Jak Bůh hledal Karla

Trochu nevyrovnaný dokument, který pro nás ateisty dokáže být mnohdy mimořádně zábavný. Pomáhají tomu dobře vytipované lokace a lidé. Nejsem si jistý, jak to nakonec bylo s hledáním Boha a Karlem Žaludem, ale rádio Maryja i divadelní inscenace Klatba za pozornost určitě stály. A že nejen polská církev je plná pedofilů, asi nikoho nepřekvapí. Připadá mi to jako sociologická sonda do země na cestě do středověku. (15.11.2023)

Příliš jsem nepochopila, co mělo být cílem dokumentu - byl rozkročen do několika směrů a výsledkem jsou jen rozpačité dojmy. Dokument vychází z tvrzení, že jsou Češi nejateističtější národ v Evropě, což je samo o sobě klišé, které obvykle následuje otázka po tom, co to vlastně ateismus je a kdo jsou vlastně ti, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté (to však dokument neřeší). Dále dokument vychází z předpokladu, že jestliže Polsko patří k jednomu z nejvíce katolickému národu v Evropě, pak právě tam nejspíš bude možno zažít přítomnost Boží na každém kroku. Motivem snímku má být hledání Boha, avšak spíš jsem z něj cítila senzacechtivost a utvrzení se ve stereotypech o Polácích a jejich víře v Boha. Do tohoto guláše je jako koření přimíchána návštěva Rádia Maryja, zfanatizovaná posluchačka rádia a setkání s protagonisty hry Klatba Teatru Powszechného - nechybí tudíž ani kauzy, ve kterých byli polští kněží obviněni z pedofilie. A kdyby ani to nestačilo, snad senzaci vyvolá „rozhovor“ s exorcistou. Za většinu protagonistů, kteří stáli před kamerou, mi bylo tak nějak trapno – zejména, když jim lidé upřímně odpovídali na tak intimní věc, jakou je jejich vztah k Bohu nebo na to, jak a kde Boha najít. Ano, kdo se alespoň trochu zajímá o dění v Polsku, tak je obeznámen s kauzami, na které dokument naráží, avšak ty už jsou v době uvedení dokumentu do kin vlastně dost vyčpělé (nepřináší nic nového a tudíž ani skandálního). Od režijního dua Klusák-Remunda bych tedy čekala víc – rozhodně ne něco tak povrchního, prvoplánového a vlastně i banálního. (06.02.2022)

Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła. (05.11.2020)

Co je to za divnou módu – natáčet dokumenty o něčem, čemu vůbec nerozumím? Bohužel se s tím teď nějak roztrhl pytel, minimálně v Jihlavě (a v jihlavském výběru ČT). Nemohli by dokumenty (a ideálně i filmy) natáčet lidé, kteří jsou schopni dát dohormady alespoň jednu souvislou českou spisovnou větu? A pak také třeba aspoň jednu inteligentní myšlenku? Tihle lidé se cítí být etalonem vzdělanosti a správného světonázoru, který se rozhodnou vyvézt za hranice? ;) Nebo snad schopni pochopení vnímání druhého člověka? Asi jsou skutečně přesvědčeni, že je to všechno stejné jako u toho jejich piva i v posteli… Neuvěřitelná, křupanská úroveň, čnící svou výjimečností do propasti i v jinak v tomto směru dost poklesle ošoupaném, vypitém světě českých devadesátkových filmařů… Nedalo se nic dělat, musela jsem dokument zhruba v půlce vypnout kvůli vstupům natáčejících – na takovéhle projevy si můžu dojít do páté cenové ve tři ráno. Snad ještě seberu odvahu a vrátím se k odpovědím Poláků, které budou v této duo přestřelce nepochybně výrazně zajímavější. Remunda má už alkoholem (nebo něčím ostřejším) trvale zničenou schopnost výslovnosti. „Já tomu nerozumím,“ pronese Karel – tak u toho měli pánové zůstat a nechat to povolanějším… Btw patrně ne až tak nadarmo bylo jméno „Karel“ kdysi synonymem burana, ač genezi tohoto přirovnání neznám :) (V ženském rodě zastupovalo totéž jméno „Gábina“ – ani u něj netuším proč :) ) (09.11.2023)

Klusák konečně opustil téma „penisy osamělých mužů“ (Dobré, ale stačilo  ) a s Remundou vypouští do světa nový dokument o Polsku, Česku, ateismu a víře. Ten film má své mouchy, ale rozhodně stojí za to si ho pustit. Už kvůli fascinující osobě režiséra štábu Karla Žaluda, kterého na konci filmu skoro nepoznáte. Líbí se mi také, jak tvrdě šlapou po různých pedofilních skandálech církve. V neposlední řadě jsem se dozvěděl pár nových věcí: ať už to byla polská divadelní hra o pedofilii v církvi, anebo šílené ultra- konzervativní rádio Maryja. •Cituju samotného Remundu: "Hodně jsme o Radiu Maryja slyšeli, že je agresivní, krajně konzervativní, že šíří nenávist vůči Židům i národnostním a sexuálním menšinám. Začali jsme ho poslouchat a všechno se nám potvrdilo. Aby nebyli žalovatelní, tak ty nejtvrdší pořady, ty hard-core, dělají jakoby formou hlasu lidu. Lidé jim telefonují a ventilují své názory, a redaktor tu debatu šikovně směřuje tak, aby zaznělo, co potřebuje. Některé telefonáty byly skutečně protižidovské, což mě v Polsku po tom všem, co v minulosti zažilo, šokovalo." •Dodatek: Ono samozřejmě člověk chápe, že štáb si záměrně vybral ty nejšílenější ultra-magory a je pochopitelné, že drtivá většina polských věřících jsou obyčejní lidé, co prostě jenom často chodí do kostela. Takže já si z toho dokumentu neodnáším nějaký pocit, že je Polsko země fanatiků. (23.05.2021)