Laputa

Celkem zajímavá současná generační výpověď. Mladá holka vržená do velkého světa se svými představami a ideály, konfrontována všednodenní realitou... Je to příběh o hledání tušeného ideálu a určité ztracenosti sebe sama. Hlavní roli si střihla Terka Voříšková a kdo mně zná, ví, že mně stačí se na ní jen dívat :-). Tady ale myslím předvedla, že zvládne i velká sousta, protože film prakticky stojí na ní a myslím, že hrála setsakra dobře. Bohužel, nevím jestli to byl záměr, ale stejně tak jak Johanka tápe a sem tam bezradně naráží do stěn kolem sebe, stejně tak bezradně se chvilkami točil i sám děj. Bylo to prostě jen takové bytí, bez nějakého většího životního zvratu, jakási epizodka běžného života... Proč ne, ale včera jsem měl tak nějak náladu na víc emocí. Kopu tedy do sebe naráz tři karibské rumy. * * * (11.06.2018)

Kdyby měli v kavárně Laputa celoročně zavřeno, vůbec nic by se nestalo. Film totiž na ploše 90 minut nedokáže odvyprávět vůbec nic zajímavého. Nesympatická a hormonálně rozháraná Johanka (Tereza Voříšková) vede svoji kavárnu Laputa, která je zařízena v undergroundovém stylu, a stálá klientela z řad kavárenských povalečů se u ní střídá jak na baru, tak i v posteli. Aby řeč nestála, přidá se i nějaká ta historka ze života. O Johance se toho moc divák nedozví, přijede za ní sestra (Marika Šoposká), na okamžik i máma (Ivana Chýlková), babičkou (Johanna Tesařová) se nechá masírovat, jenže všechno to je zbytečné a z jednotvárné unylosti to nijak nevytahuje na příznivé světlo. Příběh je více zaměřen na "štamgasty" a ochotného souseda (Luboš Veselý) "všeuměla" rodinného typu, který zřejmě Johanku miluje, jen své city skrývá. Je očividné, že film pokukuje po nezávislých západních vzorech typu Kafé a cigára a Don´s Plum Bar, přičemž hlavním cílem má být generační výpověď prostřednictvím "femine" stylu. To je všechno pěkné, takový film patří k ojedinělým počinům v české kinematografii, jenže co je to platné, když se za celou dobu nedosáhne žádného progresu. Film má nesporné "festivalové" parametry, do kino distribuce nepatří. Někde na Čt2 by mu bylo fajn. Ve filmu není jediná zajímavá scéna, erotický rozměr, který by to snad zachránil, si dal vale, občas padne sexuální narážka, nic víc. Postavy se náhle objevují, stejně tak náhle mizí. Dohromady jen prázdně plkají. Plusem je, že herci, kteří je ztvárnili, nejsou tolik provaření (Orozovič, Hajlich, Stach, Gottwald aj.). Tereza Voříšková snaživá, jenže stejným dílem je i nesympatická, nebylo moc jasné, co by její postava dělala nejraději. Mezi její aktivity totiž nejčastěji spadal sex a nalévání drinků. Nejvíc to vypadalo, že si její postava neví rady se životem, stejně jako režisér Jakub Šmíd, který přecenil svůj tvůrčí záměr. Jak se dostala k provozování kavárny, to už si nechal film pro sebe. Do takové přisprostlé kavárny prostě host/divák, bažící po solidních filmových zážitcích, zcela jistě ani nepáchne. 3/10 (25.11.2017)

Bez příběhu, od nikud nikam bloudím já v tom zasraném životě a hledám smysl blití v tom zaplyvaném pajzlu, kde jsem ošukala všechny a všichni ošukali mě. Dramaturgicky prázdné hovno, které není ani schopné se divákovi přilepit na podrážku. Když už je tu malinký záblesk dramatického okamžiku na nádraží v generačních názorech matka vs. dcera je to odbyté jednou větou a půlminutovým záběrem na projíždějící vlak.... Budu se opakovat a budu to tu omílat pokaždé, když se najde takovýhle český výplach. Český tvůrce nemá fantazii, nemá vizi, nemá představivost, nemá nápady a mnohdy vůbec nemá ani talent!!!! O to více si vážím té hrstky tvůrců, kteří mě vyvedou z omylu. (21.02.2016)

Laputa nemohla dopadnout dobře. Film ani kavárna. Podnikatelský plán značí, že je hlavní postava nesvéprávná. Neschopnost kasírovat hosty také není ideální vlastnost do pohostinství. Navíc se ještě motá mezi pěti chlapy a sama je pak uražená, když ji dotyčný zrovna nechce. Co bychom ale chtěli od scenáristky Ordinace. (04.01.2022)

Kterýkoli jeden díl TV seriálu Ulice, který sleduje moje máma, tenhle film předčí v záměru, záběru tématu i v provedení v mnoha ohledech. V neposlední řadě je vtipnější, má ironii, odhled i nadstup, jde víc do hloubky, cit pro poetickou zkratku, neplýtvá materiálem ani časem a nezaměřuje se tak úzce na jednu – ke všemu tu nejtrapnější –, generaci, ale mnohem výživněji a humorněji sleduje, jak totéž cloumá všemi. Marně dumám, a docházím k uvážení, že tenhle film proti Ulici nenabízí lepšího nic. A to je tedy bilance. (26.04.2016)