Jak Bůh hledal Karla

Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła. (05.11.2020)

To je zase ostuda Ćechů v Polsku...Celé se to obrátilo - za komiky a šašky jsou čtyři protagonisté. Poláci se k rozjuchaným bezvěrcům chovají tolerantně. Jen z katolické stanice stanice Radio Maryja je vyhodí, načež uspořádají provokativní akci. S lepších pochopení Poláků a jejich vztah k Bohu to nemá nic společného. Spíš začíná jít o politickou agitku. Což si uvědomí i filmaři a vznikne tvůrčí hádka. Režisér Karel Žalud se nechá vyzpovídat k odvážnému faráři, který riskuje zneužití dokumentu a ten mu řekne:"Jestli chceš najít Boha sám, zvolil sis těžší cestu.“ Zde dokument začne víc vypovídat o českých režisérech , než o Polácích. Pobavila mě fanatická matka, která dcerám zakazuje Hello Kitty jakože „kočku z pekla“. (02.11.2020)

Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii. (30.10.2020)

Tvorcom tohto dokumentu s vedením režiséra Žaluda určite nechýba odvaha pichnúť do osieho hniezda a ísť po podstate veci, ktorou je fungovanie cirkvi ako takej. V Poľsku je to vypuklé asi najviac a je tam značne cítiť istú mieru fanatizmu, ktorá podľa môjho názoru nemá s vierou v Pána Boha nič spoločné. Ja osobne som kresťan a veriaci človek, ale tieto "cirkevné" metódy sú mi odporné. Na druhej strane mi tu chýba trošku taká sebareflexia aj na českú stranu veľkej miery ateizmu, ale to je zrejme na iný príbeh. Ako dokument celkom fajn a určite sa oplatí vidieť. 70 % (23.08.2021)

Nepříliš povedené švejkování na vážné téma, kterým je bigotní katolicismus mohutnící u našich severních sousedů. Ale odmyslíme-li si neomalenou bandu Čecháčků pokoušející se o nepříliš vkusné vtipkování a mizerně zahrané pózy, má film ve své dokumentární linii co říci. Docela zajímavě divákovi představí duchovní středověk v Evropě jedenadvacátého století, nepochopitelnou (a nezaslouženou) úctu ke sboru starých, impotentních (doufejme) mužů oděných ve zdobených nočních košilích, podivné a vcelku směšné rituály, traumata lidí postižených zájmem impotentních mužů ve zdobených nočních košilích z dob, kdy ještě byli potentní, diktátorství nemyslících dominantních samic, fanaticky mrzačících svá mláďata ve jménu učení první zombie v dějinách, absolutní nevkus při zdobení krajiny betonovými skulpturami elefantózních rozměrů... A při poslechu komentářů rádia Maryja napadne patrně mnohé, že na reinkarnaci, alespoň v případě Tomáse de Torquemady, možná něco bude. (21.08.2021)