměnila na olezlou atmosféru hipster "kavárny". Jinak je to ale ze stejného ranku - banda budižkničemů se schází, pronášejí moudra jako "oheň je vlastně jako slunce, které vlezlo do dřeva a zase z něj vylezlo" a snaží se při tom působit, jako že to je vážná generační výpověď. Film disponuje slušnou kamerou, dobrým střihem, hudbou i herci, ale k čemu to je, když je výborná Voříšková nucena hrát něžný vztah ke klukovi, co si říká Margot, tváří se jak kakabus, řeže se do ruky a k jeho největším rétorickým výkonům patří věty "Jdi do prdele vole!" a "Hovno!"? Ačkoli jsem součástí generace, o které film vypráví, vůbec mi nepřipadá, že by mi mluvil z duše. Chápu záměr tvůrců - příslušníci současné generace Y si často nevědí rady se svým životem, připadají si prázdní, neumí spolu komunikovat, věnují se odosobněnému sexu, nudí se... Ovšem když o tom natočím film a nedám mu žádnou nadstavbu, větší hloubku či pointu, pak to v divákovi nemá šanci zarezonovat. Sledovat lidi, kteří jsou rezignovaní, pasivní, nudní... je zkrátka nudné.(18.5.2016)

  • Matty
    **

    Bezradné vyjádření bezradnosti. Nebýt vyzrálé práce kamery a snaživého herectví Terezy Voříškové, marně hledám jediný důvod, proč Laputu namísto uvedení v kinech neodvysílat v neděli večer na ČT. Přičemž mnohé nízkonákladové televizní inscenace mají nesrovnatelně propracovanější dramaturgickou výstavbu, prokreslenější postavy, přesvědčivější dialogy a větší vypovídací hodnotu. Zatímco jiná nedávná generační výpověď Hany dokázala strhnout alespoň smělým technickým provedením, Laputa nemá, čím by svou obsahovou prázdnotu nahradila nebo zakryla. Film je stejně únavný a unavující jako vzorově chcípácká protagonistka, která kromě neustálého umývání špinavých půllitrů nic nedělá, nic neřeší, k ničemu nesměřuje a nijak se nemění (jediné zásadní rozhodnutí, k němuž se odhodlá, přichází znenadání, a nakonec stejně žádnou změnu nepřináší). Jedním z mála narušení jejího rutinního přežívání ze dne na den je, když vyteče bojler, což ale přijímá se stejnou apatií jako veškeré ostatní dění. Zatímco postavy se objevují a mizí (některé zcela nelogicky až po polovině filmu), změna nepřichází. Jen další rozhovory o ohni, vodě a neschopnosti něco se sebou dělat. Asi chápete, že ve filmu, jakkoli mohlo jít o tvůrčí záměr (kterak na nás přenést hrdinčinu rezignovanost), je něco podobného srovnatelně zábavné, jako pozorovat schnoucí barvu. Štěstí Johanka stereotypně marně hledá v různě závazném vztahu s některým z cca pěti příležitostných partnerů/kamarádů, vesměs sebestředných blbečků (jeden je žárlivý idiot, druhý se občas záměrně řízne do dlaně, další se objevuje stejně nečekaně, jako odchází), kteří vám zřejmě budou splývat stejně jako náplň a nálada jednotlivých scén filmu. Jediným rozumně uvažujícím, prakticky orientovaným mužem je tatík s manželkou a dvojicí synů. Nevím, zda si z toho vzít poučení, že cílevědomou bytost z vás udělá teprve rodičovství – zvlášť, když Johančina matka očividně v pohodě není. Je fajn, že s vypravěčskou monotónností a ladí barevně utlumená kamera s působivě „unavenými“, zpravidla statickými kompozicemi (více prosvětlené jsou akorát scény u babičky a jediná scéna v Laputě, kdy se zdá, že Johanka konečně nabrala správný směr), ale pokud filmu (a jeho postavám) chybí rytmus a tempo, nesejde na tom, jak věrně tuto absenci přenesete do obrazové stránky. 35%(11.10.2015)

  • Vančura
    ****

    Artová libovka (v materiálech distributora je film žánrově označen jako milostné drama) pro diváky, kteří docení její specifické kvality. Laputa (neplést pochopitelně s Mijazakiho animovaným filmem z r. 1986) je podle mě vyloženě film pro lidi, kteří se dokáží naladit nejen na jeho vlnu, ale i vcítit do postavy Johanky. Tento dojem jsem nabyl na dnešní novinářské projekci, kde mi přišlo, že na film nejvíc pozitivně reagovali mladí lidé (účast ostatně v porovnání s jinými novinářskými projekcemi nebyla přiliš vysoká - lze z toho předznamenat i budoucí nízkou návštěvnost snímku v kinech?), a jen jsem vylezl ze sálu, už jsem slyšel dvě ženy věkově tak kolem padesátky, jak se předhánějí v tom, které z nich se ten film víc nelíbil - musel jsem se smát nahlas těm dvěma slepicím, protože mně se ten film líbil moc a vyloženě mě potěšil, bavil a zvednul náladu. Za sebe bych dokonce mohl napsat: cožpak jde nemít rád film, který natočil váš vrstevník a kde hrají dvě vaše oblíbené herecké prdelky? (Mariku Šoposkou chovám v oblibě už dlouho a Terezu Voříškovou jsem začal mír rád po tom, co Kamil Fila dostal ten nápad, aby pro Respekt četla na kameru hejty u jejího profilu na ČSFD - a v tomhle filmu je herecky vážně výborná a přesvědčivá). Co mi na filmu trochu vadilo, byla jistá odfláklost, kterou jsem vnímal v jejím ztvárnění majitelky a současně jediného personálu její kavárny - i kdybych si odmyslel svou hlubokou nedůvěru k tomu, že někdo v 26 letech může mít svoji kavárnu, pořád mi zde zůstává neodbytný dojem, že v reálu by taková kavárna moc dlouhou životnost asi neměla - pokud by ji za chvíli nezavřeli lidi z hygieny, musela by zákonitě krachnout tak jako tak už proto, jak laxně postava Johanky přistupuje ke kasírování hostů: v jedné scéně kupříkladu naleje jedné holce pivo a místo, aby jí udělala někam čárku, jde mýt špinavé půllitry, aby se teprve za drahnou chvíli obrátila k jakémusi papíru, kde snad onu čárku udělá, v jiné scéně dokonce vyžene všechny hosty ještě před zavíračkou a jejich dotazy, jak to bude s placením, odbývá s tím, že zaplatí až zítra. Nevím nevím, ale s tímhle stylem by prostě přišla hodně rychle na buben, to ať mi nikdo neříká. Nic to nemění na tom, že pokud by taková kavárna skutečně existovala, pokládal bych si za čest, kdybych mohl patřit mezi její štamgasty. Myslím, že se zde tvůrcům - krátce před blížícím se zavedením celoplošného zákazu kouření - podařilo zachytit jeden zanikající svět, který už brzy bude patřit minulosti, až ho převálcují všechny ty sterilní kavárenské řetězce a pseudointelektuální hipstakavárny, kterých se každý rok jen v Praze urodí jak hub po dešti - cigaret se zde skutečně vykouří nepočítaně, a stejně tak množství vypitých piv, vín a panáků by vydalo na hodně dlouhý plůtek. Trávit čas v podobných zahulených podnicích, kde zná každý každého, kde je možné opít se na sekyru a kde je velmi flexibilní zavírací doba, nedílně patří k významné části mého života, a nejen proto jsem k tomuto filmu stižen hlubokou a osobní afinitou. Za sebe nemám zkrátka problém přiznat, že jsem se v postavách filmu částečně viděl (v každém z nich je malý kousek mě) a všichni mi byli strašně sympatičtí, nejvíc tedy samozřejmě báječná Johanka ve vynikajícím hereckém ztvárnění Terinky Voříškové - ach, to je děvče, vydržel bych se na ni koukat - a poslouchat její hlas - celou věčnost! Velkou zásluhu na tom má i nádherná kamera - ten chlapík exotického původu, co za ní stál a jehož jméno si v životě nezapamatuji - je mistr řemesla par excellence, vynikající práce! Na celý film se díky němu hrozně pěkně kouká, a když nic jiného, už po kamerové stránce ten film stojí za uznání. Já svůj respekt ale vyjadřuji i autorce scénáře, Lucii Bokšteflové, které se podle mě povedlo velmi dobře vystihnout to, o co jí šlo (při jeho psaní mj. vycházela i z vlastních zkušenosti s prací v kavárně); a v neposlední řadě se mi i líbilo, že mi ten film přišel velmi vtipný (v kině se mu tedy kromě mě asi nejvíc smála delegace samotného filmu, která seděla pár řad přede mnou, ale i to mi přijde v jistém smyslu strašně vtipné, že producent, režisér, kameraman a dva herci sedí na vlastním filmu a smějí se mu - v mých očích to tomu filmu dodávalo na příjemné blízkosti; tento dojem ještě umocnil jeden moment před projekcí - když jsem přicházel ke kinu, pokuřovala před ním partička mladých lidí, včetně jedné sympatické krasotinky s nádhernýma očima; jaké bylo moje překvapení, když jsem následně zjistil, že to jsou samotní tvůrci, a obdivoval jsem se kolosální zadnici té mojí fešandy, když se drala spolu s ostatními na pódium ukázat se novinářům, abych následně ve filmu vyprskl smíchy, když jsem zjistil, že si z její postavy ve filmu všichni utahují kvůli její tloušťce, a celou dobu jsem po ní po očku šilhal, jak reaguje sama na sebe na velkém plátně před sebou - řeč je mimochodem o výborné divadelní herečce Aleně Bazalové, která se před dvěma lety proslavila coby dívka, která "vypila uchem pivo"). Možná ještě jednu výtku bych k filmu měl - nejsem si úplně jistý, jestli je šťastné takto míchat osvědčené herecké tváře s těmi neokoukanými či úplně neznámými - mně by se víc líbilo, kdyby to bylo vyloženě buď / anebo (buď jen samí profláklí herečtí bardi, nebo jen začínající herci či vyloženě naturščici). Jinak za mě ale velké nadšení a hrozně příjemný divácký zážítek. Velmi bych tomuto filmu přál co nejvíce diváků a těším se, s čím Jakub Šmíd přijde příště.(1.10.2015)

  • - Filmová kavárna vznikla ve městě Lysá nad Labem, kde se natáčely i externí záběry. (AnčaRambo)

  • - Ve filmu vystupuje kapela Bouchací šrouby. (mojkl)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace