Jak Bůh hledal Karla
Once Upon a Time in Poland
Obsahy(1)
Jak Bůh hledal Karla je provokativní dokumentární road movie o hledání Boha v současném Polsku. Průvodcem této tragikomedie je český dokumentarista Karel Žalud, tápající hrdina, který si během natáčení prochází po rozpadu manželství vlastní osobní krizí. Karel se zároveň nápadně podobá stereotypní představě Poláků o tom, jak vypadá typický Čech. A z toho přirozeně vyplývá řada mrazivě komických situací. Karlův převážně ateistický štáb navštíví masová setkání polských věřících, proniká do antisemitského Rádia Maryja. Konfrontuje polské kněží s vymítáním ďábla nebo se sexuálním zneužíváním v rámci církve. Zpovědi neunikne ani sám hrdina a průvodce filmu, jehož hledání Boha ve filmu vyústí spíše v hledání sebe sama. (Hypermarket Film)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła. ()
Asi pred dvoma rokmi nám Remunda na škole púšťal nedotočený, rozrobený film, konkrétne scénu s exorcizmom. S tou konkrétne som mal asi najväčší problém (Typicky Klusákovské tlačenie na pílu, pripomínajúce patetický záver Daliborka, či tie slabšie skeče Borata, z ktorého ako idioti vyšli dokumentaristi, nie farár). Trochu som sa preto obával výsledného filmu, vznikajúceho niekoľko rokov, kvôli produkčným problémom. Z výsledkom som však nakoniec prekvapivo veľmi spokojný, je uvedomelý, vtipný, ľahký a určite nie jednostranne natočený. Partička fiktívnych dokumentaristov-ateistov neprišla robiť hanbu do Poľska, ako sa tu niektorí vyjadrujú. Prišla sa iba pozrieť na zúbok cirkvi v Poľsku, ako i tomu, do akých oblastí života tamojším ľuďom zasahuje (politika, rodina, atď.) Súdi ich pritom (z pozície najateistickejšieho národa) iba na prvý pohľad - v skutočnosti by im radi pomohli, vidia krásnu krajinu s úžasnými ľuďmi, ktorá je zmietaná vo veľmi absurdnom období historického vývoja - keď má jedna skupina neobmedzenú moc, nedopadá to nikdy dobre. Vynechajúc scénu s exorcizmom mi pritom prišla väčšina scén úplne vkusná, dramaturgicky dobre poskladaná - akurát obsahovo nesmierne desivá. Snáď sa v nasledujúcich rokoch v Poľsku bude absolútna moc cirkvi oslabovať - a nie nepriaznivo ovplyvňovať aj situáciu v okolitých štátoch, napr. na Slovensku. "Ak ste prišli hľadať Boha, ste v nesprávnej krajine." ()
Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii. ()
Příliš jsem nepochopila, co mělo být cílem dokumentu - byl rozkročen do několika směrů a výsledkem jsou jen rozpačité dojmy. Dokument vychází z tvrzení, že jsou Češi nejateističtější národ v Evropě, což je samo o sobě klišé, které obvykle následuje otázka po tom, co to vlastně ateismus je a kdo jsou vlastně ti, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté (to však dokument neřeší). Dále dokument vychází z předpokladu, že jestliže Polsko patří k jednomu z nejvíce katolickému národu v Evropě, pak právě tam nejspíš bude možno zažít přítomnost Boží na každém kroku. Motivem snímku má být hledání Boha, avšak spíš jsem z něj cítila senzacechtivost a utvrzení se ve stereotypech o Polácích a jejich víře v Boha. Do tohoto guláše je jako koření přimíchána návštěva Rádia Maryja, zfanatizovaná posluchačka rádia a setkání s protagonisty hry Klatba Teatru Powszechného - nechybí tudíž ani kauzy, ve kterých byli polští kněží obviněni z pedofilie. A kdyby ani to nestačilo, snad senzaci vyvolá „rozhovor“ s exorcistou. Za většinu protagonistů, kteří stáli před kamerou, mi bylo tak nějak trapno – zejména, když jim lidé upřímně odpovídali na tak intimní věc, jakou je jejich vztah k Bohu nebo na to, jak a kde Boha najít. Ano, kdo se alespoň trochu zajímá o dění v Polsku, tak je obeznámen s kauzami, na které dokument naráží, avšak ty už jsou v době uvedení dokumentu do kin vlastně dost vyčpělé (nepřináší nic nového a tudíž ani skandálního). Od režijního dua Klusák-Remunda bych tedy čekala víc – rozhodně ne něco tak povrchního, prvoplánového a vlastně i banálního. ()
To je zase ostuda Ćechů v Polsku...Celé se to obrátilo - za komiky a šašky jsou čtyři protagonisté. Poláci se k rozjuchaným bezvěrcům chovají tolerantně. Jen z katolické stanice stanice Radio Maryja je vyhodí, načež uspořádají provokativní akci. S lepších pochopení Poláků a jejich vztah k Bohu to nemá nic společného. Spíš začíná jít o politickou agitku. Což si uvědomí i filmaři a vznikne tvůrčí hádka. Režisér Karel Žalud se nechá vyzpovídat k odvážnému faráři, který riskuje zneužití dokumentu a ten mu řekne:"Jestli chceš najít Boha sám, zvolil sis těžší cestu.“ Zde dokument začne víc vypovídat o českých režisérech , než o Polácích. Pobavila mě fanatická matka, která dcerám zakazuje Hello Kitty jakože „kočku z pekla“. ()
Galerie (8)
Photo © Hypermarket Film
Reklama