Schmitke

Prší a je mlha. Herr inženýr Schmitke přijíždí se svým pomocníkem z reichu do jednoho zapadlého městečka v Krušných Horách. Město vypadá jako po bombardování. Na úřadě visí amatérská cedule, která oznamuje, že starostu najdete v hospodě, v knajpě. Vše je šedivé a zablácené. A do toho všeho se rozléhá nervy drásající skřípání starého větrné elektrárny. Vítejte v Sudetech, po odsunu a čtyřiceti letech komunismu. ----- Tenhle film má skutečně skvělou atmosféru (kterou jsem se pokusil navodit popisem výše). Momenty v hospodě "U Bobra" opravdu vtipné (a zároveň dost drsně autentické). Přesto mám z filmu rozporuplný pocit. Altrichterův debut není ani jen komedií, ani čistokrevným dramatem, stejně tak nekonzistentní je z hlediska scénáře. Mysteriózní část uprostřed filmu příliš nefunguje, je trochu zmatená (ten sen měl znamenat co?!) a zdlouhavá, dechberoucím scenériím mlžných krušnohorských hvozdů navzdory. Nedostatky ve scénáři ale bohatě vynahrazuje skvělý vizuál, hudba a zvuk celkově. A herecký výkon Petera Kurtha. Schmitke je pozoruhodný film, který stojí za to a v české produkci se určitě neztratí. ----- "Krušný Hory?" "Posraný hory..." 70 % (17.08.2015)

Napadá mě především atmosferičnost jako nejdůležitější aspekt snímku. Dokonale provedená mystická atmosféra, hraničící s hororovými prvky. Rozšířené charakterizování jako český (něměcký) Lynch je naprosto v pořádku. Což je ale taky poněkud problém, nebo aspoň pro mě, protože to celé vlastně nemá žádný děj, který by se hýbal kupředu a hlavně rozplétal klubko tajemství, kterým je obestřená pochmurná krajina Krušných hor i příběh německého inženýra, ztraceného v událostech a podivném prostředí cizí země. Jak jsem při sledování s rozkoší nasával tu neuvěřitelnou mystičnost snímku, tak jsem naopak byl stále více zklamáván příběhovou stránkou a řekněme, že tak od poloviny jsem konstatoval, že jsem z toho totálně blbej. A ještě blbější jsem byl po skončení příběhu. Asi jsem se snažit to celé brát moc doslovně a měl jsem to brát spíš jako metaforu nebo jen prostředí pro niterní příběh hlavního hrdiny, ale přiznám se, že jsem tím byl nakonec zklamaný. Lynch není přesně můj šálek čaje, takže jsem podobně narazil i tady. Ovšem ta atmosféra... (07.03.2016)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)

Ze Schmitkeho mám velkou radost, že i český režisér dokáže natočit úletový film. Lehce mysteriózní příběh ( příběh?) o zoufalci, kterému se nic nedaří a ještě se k tomu všemu zamotává v "bludišti" překrásných Krušných hor je zdánlivě o ničem, ale já jsem doslova fyzicky cítil, jak mu asi je. Neustále vrzající větrná elektrárna, trochu bláznivá postava Kryšpína a zmizení Thomase dodává filmu až hororový nádech. Něco prostě diváka přitahuje se stále dívat dál, ikdyž se skoro nic neděje. Navíc Krušné hory svým profilem připomínají mé milované Beskydy a tak jsem se kochal pohledy do krásné horské přírody. Škoda, že jsem viděl Schmitkeho tak pozdě, jinak bych mu dal hlas do Českého lva. (06.03.2016)

Výtečná věc, která mě strašně nadchla. Film mě zaujal už v době, kdy vstupoval do distribuce, ale na natolik, abych se přiměl na něj jít do kina. Když jsem se k němu konečně dostal - po více než 2 letech od premiéry, kdy už k němu nelze říct nic nového - užasl jsem, jak moc se mi ten film trefil do vkusu. Ty fantastické lokace, jedinečný humor, dokonalá atmosféra, herectví všech zúčastněných, a perfektní soundtrack a zvuk (to skřípání turbíny!), to vše dalo dohromady vzniknout filmu, který mě naprosto dostal. Film specifických kvalit, který je zde po mém soudu mírně nedoceněný - nevybavuji si z poslední doby jiného tvůrce, jehož debut by mě tolik ohromil. Už jenom plakát je výtvarně skvostný, stejně jako celý film - který je jednou velkou audiovizuální libovkou a svou poetikou rozkročený někde mezi Signálem a Dnem v Jurjevu. (19.11.2017)