Šigacu wa kimi no uso

Líbezně smutný příběh podpořený malebnou animací, poetickými dialogy a žalněkrásnou hudbou. Nahrbený chlapeček nese na svých ramenou tíhu, kterou mu naložila jeho vpravdě démonická matka, která ho nepřestává pronásledovat ani ze záhrobí v podobě záštiplné kočky. Naděje na záchranu přijde v podobě zlatovlasé dívky, která se nebojí ho dotlačit, kam se on zdráhá jít a pomoc mu překonat překážky, které se mu jeví jako neschůdné. Přestože dívenka také používá brutální metody, přece jen jsou v jejím podání sladší, než byly ty matčiny. Dozvěděla jsem se hodně o vášni pro hudbu i o rivalitě, která ti pomůže dostat se dál. Ano, bylo to zejména ke konci evidentně silně vypočítané na dojetí, ale pointa vůbec nebyla hloupá. Přes jisté natahování a některé vedlejší postavy, co byly jen do počtu, patří tohle anime k těm, které dokáží zaujmout. SHRNUTÍ: Když je hudba břímě i vysvobození. (23.04.2019)

Šigacu je takový pozoruhodný koktejl o dospívání, hledání cílů v životě, přátelství, hudbě a loučení. Jedná se však o koktejl, do nějž byly spolu se skvělými ingrediencemi namíchány i ingredience hrozné, a to bohužel takřka ve stejném poměru. Co v první řadě zaujme, je nápadité ztvárnění niterních pocitů hlavního hrdiny, s čímž souvisí i jeho velmi zdařilý, pozvolný a uvěřitelný vývoj. Spolu s hlavním hrdinou lze ocenit i zdařilou chemii mezi postavami a výbornou první znělku, kterou jsem snad ani jednou nepřeskočil, stejně jako povedený závěr. Cesta k němu je však dlážděna přemírou zcela hloupých, rádoby komediálních pasáží se spoustou řvaní a karikovaných obličejů, které svou nevhodností dovedou v okamžiku zkazit jinak dobře stavěnou scénu, dále pak zbytečnou antiklimatickou částí s malou klavíristkou, a především pak nevyrovnaným prostorem pro jednotlivé postavy. Je velká škoda, že se veškerá pozornost soustředí na hlavního hrdinu, protože kdyby Cubaki nebo Watari získali pro sebe více prostoru, nemuseli by vypadat jen jako jednorozměrní přicmrndávači hlavní dvojice, ale jako plnohodnotné postavy. Ve výsledku tedy za 3* s mrzením, že k lepšímu zážitku by stačilo v podstatě jen pár kosmetických změn. (31.01.2021)

Musím povedať, že sa mi začínajú podobné anime ako je Shigatsu wa kimi no uso dostávať pod kožu svojim námetom a tým, že vždy majú o čom byť a majú ako napredovať. V tomto prípade je napredovanie nie len v príbehu, ale aj v hudbe a vlastne aj keď ma svet hudby nezaujíma a možno ani nepočúvam tak veľa klasickej hudby a podobne, tento svet takto ako je tu vymyslený ma veľmi baví. Shigatsu wa kimi no uso má slabé miesta o tom nie je žiadna pochybnosť, ale ten svet, ktorý v tomto anime je zaujímavý a postavy ma bavili a chcel som o nich vedieť viac. Ono pochopiť niečo iné nejaký iný svet a prečo ľudia do toho dávajú seba do jednotlivých hudobných vystúpení a žiadne predstavenie nie je také isté záleží od toho ako sa kto vyspal, akú má náladu, aké má skúsenosti atď presne pre toto toto anime za niečo stojí. Hlavné ani vedľajšie postavy pre mňa nie sú generické, aj keď tu sa dá namietať. Toto anime teda nie je pre každého a bez tej hudby to nie je vôbec prevratné skôr priemerné anime, ale s ňou sa dá polemizovať o pekných štyroch hviezdach. (13.10.2018)

Pro fanoušky vážné hudby a pro všechny kdo rádi hráli, nebo hrají na hudební nástroje to může být asi něco hodně zajímavého a pro ty ostatní by to mohlo být svěží a velmi zajímavé anime o lásce k životu a hudbě o radostech a starostech mládí o přátelství a podpoře... Prostě a jednoduše má to dost zajímavý příběh, velmi pěknou animaci i hudbu a zajímavé charaktery. První větší nedostatek se objevuje zhruba od 7. episody, kdy se děj zbytečně natahuje a tak jsem místy ztrácel pozornost, dalším prohloubení tohoto problému se projevuje o něco později a nejlépe to vystihuje Starletka, tedy, že to neustále opakování toho, že Kousei má trauma začne být časem opravdu hodně nudné a pomalu už i otravné... Ke konci už to není ani tak o hudbě, ale spíš o vztazích hlavních hrdinů a hře na city diváka, ale buď to nepodávají dvakrát povedeně, nebo jsem citlivý jak pařez, protože na mě ta dramata posledních dílů příliš nezabrala a tak jediné co mě prakticky zajímalo bylo, jak to tedy skončí a nakolik přesně někteří zdejší kolegové odhadli vývoj děje. Poslední episoda byla poměrně povedená, už jen z toho důvodu, že si autoři asi na poslední chvíli uvědomili, že to je anime o hudbě a tak jsme se konečně dočkali i krátké nerušené hudební sekvence, která dokázala říct mnohem víc, než všechny ty kecy okolo, kterými se to hemžilo v předchozích dílech. Rozuzlení, které mi bylo podáno nakonec také nebylo vůbec špatné a člověk se konečně dozví, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, i když někteří vnímavější tohle asi tušili, stejně jako věděli jak to s blondýnkou dopadne. Já to netušil, nebo spíš nevěřil a tak jsem byl v podstatě docela překvapen ale i tak jsem s koncem spokojený a tato poslední episoda je podle mě asi nejpovedenější díl z celého anime. Zkrátka začalo to hodně slibně, ale mé nadšení postupně opadalo a i když to má uspokojivý konec, tu nudu, kterou jsem místy pociťoval a jistou otrávenost z promarněného potenciálu to tak úplně nevyváží a tak celkový zážitek je někde na trošku lepších 3*. 6,3/10 (22.11.2014)

Dovolím si nejprve vznést názor, že se jedná o lehce nedoceněné dílko (v rámci ČSFD hodnocení). Neříkám, že je to podívaná pro každého, ale mě to jednoduše pohltilo. Příběh by se spíš hodil k filmovému provedení, než seriálovému a proto názory, že je to mírně natahované a zdlouhavé mají svojí váhu. Mé trpělivosti to nepřišlo: Osnova je citlivě melodramatická, zádné andante, z jistých důvodů. Ono životní mnoholetá traumata nejde vyřešit mávnutím proutku či jedním delším spánkem a tak chápu, že překonávání takového strachu je běh na delší dobu. Dostáváme čas se podívat hlouběji do lidské duše, probrat vztahy a vysvětlit si poslání hudby, které není pro každého člověka shodné. To vše v seriálu se pojí v jeden významný vrchol: Postava Kaori. Dost možná jsem doposud v anime nepoznal krásněji napsanou hrdinku. Nekonečně sršící optimismus, chuť měnit zaběhlé, její touha poznávat a žít, reprezentujíc naději každým milimetrem, co dostala. Mám trochu problém s tím, že dostala o něco méně prostoru, než bych chtěl, ale pro mé city nejspíš dobře. Na druhé straně Kosei, i přes jeho zajímavý vývoj, nebyl pro mě tak barevný a postrádal nějakou výraznější kvalitu, abych s ním víc sympatizoval. Co nejde nevychválit, jsou ryze hudební scenérie. V tu chvíli animace a hudba dosahuje svého až snového vrcholu; v tu chvíli máte dojem, že je svět zase o něco krásnější. A konec? Silný, který seriál jen a jen podržel. Závěrem musím podotknout, že tu jsou jísté nedostatky, na kterých by se dalo zapracovat (jak říká Starletka, postavy Watariho a Koseie nejsou ideální), pár pasaží dokáže mnohé unudit. Nicméně je zde cítit láska k hudbě, životu a hlavně mi to přijde vše tak nevyhnutelně opravdové. SIlné 4*. (10.05.2015)